Stal jste se úplně prvním hráčem kola letošního ročníku. Jaké máte z výhry pocity?
Nečekal jsem to, ale z výhry jsem samozřejmě velmi rád.
Určitě to v kabině bude něco stát. Už víte, co máte pro své spoluhráče do kabiny přinést?
Jojo, kluci mě už informovali a nějaké peníze do týmové kasy určitě půjdou. (smích)
Nominaci jste získal za vyrovnávací branku proti Brušperku. Mohl jste jako střídající hráč i přidat tu rozhodující. Jak na zápas vzpomínáte?
Zápas byl velice bojovný, přišlo hodně fanoušků a bylo perfektní počasí, vše co k zápasu patří. Byli jsme lepší na míči, ale spálili jsme plno šancí. Za to soupeř jedinou naši chybu potrestal.
Už na lavičce jsme se spoluhráči vtipkovali, že jak vystřídám, tak dám gól, stejně jako proti Staré Bělé. A taky se tak po dvou minutách stalo a nemusel to být jen jeden.
Popište nám, prosím, obě zmíněné situace.
Můj gól padl po Hrubasově (Jakub Hrubý) centru do šestnácky, Mára Havlíček si to zpracoval na kozy a vystřelil, gólman to vyrazil přímo přede mě a já jsem to už měl jednoduché. Druhou šanci jsem měl, když Hrubas opět vyslal parádní centr, kde jsem šel do hlavičkového souboje se stopery, ale balón jsem minul. O pár minut později mi pan Ostrák přihrál před šestnáctku, a kroutil jsem to na zadní, ale chyběl půl metr.
Vládne u týmu spokojenost s předvedeným výkonem v tomto utkání? Protože remizovat jste určitě na domácí půdě nechtěli.
Byl to první zápas, někteří za Krnov nastoupili vůbec po prvé a někteří i na jiných postech. Ale myslím si, že jsme měli vyhrát, byli jsme lepším týmem.
Co se cílů v této sezóně týče, jaké jsou ty od Krnova?
Minulou sezónu jsme skončili na chvostu tabulky, takže určitě budeme chtít skončit alespoň v první půlce. Musíme hlavně zlepšit koncovku.
V kolika letech jste začal s fotbalem a jak se dále vyvíjela Vaše kariéra?
Fotbal jsem začal hrát v šesti letech v Krnově, od mala mě v něm podporovala celá rodina. Hlavně můj táta a děda, za to jim bych chtěl poděkovat. V mých patnácti letech si mě vyhlídla Opava, kde jsem prošel mládežnickou kategorií od U15 až po U19. Ale v půlce sezóny s U19 jsem se vrátil zpět do Krnova, abych už začal hrát mužský fotbal.
Zahájil jste svou první oficiální mužskou sezónu podle ročníku narození. Jste spokojen s touto soutěží nebo se spíše vidíte v nějaké vyšší? Přece jen jste odehrál v mládežnickém věku podstatnou část v SFC Opava.
Tato sezóna je podle mého narození oficiální, avšak jak jsem už zmiňoval, minulý půlrok jsem už mužský fotbal v Krnově hrál. Myslím si, že jsem udělal dobře, že jsem šel zrovna do Krnova, krajská soutěž je podle mého názoru na rozehrání scela ideální. Měl jsem nabídky i do vyšších soutěží. Letošní letní přípravu jsem zahájil v třetiligovém Dolním Benešově, kde jsem byl na zkoušce a uspěl jsem. Týmy už byly mezi sebou dohodnuty na mém hostování do Benešova, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslel a ještě nějaký čas v Krnově zůstanu.
Co by Vás přimělo změnit dres?
Hlavně to, jakou bych měl šanci hrát v základní sestavě, přece jenom jsem relativně “mladý” a potřebuju hlavně hrát.
Máte před zápasem nějaké rituály?
Nevím jestli se tomu dá říkat rituál, ale vždy na hřiště vcházím pravou nohou. Jinak nic zvláštního.
Co rád děláte ve volném čase?
Většinu svého času trávím se svou přítelkyní, se kterou často jezdíme na výlety. A nebo se svými kamarády.
S kým byste si chtěl zahrát ve stejném týmu?
Sice už to není registrovaný hráč, ale s mým oblíbeným trenérem Reném Vojtěškem, ještě když mě trénoval v Opavě, vždy mi říkal jak byl rychlý a jak brousil tu lajnu. Sice už není v takové formě jako býval, pupek mu trošku porostl, ale v té noze to pořád určitě má. Tímto bych ho chtěl pozdravit.
Kdo je Vašim fotbalovým vzorem a proč?
Rozhodně to je Láďa Klement mladší. Takový krnovský Xabi Alonso. Jeho technika byla vždycky neskutečná. Sice má teď nohu v gipsu, ale když je fit, vždycky na tréninku předvede nějakou tu parádičku.
Jaký je Váš největší fotbalový zážitek?
Nejlepší fotbalový zážitek byl trénovat pod trenérem Aloisem Skácelem, to byla jízda. (smích)