Jan Schreier - Fotbal mám v krvi

Ani v osmém dílu ankety o nejlepšího hráče kola nedošlo k překvapení, protože z vítězství se radoval fotbalista Jakubčovic nad Odrou. K rozhovoru jsme tentokrát přizvali zkušeného Jana Schreiera, který nedal svým protivníkům sebemenší šanci. Navíc jako správný kapitán rozhodl nedělní zápas v Kravařích.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
V nominaci jste se objevil se spoluhráčem Ondřejem Malinou. Střihli jste si, pro koho se bude hlasovat anebo jste to nechali osudu?
No…je to tak, že já to osudu nechal, ale kluci to jednoznačně rozhodli sami. (úsměv) Jsou jen dvě možnosti…buď Malda neumí moc péct, nebo jsem si to opravdu zasloužil. (úsměv)
Co dobrého teď přinesete do kabiny?
V tom mám jasno. Malinový cheesecake. Ty maliny jsou na počest Ondry. Ať ho nemrzí, že tentokrát nevyhrál. (smích)
Vraťme se ještě k nedělnímu utkání v Kravařích. Šlo o dosud nejtěžšího soupeře?
Určitě ano. V Kravařích se hraje vždycky špatně. Krásný stadion, dobrá návštěva a ti kluci tam na tom hřišti pak nechají všechno.
Co rozhodlo o vašem vítězství? Bylo klíčovým momentem vyloučení domácího Barcala?
Neřekl bych klíčovým. Ano, pro Kravaře to byla ohromná ztráta, jak sportovní, tak i organizační, ale ani potom jsme si moc šancí nevytvořili. Drželi jsme více míč a hledali skulinku, tím se naše hra dost zpomalila a soupeř dokázal reagovat. Rozhodl jeden moment.
Co řeknete k vašemu gólu. Zkuste nám ho popsat. Nejednalo se o ofsajd, jak reklamovaly Kravaře? A jak obtížné bylo trefit branku z ostrého úhlu?
K ofsajdu se můžu jen těžko vyjádřit. Nemám to celé před sebou jako rozhodčí. Byl to míč za obranu asi někde k rohu šestnáctky. U míče jsem byl dříve než vyběhnuvší brankář a udělal mu lehkou kličku, kterou jsem se vytlačil poblíž rohového praporku. Brankář začal couvat, tak jsem se stihl otočit a levou nohou zatočil míč do brány. Musím říct, že tohle byl spíš instinkt. Kdybych měl dost času přemýšlet, tak převládne myšlenka, že tohle vyjít nemůže.
Vyhráli jste již poosmé v sezoně. O něčem podobném jste asi ani nesnili, že?
Chtěli jsme chytnout začátek sezóny, ale nikdo asi nečekal, že to osm kol nepustíme. (úsměv) Na druhou stranu mně osobně jde spíše o předvedenou hru. Má to pro mě větší význam.
Máte za cíl projít podzimem bez ztráty kytičky? Jak je to reálné a z koho máte největší obavy?
Jistě by to bylo krásné, ale takhle nepřemýšlíme. Pořád máme pokoru a zdravý respekt ke všem soupeřům, na které narazíme. Jdeme zápas po zápase. Prohrát můžeme, ale s hlavou vztyčenou, s tím, že jsme tam nechali všechno. Z toho vyplývá, že obavy ze soupeřů nemám, spíše z naší ledabylosti.
Toužíte po postupu do krajského přeboru anebo to v šatně neřešíte?
Není to na pořadu dne. Je to tak daleko, že by bylo bláhové něco takového řešit. Zajíci se počítají až po honu. A nemyslím, že je to priorita. Rozhodně ale chceme dál vyhrávat.
Vy sám jste toho v kariéře zažil opravdu hodně. Na co jste nejvíce pyšný?
Pyšný?! No já nevím, jestli je na co být pyšný. Nevyhrál jsem ani Ligu mistrů ani mistrovství světa. (úsměv) Zajímavých a velkých zápasů bylo mnoho. Důležitější pro mě bylo, že jsem si to mohl projít postupně a paralely můžeme hledat jen v Drnovicích, nebo Blšanech. Snad jen, že v tolika letech ještě stačím klukům o dekádu, dvě mladším a pořád mám chuť na sobě pracovat, i když vím, že konec se neodvratně blíží.
A co byste naopak nejraději vytěsnil z paměti? Nemrzí vás trošku, že jste se dlouhodoběji neuchytil v profesionálním fotbale?
Těch chyb jsem udělal více. Samozřejmě, že na to občas myslím, ale čas se vrátit nedá. Můžu si jen domýšlet, jaké by to bylo. Na druhou stranu bych nebyl tam, kde jsem teď. I chyby mě formovaly do nynější podoby. A jsem rád, že jsem touto cestou mohl poznat spousty skvělých lidí, které bych třeba nepotkal.
Dokopete kariéru v Jakubčovicích anebo ještě plánujete změnit dres? Před sezonou jste měl údajně nakročeno do Velkých Heraltic...
Je pravda, že můj soukromý život doznal jistých změn a já zjistil, že ne všechny věci můžu ovlivnit. Chtěl jsem zkusit, jestli dokážu být platný i někde jinde a Velké Heraltice mi v tom pomohly. Mám tam spoustu přátel, tak to bylo o to jednodušší. Moje další cesta je mi stejnou záhadou jako pro všechny ostatní.
Čeho ještě chcete v Jakubčovicích dosáhnout a chcete u fotbalu zůstat i po skončení aktivní hráčské kariéry?
V Jakubčovicích máme z každé vítězné sezony zvětšenou a zarámovanou tabulku. Jako pamětihodnost, jako memento skvělých let. Rád bych tam přidal ještě jednu! Fotbal mám v krvi, těžko se mi bez něj bude žít. Myslím, že tohle má většina lidí, kteří ho dělají srdcem. Věřím, že další roli mi napíše sám život.

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.