Petr Hlaváček - Strašně moc jsem nechtěl prohrát

V prvé řadě bych chtěl poděkovat všem, co mi dali hlas. Ale jasně si uvědomuji, že jsem nevyhrál proto, že bych odchytal nějaký super extra zápas, ale proto, že kluci z kabiny Háje chtějí mít na ukončení o láhev více a jeden nejmenovaný útočník z Oldřišova tak chtěl zakrýt svou neschopnost dát mi gól. (smích) Ale historie se neptá.

Úplně upřímně jsem o výhru moc nestál, ale díky tomu jsem své spoluhráče ještě více nahecoval a náš záložník který to vyhrál minule - Zdena Eršil tuším anketu rozeslal do celé společnosti O2. Ale poslední den, když jsem viděl, že bych mohl vyhrát, tak jsem to nasdílel i na svůj Facebook a někteří kamarádi to nasdíleli i dál. Takže ještě jednou děkuji.

Vůbec nevím, kolik peněz mě to bude stát, ale náš zraněný pokladník Ondra Prokša bere svou funkci poctivě a určitě se o to postará.

Strašně moc jsem nechtěl prohrát. Byl to pro mě hodně těžký zápas, protože kdybych udělal chybu, chytnu to od kluků z kabiny i od kluků z Oldřišova. Když tak nad tím zpětně uvažuju, byl jsem před i během zápasu celkem nervózní a to já normálně nebývám. Ale jak jsem psal výš, nemyslím si, že bych odchytal zase tak skvělý zápas. Třeba můj kolega Pepa Bartoš chytil v jednom zápase dvě penalty a stejně nevyhrál.

Hráli jsme perfektně a vyhráli podle mého zaslouženě. V posledních zápasech se můžeme opřít o našeho elitního útočníka Daa, který má na jaře perfektní fazónu. A hlavně hrajeme jako tým. I přesto, že jsme měli nějaké zraněné, ti kteří tam vletěli, odehráli výborný zápas.

V zimní přípravě nás trenéři Rozsypal s Matějem pěkně proháněli. Podle mě je to ale hlavně tím, že máme vyrovnané hráče a ti, kteří momentálně nehrajou a nastoupí tam, odvedou skvělý výkon. Jde to krásně vidět na tom, jakým způsobem hrajou spoluhráči Lampa a Kolig. Oba šli do sebe, ubrali na váze a je radost se teď na ně na hřišti dívat. A taky hodně držíme při sobě. Proto třeba i zranění hráči Komárek s Malcharkem sedí na lavičce během zápasu, i když jsou zranění. Nebo je to možná taky proto, že chtějí prémie. (smích)

Tak to vůbec není. Trenér nám na začátku sezóny neurčil, kdo je jednička a kdo dvojka. Měli jsme se střídat, jenže kolega Pepa Bartoš měl dlouho problémy se zády, takže jsem skoro vše odchytal já. Na jaro se uzdravil, já byl nemocný a lítal po světě, takže zase chytal více Pepa. No a poslední zápasy dostal takovou formu, že by mi bylo líto, aby nechytal. Když někdo chytí v zápase dvě penalty, musí přece chytat. A já mu to přeju, je mladý kluk, chytá skvěle, tak ať chytá. Já si ještě svoje snad užiju. Pustou Polom a Oldřišov jsem měl slíbený já a protože má teď Pepa zranění, které si nepochopitelně udělal při venčení psa, budu ještě chytat já.

Začal jsem tuším v deseti letech v Komárově, kde jsem byl suverénně nejhorší hráč, takže mě dali do brány. Hrál jsem s daleko staršímu hráči, kteří mě chránili a táhli nahoru. Nějakým záhadným způsobem si mě vybrali, v zápase kde jsem dostal gól z poloviny hřiště, do Opavy, kde jsem zůstal až do svých 19 let. Z té doby mám skvělé kamarády i vzpomínky. Byli jsme tuším třetí v Republice v žácích, v mladším dorostu myslím v šestí v dorostenecké lize. Po dorostu jsem byl chvíli v 1.B třídě v Komárově, následně jsem přestoupil do Oldřišova kde jsem odchytal hodně sezón. Pak jsem přestoupil do Mikulovic do divize, kterou jsme vyhráli, odchytal pár zápasů v MSFL. Po Mikulovicích jsem koketoval s Hlučínem, ale vzhledem k tomu že bych to nezvládal se svým tehdejším zaměstnáním, jsem šel do 1.A třídy hrát za Štítinu. Po rozpadu kádru jsem šel do Háje. Prošel jsem toho celkem dost.

Neudělal bych vůbec nic jinak. Já si ten fotbal užívám a je mi jedno, jestli hraju fotbálek na tréninku nebo zápas třetí ligy. Prostě to mám rád a dělám všechno, jak nejlíp umím. V MSFL proti mě hráli prvoligoví hráči a já jsem kolikrát nechápal, jak je možné, že jsem s nimi na hřišti. Bylo to jako pohádka. Takže ne, nic bych neudělal jinak, když tak uvažuju, tak jsem hrál všechny soutěže od 3. třídy až po MSFL.

Nejraději vzpomínám asi na oba zápasy s Oldřišovem, které jsme vyhráli. Na který bych nejraději zapomněl? To nevím, já se snažím udržet v hlavě jen ty dobré.

Jsem už jen spolumajitelem, polovinu firmy má můj kolega Lukáš Godula. Úplně v první fázi jsem chtěl rukavice jen pro sebe, protože jsem nebyl spokojený s tím, co na trhu bylo. Ale hned od začátku jsem celý business směřoval k tomu, že budeme rukavice prodávat do celého světa. Ale že prodáme 13 tisíc párů za rok mě fakt nenapadlo.

Já svůj čas nedělím na volný a pracovní. Mám to štěstí, že to co mě baví, mě i živí. Ale prý mám odpovědět, že se spoluhráči Lampou a Eršilem luštíme křížovky a osmisměrky.

Od mala Petr Čech. Je to profesionál každým coulem, proto je mi líto, že končí.

Nemám žádný klub, kterému bych vyloženě fandil. Možná SFC Opava, protože tam mám spoustu známých a kamarádů. Ale většinou fandím těm klubům, za které chytá gólman s našimi rukavicemi.

Období v Mikulovicích. V divizi jsem měl tuším šest zápasů, kdy jsem nedostal po sobě gól. Zachytal jsem si i pohár proti Sigmě Olomouc, kde bylo kolem tří tisíc diváků a prohráli jsme gólem v poslední minutě.

Jasně, pravidelně. Několikrát jsem i tipoval výsledky 1.A třídy. Je super, že se někdo věnuje i nižším soutěžím.