Tomanovi nám jejich góly budou ještě dlouho připomínat, pousmívá se loucký Tuma

Kapitán Luk Lukáš Tuma hodnotí náročný pouťový duel a pozastavuje se nad závěrem, kdy se prosadili oba střídající bratři. Popisuje i změny pod novým trenérem a to, jak se k němu dostala kapitánská páska.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Lukáši, gratuluji ke zvolení hráčem kola. Budeš muset vložit něco do kasy?
Ahoj, mockrát díky. Příspěvek do kasy mě určitě nemine, ovšem na druhou stranu, kluci si u nás před začátkem sezóny se seznamem na pokuty tak vyhráli, že tohle bude v konečném součtu jen kapka v moři (smích).
O víkendu jste porazili Moravské Budějovice. Jak bys zápas popsal?
Musím uznat, že obecně aktivnějším mužstvem byli hosté. Vypracovali si několik šancí, které buď naše obrana, nebo bezchybný Jirka v bráně zvládli eliminovat. Naopak v podstatě naši první šanci jsme hned využili. Troufám si říci, že možná především díky neuvěřitelné atmosféře, kterou naši fanoušci na tribuně vytvořili, jsme zápas zvládli dohrát. V poslední desetiminutovce pak bratři Tomanové zpečetili osud krásného pouťového zápasu.
Přihrál jsi na první branku své týmu. Jak ta akce vypadala?
Myslím, že to začalo rychlým trojúhelníkem, po kterém následovala krásná průnikovka od Štěpíka k praporku. Odtud už nebylo těžké najít skvěle nabíhající kluky před prázdnou bránou. Povedená týmová akce.
V závěru jste přidali dvě branky díky střídajícímu duu bratrů Tomanů. Dobírali jste si je po zápase?
Spíš než že bychom si my dobírali je, si oni dobírali nás. Myslím si, že tenhle závěr nám budou ještě dlouho připomínat (smích). Ale není divu, když se po zranění vrátíte a stejně jste rozdílový hráč, a nebo ve druhém případě brankář naskočí na ani ne deset minut do pole a stihne vstřelit krásnou branku, tak jim to asi odpustíme (smích).
V dalším kole jedete na hřiště FŠ Třebíč. Co od zápasu čekáš?
Velmi těžký a náročný zápas. Třebíč má tým plný mladých kluků, kteří na hřišti nechají všechno. Ale to my taky.
Domácím začátek sezóny moc nevyšel. Určitě se na vás budou chtít vytáhnout…
To je pravda, ale míč je kulatý a obě brány jsou stejně velké. Do Třebíče pojedeme se vztyčenou hlavou, máme za sebou skvělé tři zápasy, takže i kdyby nám to tam nevyšlo, soutěž tím nekončí. Nehledě na to, že loni jsme to byli my, kdo Třebíči překazil sezónu bez porážky.
V létě Luka převzal jako trenér Milan Bratršovský a zdá se, že to po letech v útlumu nese své ovoce. Co nový kouč přinesl a co se změnilo?
V tomhle jsme byli asi trošku prokletí. Za poslední roky se u nás vystřídalo nespočet trenérů, kteří u nás z různých důvodů moc dlouho nevydrželi. Už jenom proto to prostě nemůže úplně fungovat. Přeci jen chvíli trvá, než si člověk zvykne a pochopí, co přesně od něj v daných chvílích trenér chce. Druhá věc je potom to, jak si to sedne lidsky. A přesně v tomhle je teď rozdíl, Milan je sice v pozici trenéra nově, ale jinak ho všichni dobře známe a stejně tak on nás, takže je to ve spoustě věcech mnohem jednodušší. Navíc to není ten klasický vztah mezi hráčem a trenérem a možná právě to jsme potřebovali.
Jaké máte cíle?
Před sezónou bychom byli skromnější, ale po slibném úvodu bychom mohli pomýšlet na vyšší místa. V mých očích máme skvělý tým se kterým můžeme potrápit ty nejlepší celky v soutěži.
Jak se z tebe stal kapitán? Za áčko jsi hrál v minulosti spíše sporadicky a najednou vedeš tým do boje…
Loni jsem toho za A tým příliš neodehrál kvůli mé tehdejší práci, která mi neumožňovala pravidelnou účast na trénincích. A byť je mezi námi spousta takových, kteří netrénují a i přesto jsou “jinde”, já mezi ně nepatřím. Jeden trénink týdně pro mě byl málo, nevěřil jsem si a dobrovolně chodil většinou jen za B. Být kapitánem A mužstva je pro mě obrovská čest, ovšem sám moc dobře vím, že v kádru je hned několik kluků, kteří by si pásku za svoje roky a výkony v klubu zasloužili mnohem víc, než já.
Jaký je tvůj oblíbený tým?
Arsenal a Atlético Madrid.
Kdy nebo jak jsi začal s fotbalem, kdo tě k němu přivedl?
Fotbal jako takový jsem hrával už dřív, ale soutěžně asi až kolem 11 let v mladších žácích v Koutech/Kamenici. Byl to především o pět let starší brácha, který mě bral na hřiště s jeho vrstevníky.
Na jakém postu nejraději nastupuješ?
Od samotného počátku na střední záloze.
Čím je pro tebe vlastně fotbal?
Celoživotním koníčkem, často stavěným na první místo. Přítelkyně by mohla vyprávět (smích).
Co říkáš na portál fotbalunas.cz?
Super projekt přinášející zajímavé informace a reporty z nižších soutěží. Klobouk dolů.
VÝBĚR LUKÁŠE TUMY:
Největší kliďas týmu:
Danek Horáček.
Největší srdcař týmu:
Marťas Kubeš.
Největší bavič týmu:
Radek Toman a Petr Číhal.
Nejrychlejší hráč týmu:
Filip Bulant.
Hráč s nejtvrdší střelou v týmu:
Radek Toman.
Děkuji za rozhovor.
Mockrát díky Tobě za rozhovor a všem spoluhráčům a fanouškům za hlasy.

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.