Doufám, že šňůru zápasů bez obdržené branky ještě na pár kol natáhneme, věří v pokračování úctyhodné série strážce litoměřické svatyně Adam Ordelt

Tak především děkuji za nominaci a taky samozřejmě děkuji lidem, co pro mě hlasovali. Zápas proti Dobrovici byl určitě velmi náročný. Dobrovice mají velmi kvalitní tým, takže i když jejich výsledky na jaře nebyly ideální, tak jsme věděli, že nás nečeká nic jednoduchého. První poločas z naší strany nebyl ideální a v některých situacích, i s nutnou dávkou štěstí, jsme přežili jejich největší šance. Druhá půle už nepřinesla tolik šancí soupeře, ale před naši brankou se pořád něco dělo. Bylo tam několik závarů, které jsme ale zvládli a tak došel zápas až do penaly. V nich jsme všichni proměnili a mně se podařilo jednu chytit, takže jsme brali bod navíc.

Zápas s Převýšovem byl pro mě osobně trochu jiný, než ostatní zápasy. Převýšov byl dříve farma Hradce a několik zápasů jsem tam odchytal. Skoro všechny kluky znám, ale každopádně jsem rád, že jsme je porazili. Specialista na penalty nejsem, ale je pravda, že po tréninku občas penalty zkouším. Když mi dal tedy trenér šanci jít kopat, neváhal jsem.

Série je to opravdu hezká, ani si nepamatuji, jestli se mi to někdy povedlo. Určitě je ale nutné dodat, že to není jen má zásluha. Kluci předemnou skvěle brání a to, že máme z devíti zápasů šest čistých kont je jak pro mě, tak pro celý tým dobrá vizitka. Určitě nejtěžší nula byla ta zmiňovaná proti Dobrovici. Právě v tomhle zápase jsme toho museli řešit nejvíce. Vím, že žádná série netrvá věčně, ale doufám, že se to ještě pár kol natáhne. Uděláme pro to maximum.

Moje kariéra začala v 5ti letech v týmu FC Hradec Králové, kde jsem prošel všemi věkovým kategoriemi, až do A-mužstva, ale bohužel jsem zasáhl pouze do dvou zápasů. Poté po dvou angažmá v divizi (Český Brod a Kratonohy) jsem se přesunul do Litoměřicka, kde budu končit druhou sezónu. Aktuální ambice jsou jasné. Dávám si krátkodobé cíle a jeden z nich je posun do druhé ligy.

Ano, povedlo se to v odvetě ve čtvrtfinále MOL Cupu v Mladé Boleslavi. Hlavně to bylo o hlavě před zápasem, nepřipouštět si, že proti mně stojí vítěz Ligy mistrů. Bral jsem ho jako normálního soupeře. Hodně mi v tom pomohl trenér Podhajský, který mě na zápas připravoval a samozřejmě můj taťka, který je mi oporou, ať se děje, co se děje. Těch skvělých hráčů, se kterými jsem se potkával napříč republikou, ať už v mém ročníku nebo v mužské kategorii, bylo opravdu hodně. Bylo by těžké najít jednoho.

Musím říct, že pod trenérem Haškem se pracuje dobře. Styl, kterým hrajeme je mi blízký a hlavně je účinný. Je to náročný trenér s důrazem na detail, týmovou práci a z každého z nás se úspěšně snaží dostávat maximum.

Z těchto týmu, které jsi zmínil, bych nejvíce postup přál právě Vltavínu nebo Radotínu. Myslím si ale, že náskok si už Zápy pohlídají a skončí na prvním místě.

Žádný rituál jako takový nemám, ale když se zápas povede, neměním pak ty věci, které k tomu dopomohly. Ať už je to například večeře den před zápasem nebo třeba focení před zápasem s Hadžim (asistent trenéra). Od té doby jsem totiž nedostal gól (úsměv).

Když se právě nevěnuji fotbalu, tak rád chodím plavat nebo na kolečkové brusle, když je hezky. Baví mě také posedět s přáteli na dobré kávě. Dovolenou určitě plánuji a po písku na pláži už se mi trochu stýská (úsměv).

Taky díky, ahoj!