Instrukce proti Lubné jsem měl jasné a to takové, že si Adam Trejbal nekopne. Myslím, že jsem je splnil na výbornou, říká Martin Cibulka

Krajní obránce zeleno-bílých byl na hřišti Lubné jedním z nejlepších hráčů. Svým výkonem tak zastínil ofenzivní sílu Traverzy, která pálila, co mohla. "Cíba" v zadních řadách působil velmi jistě, cesta přes něj nevedla a měl velký podíl nejen na vítězství v důležitém zápase, ale také na čistém kontě svého celku. Nyní s Martinem Cibulkou přinášíme rozhovor.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Zápas na hřišti Lubné se ti povedl a svým výkonem sis řekl o nominaci do sestavy kola. Čekal jsi zařazení do top jedenáctky?
Tak trošku jsem to čekal, ale o tom to není. Vždy se snažím pomoct týmu a nechat na hřišti všechno.
Jak se ti v tomto zápase hrálo? Přeci jen to byl šlágr kola, šlo o hodně...
Šlo o hodně, ale měli jsme jasný úkol a to vyhrát. Jen škoda, že výsledek nebyl vyšší, i když mohl být. Pro mě byly instrukce jasné a to, že si Adam Trejbal nekopne, a to si myslím, že jsem splnil na výbornou. I proto si myslím, že jsem se do sestavy kola dostal.
Přítomno bylo dle zápisu 350 diváků, na okres velmi nezvyklé a krásné číslo. Hrál jsi někdy před tolika lidmi nebo to byla dá se říci premiéra v tomto pohledu?
Divaků bylo hodně. Jsem vždycky rád, když nás přijde podpořit hodně lidí, což u hředelského fotbalu je skoro vždy a fanoušci jsou věrní, fandit chodí a za to jsem rád. Myslím si, že už jsem hrál i před více lidmi, ale nemůžu říct přesně. Za velké návštěvnosti jsem rád, děláme to přeci pro diváky.
Hředle jsou stále kandidátem na postup. Máte v klubu vidinu vyšší soutěže a chtěl by sis ty sám B třídu zahrát?
Kandidátem určitě jsme, škoda jen některých bodů, které jsme zbytečně ztratili. Myslím si, že do vyšší soutěže bychom šli. Teď je ve Hředlích hodně dobrý mančaft, ale kdyby se postupovalo, tak by to chtělo určitě dotáhnout nějaké lidi, abychom za hráče, co by vypadli ze sestavy, měli adekvátní náhradu.
Tvoje práce je časově náročná, někdy kvůli ní zmeškáš i mistrovské utkání. Jaký byl vůbec prvotní podnět vybrat si právě službu vlasti a co přesně děláš?
Ano, někdy je to náročné. Často se stane, že musím odjet na cvičení a jsem několik týdnů mimo, ale s tím jsem do toho šel a trenér má proto pochopení, teda když zrovna není absence kvůli koncertu Leoše Mareše (smích). Bylo to tak trošku z ničeho nic, řekl jsem si, že to zkusím a ono to vyšlo. Teď už jsem u vojáků přes dva roky jako řidič.
Kdo tě zná, tak ví, že máš sympatickou přítelkyni, se kterou to táhnete už velmi dlouho. Jaký je recept na tak dlouho udržovaný vztah v mladistvém věku?
Jaký je recept? To se těžko řekne, každý to má jinak, ale přítelkyně má pochopení pro mou práci a když jsem pryč, tak to zvládá úplně v pohodě. Ale hlavně je to o tom, že se máme stále rádi i po osmi letech, co jsme spolu, to je hlavní.
Jak se slaví v kabině vyhraný zápas? Jdete společně na pivo, lítají vzduchem špunty od šampaňského?
Po každém zápase se jde na večeři a nějaké pivo vždycky padne. Záleží jaká je situace, ale většinou se vždycky společně posedí a popije.
Máte nějaký vítězný pokřik?
Pokřik je Vodryho parketa, vždy spoléháme na něj.
Jaké jsou tvé volnočasové aktivity, když nejsi zrovna na hřišti?
Volnočasové aktivity nemám, snažím se hlavně věnovat své přítelkyni, když jsem doma, takže je to většinou nějaký výlet s pejskem nebo večeře ve dvou.

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.