ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - 24.kolo Zlínský | 1.B třída sk. B - Mladcovský Petr Polášek prošel v dorostu trenérským drilem Vlastimila Marečka a Boba Páníka

Mladcová má velkou fanouškovskou základnu po celé republice, tak zas se tomu nedivím. Samozřejmě, tady jde vidět, že kluci neumí prohrávat ani na hřišti ani mimo a pro vítězství a trnku ze Slovácka v ledničce udělají cokoliv.

Vedli jsme 1:0 hráli proti 10, měli nadějné akce i šance. Bohužel soupeř nás vytrestal z brejků. Pro tak zkušené mužstvo by se to nemělo stávat. Pro nás ztráta bodu. I když teď nás trápí velká marodka (6 hráčů ze základu) a to musí být poznat. Pro diváka nádherný závěr.

Mají hodně mladé mužstvo, které za pár roku může hrát špici tabulky.

Kladně a určitě bych neměnil. Už od žáků (Uh. Hradiště), dorost (Zlín), jsem byl mezi nejlepšími hráči ročníku, bohužel od sedmnácti roků začali problémy s kotníky, třisly. Bohužel pak už to nebylo na profesionální úroveň i když jsem měl dobře nakročeno. Tak jsem si aspoň zahrál od 3.ligy až po nejnižší. Poznal spoustu nových spoluhráčů, kamarádů.

V Topolné (okres Uh) od malička (roky si já nepamatuji) mě cepoval otec, za což mu patří velký díky. Fotbal je pro mne droga, vášeň. Těch spoluhráčů bylo spoustu, nerad bych někoho urazil. Ale poslední roky rozdáváme radost s kluky co jsme přišli ze Sehradic a to Peťa Bob Kupka, Michal Bláža Blažek, Kráva Michal Kraváček, Laďa Bohudík Bahulík, donedávna ještě populární Zetor Tomáš Zetek a rekordman titulů Denis Čechmánek, který ještě slaví titul teď ze Slušovicemi.

V dorostu dva páni Vlastislav Mareček a Bob Páník, s kterými jsme hráli na tu dobu moderní fotbal. A na závěr kariéry nesmím zapomenout na Luďu Lošťáka, který má krásný humor a hlavně dokáže na hráče předat něco jako vnitřní sílu, že si neumíte představit že byste prohráli. Je fotbalový blázen, který chce pořád vyhrávat a to bohužel teď chybí spoustu hráčům. Ti chtějí jenom si zahrát a ne vyhrát!

Mám úžasnou manželku, které děkuji že má se mnou trpělivost. Není jednoduché se mnou žít jako s hráčem i trenérem, který přijde domů po nevydařeném špílu domu. Není vždy jednoduché přepnout na rodinný život. Pak tři zdravé malé holky 9 - Amálku, 7- Elenku a 3- Karla (Karolínka). Ty 4 babi mi dávají chuť a smysl života. Práci mi dává už 15 let napajedelská firma Fatra v logistice. Koníčky a to zmíněný fotbal jako hráč na Mladcové, pak už 10 let trénování mužů (momentálně Nedachlebice 1. A). Pak jakýkoliv sport, který můžu dělat s rodinou (brusle, kolo, túry na výletech)

Jako hráč ne, jako trenér ano.

Určitě, rád si počtu hráčské příběhy. Jste super a jen pokračujte. Držím palce. Má to smysl co děláte.