David Zbořil: Můžu být rád, že mi ve Štěpánkovicích nezlomili nohu

Hlasovali jste pro ty nejlepší hráče v 17. kole a z vašeho hlasování vzešel vítěz! Kdo je tím vítězem? Redakce fotbalunas.cz ho vyzpovídala a rozhovor najdete zde.

 

Ve třetím kole skončila jarní hegemonie fotbalistů Mokrých Lazců, když od nich pomyslný štafetový kolík převzaly Ludgeřovice. V anketě o nejlepšího hráče totiž uspěl šestadvacetiletý rychlonohý útočník David Zbořil, který se na krajské trávníky vrátil po téměř tříleté anabázi v Německu.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Získal jste více než polovinu všech hlasů. Jaký z toho máte pocit?
Pocit z toho mám samozřejmě skvělý. Děkuji všem, kteří mi ten hlas dali, moc mě to potěšilo.
Poslední roky jste strávil v Německu. Měl jste povědomí o portálu www.fotbalunas.cz? A co říkáte na práci redaktorů?
Portál znám dobře. V minulosti jsem již několikrát klukům hlasy posílal. Před redaktory klobouk dolů, protože tomu věnují spoustu práce a času.
Vítězství v této anketě určitě nezůstane bez odezvy. Na jakou odměnu se mohou těšit vaši spoluhráči?
V kabině máme nějaký sazebník. Takže s lahvinkou, která se určitě neztratí, poputuje něco i do klubové kasy. (smích)
Nominaci jste si vysloužil za zápas ve Štěpánkovicích. Jak jste byl spokojen s vlastním výkonem?
Fyzicky se stále necítím dobře, takže se svým výkonem, i přes vstřelenou branku, spokojený nejsem.
Můžete prosím popsat gólovou situaci? Prý jste brankáře docela překvapil…
Gólová akce vznikla po naší dobré kombinaci, kdy Čondy (David Nagy) zatáhl míč po lajně, dal to pod sebe na šestnáctku, já se s balonem otočil a vystřelil po bráně. Brankář nejspíš střelu nečekal, proto ho překvapila.
O výhru jste přišli až v poslední minutě. Jak velké to bylo zklamání? Tyhle dva body vám můžou v konečném účtování dost chybět…
Zklamaní určitě jsme. Myslím si, že jsme byli jediný tým na hřišti, který chtěl hrát fotbal, proto jsme si zasloužili vyhrát. Udělali jsme však v poslední minutě chybu, kterou soupeř potrestal. Takový je ale fotbal. Jedeme dál, máme bod z venku.
Od vašich spoluhráčů jsem slyšel, že zápas byl ve druhé půli veden dost tendenčně. Jak se vám zamlouvali rozhodčí? A děje se něco podobného i v Německu anebo je to česká specialita?
Ve druhé půli? Ke vší úctě k domácím, už od 20. minuty měli hrát v deseti, neboť mi jeden z domácích hráčů dost surově obtisknul kolíky na lýtko. Můžu být rád, že mi nezlomil nohu. Samozřejmě s nepříznivým stavem pro domácí se tlak všech rozhodčích stupňoval. Dostal se až do takové fáze, že nás nepustili za půlku. A troufám si tvrdit, že kdybychom neudělali chybu v devadesáté minutě, možná hrajeme ještě dnes. U nás to tak ale občas bohužel chodí. Je to smutné, že si jedete zahrát fotbal a ocitnete se na pódiu divadla. V Německu i na nejvyšší úrovni vidíme několik chyb, to je zcela normální. S něčím takovým, co se ale odehrálo ve Štěpankovicích, jsem se však dlouho nesetkal.
Co si myslíte o likvidačním zákroku soupeře?
Osobně mi tvrdá hra problém nedělá. Naopak mi spíše vyhovuje, když se moc nepřerušuje a hraje se fotbal. Co mi ovšem vadí, je zákeřnost, kdy vás hráč bez sebemenší snahy hrát míč, takto fauluje. Osobně bych za takovou hru dával stopku na několik zápasů. Přece se ty zápasy natáčí nebo ne?
Ve třech jarních kolech jste získali čtyři body. Co říkáte na tuto bilanci?
Já si myslím, že to je málo. Jak v prvním, tak i třetím kole jsme dostali gól až v závěru. Je to škoda, těch bodů mohlo být více. Tak to ale ve fotbale chodí. První dvě kola byla z naší strany herně hodně podprůměrné. Až v tom třetím jsme hráli to, co hrát chceme. Musíme se ale hodně zlepšit, abychom sbírali body.
V sobotu vás čeká klíčový domácí duel s Velkými Heralticemi. Co o soupeři víte a co na něj vymyslíte?
Neřekl bych, že klíčový. Důležitý určitě bude, ale to je každý domácí zápas. Uděláme všechno pro to, abychom získali tři body.
