Michal PÍCHA: Zažil jsem asi 7 postupů, na to se zapomenout nedá :-)

Děkuji, ale že jsem vyhrál je spíše zásluha lidí, co posílají hlasy, což zařídili v tomhle případě kluci ve Zlivi :-). Každého jistě potěší, když vyhraje cokoliv a tak to mám i já. Ano, vaše stránky sleduji a koukám na výsledky i komentáře napříč soutěžemi. Všude mám známé a kamarády, tak si rád přečtu, jak se jim daří.

Nejsem zdravotně v pořádku, tak hraji co mi tělo dovolí. Takže se těším na zimní přestávku, abych se doléčil. Góly jsem dával vždy, kde byl o mě zájem. Asi před třemi lety s Boršovem v OP jsem byl i nejlepší střelec soutěže.

Moje kariéra byla velice bohatá na kluby, takže vyjmenovat je, by bylo na dlouho :-) Myslím, že je jich 11 a musím říct, že jsem měl štěstí na fajn lidi ve všech klubech.

Do Neplachova jsem šel po roční přestávce od fotbalu po domluvě s Lukášem Blažkem jim pomoci. Že z toho byl nakonec postup bylo hrozně fajn. Jsou tam velice pracovití kluci a výborná parta, takže si to zasloužili. Vzhledem k tomu, že nemám čas trénovat kvůli pracovnímu vytížení, řekl jsem, že I.B hrát nebudu. Nebylo by to fér vůči ostatním, kteří tomu dávají mnohem více a skupina D je o cestování, což mně též nevyhovuje. Do Zlivi jsem šel, protože znám prostředí. V roce 2009 jsme tu vykopali postup do I.A třídy a Zliv byla první, kdo mě oslovil a měl o mě zájem.

Volného času moc nemám kvůli práci, takže veškerý volný čas věnuji své rodině, která je na prvním místě. Fotbalu jsem obětoval celý život, takže svůj volný čas chci trávit s ní. Jinak mám rád veškerý sport. Mám dva kluky Šimůnka a Zdenečka, tak věřím, že i oni budou mít jednou kladný vztah ke sportu i kdyby to nebyl fotbal.

Největší sportovní zážitek? Pokaždé, když dám gól a můžeme si zakřičet v šatně. Zažil jsem asi 7 postupů, na to se zapomenout nedá :-) a na svůj první gól v šesti letech.

Zliv je město, které si zaslouží hrát vyšší soutěž a také proto jsem šel do tohoto týmu. Chci hrát vždy o něco, né si jít jen tak kopnout. Vím, že je to klišé, že je všude výborná parta, ale tady jsou kluci hrozně fajn napříč celou generací. Z bývalých spoluhráčů tu zůstal jen Remťák, Kuby a Metuna, ale ten dnes již povýšil na trenéra :-). Jsou tady především starší kluci kolem čtyřiceti, což mně vyhovuje. Alespoň se mi nikdo nesměje, že jsem nejpomalejší :-). Zázemí je fajn, kluci mají veškerý servis. Od jídla po zápase, ovoce v kabině o poločase a po zápase pivečko :-). Takže za mě obrovská spokojenost, což je zásluhou vedení klubu.

Tradici nevím. Jinak si mažu kopačky indulonou před každým zápasem a vstupuji na hřiště vždy pravou nohou.

Musím říct, že je rok od roku kvalitnější. Ať si každý myslí cokoliv, tak v každém manšaftu jsou kluci, co mají za sebou vyšší soutěže a je fajn, se s nimi potkávat a koukat, že i v pokročilém věku jim to kope.

Když jsem byl v Neplachově ještě ve III. třídě, tak jsem kluky i trénoval s mým tátou, což mě bavilo. Pro rady jsem si jezdil za vynikajícím trenérem Mírou Čížků. Samozřejmě vše záleží na čase i na zdravíčku, ale na bafuňářskou dráhu nepomýšlím.

Tak vzkázat bych chtěl všem klukům co hrají fotbal, ať myslí na to, že to je jen sport a že každý jde v pondělí do práce. Emoce mají zůstat na hřišti, ale v rámci fair play. A chci poděkovat svému tátovi, ten mě k fotbalu přivedl a dal mi možnost zažít ty emoce a tu euforii z vítězství. Děkuji za rozhovor a přeji mnoho spokojených čtenářů.