Jediný vlastňák jsem si dal na mezinárodním turnaji, prozradil Jirka Ceral

04.09.2020 18:28 Jirka Stoupa

Velimáci příliš často nehlasují a většinou nechávají pocit sednout si na trůn hráče kola někomu jinému, ale tentokrát se do hlasování opřeli a vy tak máte možnost si přečíst rozhovor s mladým středopolařem Jirkou Ceralem. K vytváření se váže i historka, kdy redaktor dostal telefonní číslo na hráče, aby mu mohl pogratulovat a domluvit rozhovor. Jenže i otec hráče kola se jmenuje Jiří a došlo tak k omylu. Naštěstí se Jiří Ceral starší sportovně přiznal, že on není tím, kým by měl být a vše tak uvedl na pravou míru.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Jirko, jak jste se k fotbalu dostal?

S fotbalem jsem začal asi v šesti letech ve velimské přípravce, kam mě přihlásil táta, který mě vedl k fotbalu od mala. Fotbal mě baví moc a v týmu je super parta, takže je to o to lepší.

Zkoušel jste i jiné sporty?

Asi před rokem a čtvrt jsem začal chodit do fitka, protože jsem byl dost hubený a začalo mě to bavit. Ale fotbal mám o něco raději, protože je to týmový sport a je super si po tréninku pokecat a zavtipkovat se spoluhráči v kabině.

V dorosteneckém věku jste válel za Kolín. Jak k tomu došlo?

Kolín o mě měl zájem, když jsem ve Velimi končil v žácích, takže jsem dostal nabídku tam jít hrát. Měl jsem z toho trochu strach, hlavně z nové party, a ve Velimi jsem to měl a nechtěl jsem odcházet. Ale rodiče mi řekli, že je škoda, abych to nezkusil. Toto působení mi dalo hodně a dodnes na něj rád vzpomínám, zkusil jsem si zahrát dorosteneckou ligu. V týmu jsme byli vyrovnaní, takže jsem se naučil si během tréninků sáhnout více na dno.

Proč jste se tak rychle vrátil zpět?

Do Velimi jsem se vrátil kvůli škole. Chodil jsem na školu SOŠ a SOU stavební Kolín a většinou jsem chodil ze školy rovnou na trénink a vracel jsem se až večer. Trénovali jsme čtyřikrát týdně a učení šlo více stranou, tak jsem se vrátil do svého rodného klubu.

Jaký post vám nejvíc vyhovuje?

Nejraději hraji asi ve střední záloze, ale na kraji se mi taky celkem líbí. V dorostu mě pan Polák zkoušel v útoku, ale nebylo to ono a v "A" týmu mě pan Malinovský zkoušel na stopera a beka, ale bránění není zrovna moje silná stránka, takže to nevyšlo. Asi není jiný post, který bych si chtěl vyzkoušet, mně se líbí v záloze a svůj post bych neměnil.

Jste střelec? Nebo raději góly připravujete? Vzpomenete si na nějaký krásný?

Moc gólů nestřílím, nejsem žádný velký shooter. Já raději góly připravuji, mám z toho větší radost, než když ho vstřelím. Nejčastěji asi dávám góly po nájezdu na bránu, i když jich více neproměňuji. Asi jsem nikdy nedal nějaký důležitý gól a ani nějak krásný, ale určitě byl hezký nějaký v žácích, kde jsem nejvíce gólů dával z trestných kopů. Vlastňák jsem si dal snad jeden v životě a bylo to v Dánsku zrovna na celosvětovém turnaji.

Jaké bylo utkání proti rezervě Peček?

Zápas se mi celkem vydařil a i celému týmu. I když začátek zápasu byl vyrovnaný, ale jsem rád, že jsme ho zvládli. První můj gól padl po průniku do velkého vápna a prudkém centru, který si bránící hráč Peček srazil do brány a druhý po kombinaci, kdy mi míč sklepl Jan Zajíc, narazil jsem si s Janem Kukalem a šel jsem sám na brankáře, kterého jsem podél něj prostřelil.

Patříte k favoritům na první flek?

Řekl bych, že patříme mezi favority a kdo by nechtěl postoupit. S touto rolí se vyrovnáváme dobře a nějak to moc neřešíme a občas se o tom v kabině vtipkuje. Žádný tlak na nás není vyvíjen.

Jaký bude mač s Červenými Pečkami? oba týmy mají zatím plný počet bodů...

Očekávám opět velkou, vyrovnanou bitvu jako loni, kterou ale doufám zvládneme a nezůstaneme tedy jen šestibodoví.

Máte čas na jiné koníčky?

Mým koníčkem je fitness, jak už jsem zmiňoval výše. Volný čas trávím s kamarády, s knížkou v ruce, nejlépe nějakou válečnou, nebo posloucháním hudby.

Čemu jste se v poslední době nejvíc nasmál?

Asi nic konkrétního, co by mě nejvíce pobavilo. V kabině je super atmosféra a vždy mě pobaví něco na každém tréninku, nebo před zápasem, když se probírají taktické věci. Zvlášť když se řeší, kdo by šel případně na penaltu a Martin Kyncl vždy dává najevo, že by ji šel rád kopnout, ale má to zakázané od trenéra po pár neproměněných. To se vždy nasměji.

Autor: Jirka Stoupa