Těžký zápas je každý zápas, říká hráč kola Pavel Vařil

Těžký zápas je každý zápas. Ale musím říct, že v tomhle zápase jsme prostě hráli dobře. Kovářov se snažil, ale my jsme prostě hráli naší hru a zaslouženě jsme vyhráli.

Plány jsou jasný. Hrát nahoře, a když vyjde postup tak vyjde. Tým máme silný. Možná nejsilnější co tu kdy byl. Tak by bylo skvělý postoupit. Nejlepší na tom je, že jsme tu všichni odchovanci Olympie. Proto bych si hrozně přál postup.

Mrzí, nemrzí. Je smutný, že se to stane i v takové soutěži, ale máme tři body. To se počítá. Je škoda, že jsme si nemohli doma zahrát. Aspoň se pomohlo béčku. Kluci, kterým něco bylo se dali do kupy, my starý dědkové jsme si odpočinuli a odnesl to holt Kovářov. A teď doufejme i Včelnice.

Jak jsem říkal, těžký je každý zápas. Když ale budeme hrát naší hru, tak nemám strach o dobrý výsledek. Bereme jen výhru. První domácí špíl, přijde spousta lidí. Hraje první s druhým. Těžký to bude, ale my se těšíme.

Ježíši těch je. V současné době jsou asi nejvtipnější trenérovo hodnocení zápasů. (smích)

Nebudu! Jsem pokladník. Takže za nula.

Než koukat třeba na zápas Karviná vs. Slavie, tak to se radši kouknu na ženský fotbal. Jinak si myslím, že je to trochu jiný sport než mužský fotbal. Ovšem taková Alex Morgan, Hope Solo?? Hezky se na to kouká. No a jako fanynky? Tak to je to proč to většina z nás hraje, ne? Pro ženský! Není lepší pocit než dát gól. Sundat dres a běžet ukázat tu svojí „VANU“ před tribunu napěchovanou ženskýma. (smích)

U nás je jich docela dost. Láďa Dobal, Lukáš Mravec, Radim Štos, já se taky přidám.

Rád hraju hokej, trénuju děti, chodím na hospodský kvíz. Rád si dám pivo.

To jsem hrál ještě v Rakousku. Umřel mi táta a já druhý den po zařizování pohřbu měl jet hrát. Nechtěl jsem, ale trenér mě uprosil. Psali mi i kluci. Tak jsem jel. Trenér mě poprvé v životě postavil na stopera, abych byl v klidu. Všichni lidi mě neskutečně podporovali. Byla penalta. Já byl určený, ale vůbec sem nechtěl jít. Nevěřil jsem si. Trenér na tom trval. Tak jsem šel. Nedal jsem jí snad poprvé v životě. Ale co předvedli naši fanoušci bylo neskutečné. Tleskali a skandovali mé jméno. To jsem nezažil. Potom jsem dal gól z rohu, běžel k těm fanouškům a všichni jsme ten gól poslali tátovi nahoru. Na to nikdy nezapomenu. Dal jsem za život dost gólů, ale takhle emotivní to pro mě nikdy nebylo jako tenkrát.