Nejlépe se mi hraje ve středu zálohy, i když v útoku mi to taky očividně jde, říká Jan Paseka

O takové anketě vím. Kluci z týmu posílají hlasy často tomu, kdo se nominuje z našeho týmu. Vítězství mě samozřejmě těší.

Od našeho postupu do B třídy nejsou výhry úplně běžné. Slavíme pokřikem, počítali jsme góly a po zápase se jde na pivo, ostatně jako všude jinde. Hlavně hodně křičíme.

Já osobně se nejlíp cítím ve středu zálohy, kde můžu poměrně libovolně měnit pozice a tak podobně. V posledních dvou nebo třech zápasech mne trenér staví do útoku, kde se mi očividně docela daří, kluci říkají, že mi to jde. Ve střední záloze se ale cítím lépe než v útoku.

Ve Slaném jsme dostali velkou facku - jedenáct gólů, to bylo dost potupné a my s tím nebyli schopni cokoli udělat. Doma jsme pak prohráli trochu se smůlou 0:1 s Unhoští, ale podali jsme celkem solidní výkon. V Klobukách to byla bitva o body, bez přispění rozhodčího ten zápas mohl v klidu skončit 1:1, tma cítím trochu křivdu. Myslím si ale, že na amatérský vesnický tým podáváme v B třídě celkem solidní výkony.

Já začínal už jako malý kluk. Hodně jsem střídal zájmy, a tak jsem si po roce či dvou dal od fotbalu pauzu a pak začal hrát v Lužné, kde jsem strávil mladší žáky, kus starších žáků. Pak jsem přestoupil do Tatranu, kde jsem potkal své nynější spoluhráče a trenéra z Lišan. Okolo 17. roku jsem s fotbalem na chvíli skončil a po půl roce jsem přestoupil do Lišan, kde jsem doteď.

Rozhodně s křiklouny. Hráč může být klidně ostřejší, ale nemám rád, když na mě někdo křičí a chce se se mnou hádat. Jinak mi nic jiného asi žádný větší problém nedělá.

Zápas jsem bohužel neviděl, čili ho jako takový hodnotit nemůžu. Překvapil mne ovšem výsledek 4:3 a myslím si, že se docela ukázali. Obecně bych přál každému českému týmu, aby nad takhle vrcholovými týmy z Evropy podal takový výkon a ideálně je ještě porazil.