Nejraději vzpomínám na třítýdenní oslavy postupu do okresního přeboru a další věci mimo hřiště, říká Milan Pedál

Hodnotil bych dvě věci negativně. Naprosto jsme zaspali začátek a naprosto zbytečně jsme si zkomplikovali konec zápasu. A dvě věci jsou pozitivní. Nesložili jsme se a dokázali dvakrát srovnat výsledek. Druhou pozitivní věcí je pak naše hra ve druhém poločase, kromě komplikovaného závěru.

Jsem v Řevničově od roku 2010 a spokojený jsem moc. Máme skvělé zázemí, za kterým stojí hlavně náš předseda Pesl, trenér Toth, o pažit nám pečuje pan Šrytr, trenér Toth, pokladník Petráček a další členové realizačního týmu a funguje nám to v kabině mezi mladšími, staršími a nejstaršími. Je toho spoustu, na čem bychom hlavně my hráči mohli pracovat, ale to na spokojenosti nic nemění.

Od šesti let jsem hrál fotbal pouze za Nové Strašecí a svoji kariéru jsem tam ukončil po posledním roce v dorostu. Pak jsem dva roky sportovně zahníval, až mě k životu probudili současný trenér Toth spolu se synem Martinem, se kterým jsem hrál dříve ve Strašecí za mladší žáky. Dotáhli mě si jít "kopnout" na letní turnaj do Kroučové a od té doby už se mě nezbavili (smích). Navíc důležitou roli hrálo i to, že v Řevničově mám stále babičku a celá rodina z Řevničova pochází. Takže jsem to bral tak, že jdu hrát "za své".

Nejraději vzpomínám na to, co není přímo spojeno s hřištěm - na plesy, oslavy, schůze, klubový výjezd na zápas do Sýkořice, u kterého si nikdo nepamatuje, jak skončil zápas, ale všichni si pamatují cestu domů. Dále na třítýdenní oslavy postupu do okresního přeboru, na inteligentní analýzy uplynulého zápasu ve 3 hodiny v neděli v ráno... To mám rád. A zapomenout bych nechtěl na nic. Hodně věcí sice nebylo třeba tak, jak bychom si přáli, ale v daný čas to tak zkrátka mělo být a snad jsme díky tomu trochu chytřejší.

Gól jsem viděl až na základě tohoto přirovnání a spojitost mě nenapadla žádná kromě toho, že oboje bylo placírkou. Ale on podle všeho mířil, zato mě napadlo před střelou jediné: nenahul to do prvního obránce, který před tebou stojí.

Tak nějak bezpohlavně k žádné příslušnosti. Jako dítě jsem hodně fandil Slavii, teď už se na to dívám spíš z té pozice, že chci vidět fotbal, co za to stojí...

Do odchodu do West Hamu by to byl Souček. Uznávám hráče jako je právě on nebo Dočkal pro Spartu. Tím, jak jsou platní a důležití pro celý tým.

Tady neví člověk dne ani hodiny, takže jenom věřím a doufám, že se dohraje.

Kluci dozráli (úsměv).

Možná překvapivě, ale vlastně celkem vyhovuje. Občas bych si chtěl zahrát na svém starém fleku, ale vlastně si už ani nedokážu představit, jak by to tam z mojí strany pak vypadalo.