Nejraději vzpomínám na moment, kdy mě oslovil na kempu trenér Sparty, že by o mě měl zájem, říká talentovaný Kryštof Vilímek

Vůbec jsem na to nemyslel, dokud mě na to někdo neupozornil. Poté jsem měl samozřejmě velkou radost.

Hrálo se mi špatně, jelikož jsme byli na krátkém hřišti a proti nám stál hodně soubojový mančaft. Míče mým směrem létaly převážně vzduchem, než po zemi, takže jsem nemohl využít svých dovedností a za celý zápas jsem se zřídka dostal k balónu. Ke třem bodům chybělo hodně, podle mě můžeme být rádi za remízu, protože náš brankář chytil nejméně tři jasné góly a my jsme skórovali jenom z penalt.

Bránil jsem centr a míč mě zblízka nešikovně trefil do prstů. Balón mi vykloubil a zlomil prsteníček na levé ruce a urazil mi kus kloubní plošky. Dnes jsem s tím byl na operaci a dali mi do toho dráty. Vypadá to, že si nějaký ten měsíc fotbal nezahraji.

Po konzultaci s trenérem na Dukle jsme se dohodli, že pro mě Rakovník bude na tento půlrok nejlepší řešení. Řešil jsem i jiné nabídky, ale chtěl jsem pořád trénovat na Dukle a zároveň si zahrát chlapskou divizi, což mi Rakovník umožnil. S Victorem je to ten samý případ.

Kluci v dorostu jsou fajn, sice hrajeme soutěž, která má poněkud nižší úroveň, než jsme s Ferrim zvyklí, ale kluci do zápasů dávají všechno, takže si na ně nemůžu stěžovat a věřím, že v tabulce budeme už jen stoupat.

Myslím si, že po pár společných tréninkách a zápasech dobře. Na hřišti má největší autoritu samozřejmě trenér, kapitán a Pavel Besta. Jakmile je ale po zápase, tak jsou si všichni rovni.

Tréninky na Dukle jsou obecně fotbalovější, taktičtější a fyzicky náročnější, ale někdy mi tam chybí jednoduchá střelba a přístup některých hráčů. Střelbu si aspoň vždy v pátek před zápasem vynahradím v Rakovníku.

Admira má slušný náskok, který si podle mě zvládne uhlídat.

Svoje první krůčky jsem dělal u babičky s dědou před panelákem, kde jsem si s dědou chodil kopat a místo branek jsme měli železné sušáky na prádlo. Můj první fotbalový klub byl SK Kamenice, který byl u nás na “vesnici” blízko Prahy, kde jsme bydleli.

Jako malý jsem hrával za SK Kamenice a FK Kunice. Poté si mě v mých jedenácti letech na fotbalovém kempu vyhlídla Sparta, kde jsem odehrál přibližně rok, než jsem angažmá přerušil kvůli studiu na gymnáziu. Poté jsem měl od fotbalu chvilku pauzu, pak jsem opět hrál za Kamenici a Kunice, než jsme se přestěhovali do Prahy, kde jsem hrál za nejbližší klub FSC Libuš. Měl jsem ale sen hrát první ligu, tak jsem zavolal na Duklu, kde mě poslali na Vyšehrad kvůli fyzičce. Po roce jsem se vrátil a od té doby jsem byl už jen na Dukle. Nejraději vzpomínám na moment, kdy mě oslovil na kempu trenér Sparty, že by o mě měl zájem.

Když jsem byl malý, můj fotbalový vzor byl vždycky Cristiano Ronaldo, posledních pár let ale nejvíce obdivuji Paula Dybalu. Ačkoli jsem byl fanda Realu, nikdy jsem si nenašel sympatie ke Karimu Benzemovi. To samé by se dalo říci i o Olivieru Giroudovi nebo Thomasi Müllerovi.

Fortuna ligu si myslím, že vyhraje Slavie, tuto sezónu zcela zaslouženě. Nerad to říkám, ale favorit na sestup je dle mého názoru bohužel Dukla.