ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - 11.kolo Zlínský | Krajský přebor , 2018-2019 - Jaroslav Kryšpín je velmi rád, že může v luhačovické kabině sedět s fotbalovými legendami Davidem Hubáčkem a Bronislavem Červenkou

Na Štítnou nad Vláří nemůžeme dlouhodobě najít recept, vždy se s nimi trápíme a jinak tomu nebylo ani v sobotu, soupeř přijel dobře připravený, my jsme se nebyli schopni dostat do vyložených šancí a to co jsme měli, jsme nedokázali proměnit. V penaltách jsme dokonce vedli, ale hosté nakonec přece jen byli šťastnější.

Po předchozích vysokých výhrách jsme si mysleli, že to půjde samo, musíme se vrátit k poctivé hře a bojovat jeden za druhého, poté můžeme přidat fotbalovost, naopak to nefunguje, všichni musíme začít u sebe. Doufám, že na Baťově v pátek převedeme výkon adekvátní našemu postavení v tabulce.

V Luhačovicích jsem velmi spokojený, tréninky jsou kvalitní a co se týče zázemí, nemohu si na nic stěžovat. Jsou zde příjemní lidé, kteří to dělají rádi a baví se tím i to se do jisté míry podepisuje na našich výsledcích. Potkal jsem se zde se svými bývalými spoluhráči ze Zlína a také dlouholetým kamarádem Michalem Švecem. V Otrokovicích jsem strávil přibližně čtyři roky, přišel jsem tam do dorostu za panem Gábou, postupně jsem se během dvou let probojoval do A-týmu, kde jsem strávil 2 sezony a byl jsem u postupu do 3. Ligy, vzpomínky mám jen nejlepší, byly to zatím nejlepší časy mé kariéry, super parta, hrával jsem tam i s bratrancem Jakubem Juráněm, který momentálně kope za Bystřici pod Hostýnem, doufám, že si spolu ještě zahrajeme.

Když jsme postoupili, slibovali nám, že kvůli malému rozpočtu budou hrát kmenoví hráči, změnil se ale trenér a vše bylo jinak, ta parta se rozutekla postupem času, mrzí mě, že z těch lidí co tam byli tam teď jsou jen dva hráči, kteří mají na postupu zásluhy. Když není parta, peníze nepomohou.

Fotbalová parta je super, společné tréninky A a B týmu pomáhají kabině, stejně tak dobře funguje věkové složení týmu. S klukama si chodíme po zápasech sednout a potkáváme se i mimo fotbal, to je podle mě hodně důležité a má to obrovskou zásluhu na našich výsledcích. Bohužel v Luhačovicích chybí tribuna u hřiště a není si tam kde sednout, proto nám na fotbal chodí málo fanoušků, což nás samozřejmě mrzí.

Na Tomáše Dujku v Otrokovicích, velká persona, správný kapitán, skvělý člověk, od kterého bylo radost se učit. K fotbalu mě přivedli rodiče, velkým vzorem pro mě byla sestra Veronika, která hrála taky fotbal. S fotbalem jsem začínal v šesti letech ve Zlíně, kde jsem působil až do U19, poté jsem mířil právě do Otrokovic.

Myslím, že je to právě teď v Luhačovicích Honza Jelínek, jde vidět, že ho fotbal baví a žije tím, je super že se nám vše snaží předat. Občas mám strach, že ho vztekem trefí šlak, ale jak jsem říkal, žije tím a to k tomu patří.

Oba dva jsou skvělí hráči a přitom kromě přístupu úplně jiní. Hub je flegmatik, podle něj není nic tak hrozného jak se zdá, je to jen fotbal přece… a Broňa zase motorová myš, ten člověk nestárne, je to obrovský bojovník. V kabině samozřejmě persony, jsem rád, že s nimi mohu být v týmu.

Vzhledem k fotbalu nemám moc času na koníčky, ale baví mě manuální práce, takže rád tvořím hmotné věci, jsme vyučený jako elektrikář a pracuji jako montér klimatizací, moje práce je mým koníčkem.

Určitě máme na postup, chceme dokončit soutěž co nejvýš, kraj je v posledních letech hodně vyrovnaný. Největší skok je mezi divizí a krajem jak v rychlosti, tak technice, doufám, že s FKL si tento rozdíl zkusíme.

Musíme se vrátit k naší bojovnosti, zápasy s Baťovem mě baví, vždy je to zajímavé a má to tempo. Jedeme tam bodovat!

Situaci jsem neviděl, pouze jsem četl článek, z vlastní zkušenosti vím, že občas rozhodčí předvede nějaký kiks, ale nikdy by to nemělo skončit takhle. Hráč by se měl umět ovládat.