Je jasnou prioritou záchrana anebo pomýšlíte na vyšší příčky tabulky?
Já se na tabulku nedívám. Chci vyhrávat každý zápas a snažím se pro to na hřišti udělat vždy maximum. V této situaci je samozřejmě prioritou záchrana.
Popište prosím své fotbalové začátky…
Úplně první kroky byly v Baníku Ostrava. Byl jsem ale hodně malý a bylo velice složité jezdit přes celou Ostravu na tréninky. K fotbalu mě přivedl a na tréninky vozil taťka, ale i pro něj to bylo z časových důvodů neřešitelné. V Muglinově jsem bydlel kousek od hřiště, takže jsem hrál nějaký čas tam. V devíti letech jsme se přestěhovali do Zábřehu, já začal hrát za Vítkovice, kde jsem strávil skoro celé své dětství, a kde jsem fotbalově vyrostl.
Ještě v dorosteneckém věku jste se přesunul do Ludgeřovic. Kdo vás tam přivábil a jak těžké byly začátky mezi muži?
Do Ludgeřovic jsem se dostal ze dvou důvodů. Trenér (Radek Dvořák), který mě vedl v žácích, pochází z Ludgeřovic, takže mi to doporučil. Druhým důvodem bylo, že jsem se přestěhoval do nedalekých Petřkovic. Začátky byly těžké. Ale díky skvělé partě jsem si na prostředí rychle zvykl. Hodně mi pomohl také Jarda Stromšík, se kterým jsem si jak na hřišti, tak i mimo něj velice dobře rozuměl.
Jednu sezonu jste strávil i v Markvartovicích, kde to ovšem s fotbalem dopadlo neslavně. Byl jste tehdy přímo u toho? A jak jste to prožíval?
V Markvartovicích jsem strávil dvě a půl sezóny. Jde o konkurenční klub, ale jako krok zpátky to určitě neberu. Bral jsem to jako novou výzvu a motivaci. Hned první sezonu jsme naplnili očekávání a dokázali jsme postoupit. I následující dvě sezony byly úspěšné. Tým vedený výborným trenérem, Ivo Mullerem, byl poskládán velice dobře. Kromě nynějšího spoluhráče, Jakuba Kolenka, jsem tam potkal řadu zkušených hráčů (Lubor Knapp, Petr Veselý, Radek Pilař) a také mnoho mladých hráčů (Pepa Opatřil, Jarda Baculák a další), kteří dnes hrají vyšší soutěže. Je velká škoda, jakým způsobem to tam skončilo.
V posledních letech jste zmizel z očí do Německa. Co vás tam přivedlo a jak se vám tam líbilo?
Dovedla mě tam práce a také touha vyzkoušet si zahraniční fotbal i život. Určitě mi to dalo hodně a jsem za tuto tří a půlletou zkušenost rád.
Prozraďte nám, ve kterém klubu a na jaké výkonnostní úrovni jste tam hrál…Můžete porovnat český a německý způsob fotbalu? Najdou se rozdíly?
V Německu jsem vystřídal tři kluby. V 6. a poté v 5. lize (Hellas Reutlingen, SSV Reutlingen, FV 09 Nurtingen). Odehrál jsem celkem 41 ligových zápasů a vstřelil 51 gólů. Úroveň zápasů byla srovnatelná u nás s krajským přeborem, případně s divizí.
Proč jste se vrátil zpět do ČR, konkrétně do Ludgeřovic?
Mám tady v Ostravě spoustu přátel a rodinu, proto jsem se rozhodl vrátit zase zpátky. Když jsem do ČR jezdil, trénoval jsem v Ludgeřovicích, protože tady všechny znám. Mám to blízko a chci klukům pomoct se zachránit, proto mé kroky směřovaly zpátky do Ludgeřovic.
Nebál jste se psychicky náročného boje o záchranu? A berete Ludgeřovice jen jako přestupní stanici anebo tam plánujete zůstat delší dobu?
V Německu jsem se psychicky hodně posílil. Poslední sezonu jsme totiž taky hráli o záchranu. Není to nic příjemného, ale věřím, že to zvládneme. Mančaft máme určitě dost kvalitní na to, abychom se záchranářským bojům vyhnuli. Zatím nepřemýšlím nad tím, zda půjdu jinam nebo ne. Hlavně musím být zdravý a cítit se dobře fyzicky.
Máte ještě nějaké fotbalové sny? Kam se chcete v kariéře posunout?
Teď už asi ne. Chci se fotbalem bavit. Uvidíme, zda bude čas a chuť se ještě kariérně posouvat.
Jaké máte záliby a kde momentálně pracujete?
Miluji sport. Často hraju tenis a chodím do fitka. V zimě jsem si koupil také hokejovou výstroj, takže jsem teď dvakrát týdně s klukama na ledě. Mám rád také klid, a když mám čas, trávím ho s přáteli. Momentálně pracuji ve stavební firmě PZ-stavservice. Děláme projekty, rozpočty staveb a kompletní realizaci rodinných domů.

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.