Partu jsme vždycky měli a máme výbornou, proto jsem v Městečku už dvanáct let, říká Jiří Urban

Začátek sezóny nám opravdu nevyšel podle představ. Těžké zápasy se Hředlemi a Kněževsí jsme pouze remízovali a pak zbytečné prohry v Jesenici, Senomatech a Lubné. Letní změny v kádru si „sedaly“ příliš dlouho a opět se potvrdilo, že pokud vypadne někdo z osy mužstva, tak to může být znát na výsledku… Posledních 6 zápasů jsme vyhráli (jeden po penaltách), konečně se projevila větší disciplinovanost a chuť vyhrávat.

Cíl v počtu vstřelených branek si nedávám, nicméně dokud jich bude za celou sezónu dvojciferný počet, tak to není tak špatné. Na podzim jsem nuceně chyběl ve třech zápasech, takže gólový příděl mohl být určitě lepší, ke všemu jsem toho taky dost „zazdil“…

Městečko je unikátní mužstvo složené z velmi inteligentních hráčů, kde každého nového hráče přivítáme s otevřenou náručí. Někdy je ta míra tolerance až moc velká, což se podle mě částečně podepsalo na některých podzimních výsledcích… Konkurence je velká a bohužel si někteří hráči musí protrpět celý nebo část zápasu na lavičce, což nikdo nenese lehce, ale i s tím se snažíme pracovat. Partu jsme vždycky měli a máme výbornou, proto jsem v Městečku už 12 let.

Každý si odvedl svůj díl práce a nových hráčů bylo hodně, takže by to bylo na samostatný článek… Každopádně mě příjemně překvapil sedmnáctiletý Tomáš Elznic, který když bude makat, tak může být budoucností Městečka…

Fyzičku jsem měl vždycky dobrou, už v dorostu SK Rakovník mi trenér Kukla říkal, že běhám jako Noureddine Morceli (pozn.red. jde o bývalého alžírského atleta, olympijského vítěze, trojnásobného mistra světa a halového mistra světa v běhu na 1500 metrů). I v tomto směru je potřeba tvrdě pracovat, takže kromě tréninku si chodím po večerech sám zaběhat, jezdím na kole, plavu. Je to jen otázka času, ale všeobecně sport miluju a život si bez aktivního pohybu nedovedu představit, ke všemu to je ideální mentální regenerace po náročné práci…

Po 34 letech fotbalové praxe mám svoje zaběhnuté postupy v oblékání, předzápasovou přípravou, ale nic neobvyklého… Ideální je šlofíček před zápasem, ale to také moc často nevyjde. Alkoholu před zápasem se vyhýbám, o to víc se těším na pozápasové rozbory v klubovně u pivka (říká spokojeně).

Upřímně mě šokovala, když přišla s myšlenkou, že by chtěla hrát fotbal… Zatím jí to moc baví, tak snad jí to vydrží. I když udržet její pozornost, když jí něco vysvětluju, je nadlidský výkon. Zatím nebyl čas na individuální trénink, ale rád bych si jí párkrát vzal na Zátiší a naučil jí několik jednoduchých věcí, které výrazně zlepší její výkon. Jinak velké ambice nemám, hlavně ať sportuje, naučí se disciplíně, týmovému výkonu a má z toho radost.

Pokud si nemohla vybrat 6, tak 66 byla logická volba. Pokud se jí bude dařit ve fotbale stejně jako nositeli slavné 66 v NHL Mario Lemieuxovi, tak se zlobit nebudu.

To neřeším. Mě zajímají výkony rozhodčích v okresním přeboru a ty jsou velmi rozdílné. Opravdu nesnáším, když tě chce rozhodčí úmyslně poškodit. Chyby se stávají každému, a proto velmi ocením, když rozhodčí dovede chybu uznat. Toto je jeden z důvodů, proč už mě láká fotbalový důchod. Rád bych ještě závodil někde jinde, kde výsledek tak výrazně neovlivňuje rozhodčí, ale jen vlastní schopnosti. A také rodina by si zasloužila více volných víkendů v roce.