Na hřiště jsem šel po dvou měsících bez žádného tréninku, říká o zápase s Berounem tachovský Pavel Kořínek

Pavel Kořínek se na hřišti dlouho neobjevil. Nyní naskočil po absolvování jen pár tréninkových jednotek a lvím podílem se podílel na drtivém vítězství Tachova. Krajní obránce na hřišti ukázal, že fotbal hrát nezapomněl a byl po právu oceněn hráčem kola.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Zápas s Berounem se Vám povedl, nastoupil jste po dlouhé době a připsal si i asistenci. Byla nominace do sestavy kola očekávaná?
Popravdě jsem to teda vůbec nečekal. Dozvěděl jsem se to až od kamarádů.
Po jaké době jste do zápasu naskočil a kolik jste před divizním zápasem absolvoval tréninkových jednotek?
Do zápasu jsem neměl vůbec naskočit kvůli zranění, které jsem chtěl v klidu doléčit, ale nastala situace, že jsem na to hřiště šel po dvou měsících a bez žádného tréninku, takže jsem rád, že to takhle dopadlo (smích).
Fotbalový klub v Tachově má zajímavou historii. Jak dlouho zde působíte a byl jste součástí různých rošád a změn v klubu?
Tak je to můj druhý domov. Jsem tady od 6 let a zažil jsem tady i špatné chvíle, ale především ty veselejší.
Přibližte našim čtenářům Vaší kariéru. Kde jste začínal a jak jste se dostal právě do Tachova?
S fotbalem jsem začínal ve Studánce, to je vesnice blízko Tachova. Poté jsem putoval právě do zmíněného města. K fotbalu mě přivedli rodiče ve čtyřech letech a za to jim patří velký dík.
Na jaké angažmá nebo moment vzpomínáte nejraději a je něco, čeho litujete, co byste vzal během svých fotbalových let zpátky?
Já žádného angažmá nelituji. Ať už jsem hrál na Rozvadově nebo v Tachově, tak mi to vždycky něco dalo. Nejraději vzpomínám asi na dorost v Tachově, kde byla úžasná parta a spousta zážitků. To jsme chodili rovnou z baru na sraz. Prostě zlaté časy, teď už jsem na to moc starej (smích).
Tachovu se na podzim dařilo, v jarní části přišel herní útlum, ale teď to zase vypadá dobře. Čím to je, že máte výsledky a výkony jako na houpačce?
Tak určitě je to hodně způsobené zraněním. Asi nikdo nečekal před začátkem jarní části, že toho bude tolik. A bohužel i to štěstíčko nás nějak opustilo, ale závěr sezóny alespoň trochu vychází, jak bychom chtěli.
Kdo dělá v kabině nejvíce srandy, kdo je největší manekýn a kdo chodí neustále pozdě?
Tak v kabině se zasmějeme skoro všemu, největší vtipálek je za mě asi Čiko (Lukáš Čížek), ten nikdy nezklame. Cenu největšího manekýna podle mě dostává Marek Skopový, ještě mladej kluk, tak se o sebe stará (smích). A neustále pozdě chodí Martin Šácha, ten snad nikdy nepřišel na sraz včas.
Kdo má v kabině hlavní slovo?
Tak nějak se snažíme poslouchat navzájem, ale jinak hlavní slova mají ti více zkušenější.
Jak probíhají oslavy po vyhraném zápase?
Tak asi taková klasika je pokřik. Poté se to jde většinou někam oslavit, třeba na limonádu (smích).
Jaký názor máte na nadstavbu v nejvyšší české fotbalové soutěži? Jste jejím odpůrcem či zastáncem?
Za mě je nadstavba úplná kravina a ta soutěž kvůli tomu ztrácí takové to kouzlo.
Jaké jsou Vaše volnočasové aktivity, pokud nejste zrovna na fotbale?
V mém životě hraje fotbal velkou roli. Rád se jezdím koukat na nižší soutěže a podporovat kluky ze Studánky, to je pro mě i takový relax. A k večeru si s přáteli většinou jdu někam sednout na sklenku dobrého pití.

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.