Jan Borunský - Nevylučuju variantu setrvání v Životicích, ale jako pravděpodobnější varianta se momentálně jeví můj návrat do Slavkova

Děkuji. Původně jsem nominaci nevěnoval velkou pozornost. Poté však začal spoluhráč Marek Konvička mobilizovat ostatní spoluhráče a fanoušky, ať pro mě hlasují, neboť přinejmenším jednoho hráče kola jsme si za tento půlrok jistě zasloužili. Jsem rád, že se to nakonec podařilo a symbolicky jsme si alespoň tímto vítězstvím připsali malý skalp Stěbořic. :-)

Jsem si toho vědom. Mám štěstí, že zimní přestávka je dlouhá, kluci v kabině jsou dosti vybíraví, budu tedy moci pečlivě popřemýšlet, co by jim mohlo udělat radost. :)

Poslední zápasy nám dost haprovala obranná činnost, právě na tu jsme se chtěli s Litultovicemi zaměřit. Hodně nám pomohl návrat Leifise a Jirky Tenglera, ti v obraně odvedli spolehlivý výkon. Litultovice nás překvapili rozestavením, když hráli na tři střední záložníky, s tímto jsme si především v prvním poločase neuměli poradit.

Bylo to nahoru dolů. V první desetiminutovce se kopaly na obou stranách penalty, Litultovice šli do kabiny s jednogólovým náskokem a musím říct, že zcela zaslouženě, jelikož kromě jednoho břevna jsme si toho v prvním poločase moc nevytvořili. Druhý poločas dle mého názoru rozhodlo špatné střídání Litultovic, kdy ty najednou přestaly mít převahu ve středu pole a hra se dosti srovnala. My ve druhém poločase vstřelili tři góly takřka z ničeho, zatímco Litultovice několik slibných šancí zazdili. Když se nad zápasem ohlížím, naše výhra byla vydřená, o to víc si třech bodů vážíme.

U prvního gólu si jen pamatuju, že se ke mně dostal ve vápně balón, s kterým jsem se otočil a najednou jsem měl dost prostoru k zakončení, zkusil jsem to tedy levačkou a střela zapadla k tyči. U druhého gólu jsem dostal skvělou přihrávku od Mirka Hanáka do samostatného brejku, brankář šel brzo k zemi, proto jsem zvolil kličku a zakončoval již do prázdné brány.

Můj popis práce na hřišti býval vždy v jiných aspektech hry, než ve střílení gólů, vždyť kluci si ze mě v kabině dělají legraci, že ani nevím, jak se góly slaví. :) Nicméně situace se vyvinula tak, že z pozice defenzivního středního záložníka jsem se od nějakého šestého kola posunul do útoku a góly začaly přibývat tak nějak samy. 14 gólů je dle mého názoru solidní počin, co si však cením více je, že většina z nich přišla v situacích, kdy jsme je potřebovaly. Musím také vyzdvihnout práci zkušeného matadora Petra Duška, který sám vstřelil 13 gólů a mnoho dalších jich pro mě připravil.

Když jsem do Životic přicházel, nevěděl jsem co čekat, většina lidí mluvila o záchraně, mnoho “odborníků” nás pasovalo do role hlavního adepta na sestup. Byl jsem přesvědčen, že o záchranu hrát nebudeme, kdybych však řekl, že jsem čekal po podzimu tak vysoké umístění, to bych lhal. Můj střízlivý odhad byl, že se budeme pohybovat někde kolem 6. místa. Mezi trojkou a Okresem je pořádný skok, i týmy co dokážou trojkou projet, mohou mít následně v Okresu problém se udržet, což byl v minulosti právě případ Životic. Jádro životického týmu oplývá zkušenostmi, mnoho z hráčů v minulosti hrávalo vyšší soutěž. Toto jádro však bylo třeba doplnit “pracanty”, což se Životicícm dva roky zpátky nepovedlo. Z této zkušenosti se poučili a během léta přivedli několik zajímavých posil jako například Radima Víchu nebo Lukáše Kunce, kteří typologicky do týmu perfektně zapadli a odvedli na hřišti kus práce.

Nejvíce mrzí remíza v Závadě, to byl takříkajíc zápas blbec. Naopak nejvíce si cením výhru nad Píští, jelikož jsme do zápasu šli s notně oslabenou sestavou a k tomu jsme ještě skoro celý druhý poločas hráli v deseti. Dokázali jsme se však semknout a tři body ubojovat.

Je pravda, že ve Slavkově jsem působil dlouhá léta, ale vzhledem ke všem povinnostem jsem těch zápasů neodehrál příliš. Hrát I. A bez tréninku se mi nechtělo, cítil jsem, že Okres by mohl být pro mě to pravé, navíc v Životicích, coby nováček soutěže, to byla pro mě zajímavá výzva. Věděl jsem, že můj přínos pro Životice bude v podzimní části větší, než by byl můj přínos pro Slavkov.

Vazby mezi slavkovským a životickým fotbalem jsou dosti úzké, proto jsem v Životicích znal několik hráčů již z působení ve Slavkově, měl jsem tedy představu, do čeho jdu. V Životicích je skvělá parta lidí, což pokládám jako základ úspěchu. Je to fungující tým, kde i lidí mimo hřiště pro fotbal obětují hodně. V týmu je navíc hodně srdcařů, to bylo v mnoha zápasech znát.

Na tuto otázku se neodpovídá lehce, jelikož v Životicích to byl moc pěkný půl rok a člověkovi by se samozřejmě z takhle dobře rozjetého vlaku nevystupovalo lehce. Nicméně musím být rád za to, že mě Slavkov na tento půl rok do Životic vůbec pustil. Nevylučuju variantu setrvání v Životicích, ale jako pravděpodobnější varianta se momentálně jeví můj návrat do Slavkova.

Na jednu stranu by mě strašně lákalo zkusit si zahrát nějaký ten zápas ve vyšší soutěži, byť by to bylo jen jeden zápas jako třeba Lavi ve Vyšehradu, abych zjistit, o jaký kus jsou ti kluci jinde. Jsem však realista, balón většinou vidím jednou týdně, a to v den zápasu. Nikdy neříkej nikdy, ale s mým tréninkovým přístupem a povinnostmi mimo fotbal už musím být rád za to, že si můžu o víkendu s kluky kopnout.

Nejsem typ člověka, který by chodíval běhat do lesů, preferuju spíše domácí cvičení a u toho přes zimní přestávku nejspíše zůstanu.

Cestoval jsem především v minulosti, za poslední rok jsem toho moc nestihl, co by stálo za zmínku. Nicméně na konci listopadu se s přítelkyní chystáme do Izraele, na to se moc těším.

Vánoční dárky nechávám až na prosinec. :)