Radek Hendrych: Mám teď větší chuť do fotbalu

06.09.2018 13:58 Tomáš Holata

V další části ankety o nejlepšího hráče kola bylo poměrně brzy jasno. Největší podporu hlasujících získal dvaadvacetiletý Radek Hendrych, který se v nedělním zápase výraznou měrou podílel na skvělém obratu Slavkova proti Kravařím. Ofenzivně laděný fotbalista po celé utkání hýřil aktivitou, vstřelil vyrovnávací gól a měl ještě několik dobrých šancí.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Získal jste přes šedesát procent všech hlasů? Počítal jste s něčím podobným?

Počítal jsem s tím, že mi nějaké hlasy dojdou, ale jejich výsledný počet mě překvapil. Jednoduše se to nějak nasbíralo. Velký podíl v hlasování má určitě má přítelkyně, rodina a kamarádi, kteří o tom věděli.

Na co se teď mohou těšit vaši spoluhráči?

Kluci mi asi taky poslali nějaké hlasy, takže se mohou tradičně těšit na krabici šampaňského.

Na zařazení do sestavy kola jste čekal poměrně dlouho. Považujete zápas s Kravařemi za jeden z nejpovedenějších v dresu Slavkova?

Ano, zápas s Kravařemi považuji jedním z těch povedených zápasů v dresu Slavkova, obzvlášť jeho druhý poločas. Svůj výkon hodnotím celkem kladně, ale jsem na sebe dost přísný, takže i v tomhle utkání jsem mohl nějaké situace řešit lépe. Zvlášť v rozehrávce, pořád je prostě co zlepšovat.

Samotné utkání se pro vás moc dobře nevyvíjelo, když jste prohrávali již 0:2. Proč vám takhle utekl začátek?

Řekl bych, že jsme do začátku zápasu vstoupili poněkud laxně a tradičně nás srážely zbytečné chyby.

Věřil jste stále v obrat?

Při dvoubrankovém vedení Kravař jsem pochyboval o tom, že zápas úplně otočíme, ale stále jsem v duchu věřil tomu, že alespoň vyrovnáme.

Jak moc vám pomohl gól do šatny a s jakými pokyny jste vstupovali do druhého poločasu?

Kontaktní gól do šatny nám hodně pomohl, jelikož nám dal naději. Do druhého poločasu jsme nastupovali s jasným cílem zabojovat a ještě zvrátit stav utkání na naši stranu. Body jsme potřebovali jako sůl.

Vy jste se postaral o vyrovnání, a to netradičně hlavou. Můžete prosím popsat gólový moment?

Ano, tam to Justin (Jiří Schneider – pozn. redakce) pěkně prostrčil mezi obránce soupeře na rozběhnutého Borunka (Jan Borunský – pozn. redakce), který dal načechraný balon do šestnáctky a ten si našel mou hlavu. Mým úkolem bylo dobře trefit míč a jsem rád, že se mi to povedlo. Ačkoliv nejsem žádný obr, tak se do takových šancí dostávám poměrně často, ale kolik gólu jsem dal hlavou, to spočítané nemám. Několik jich určitě bylo především v dorostu.

Nakonec jste dokázali skóre úplně otočit. Jak moc si vážíte těchto bodů

Tyhle tři body jsme si pořádně užili. Konečně jsme si mohli po zápase s radostí naplno zařvat. Věřím, že teď už budeme naplno bodovat častěji, obzvlášť na domácí půdě před našimi věrnými fanoušky, kterých ve Slavkově chodí na fotbal opravdu hodně.

V příštím kole cestuje od ostravské Vřesiny. Co víte o tomto soupeři a s jakou taktikou tam nastoupíte?

Popravdě o tomhle soupeři toho moc nevím, jelikož je Vřesina v soutěži nováčkem. Tuším, že to bude houževnatý tým, který se bude chtít doma ukázat. My si tam ale pojedeme pro tři body.

Kde byste se chtěli v tabulce pohybovat? Co je v silách slavkovského týmu?

Byl bych rád, kdybychom se pohybovali v první polovině tabulky a vyhnuli se sestupovým příčkám.

Ve Slavkově došlo k netradiční změně realizačního týmu, když se již po druhém kole posadili na lavičku nové trenéři Rubý s Kapitánem místo dlouhodobých koučů Onderky a Schneidera. Co si o tom myslíte a jak zatím vnímáte tuhle změnu? Co prospěšného přinesla?

Celá tahle situace byla pro mě překvapující a nečekaná. Byl to zvláštní pocit, když nám bylo sděleno, že po tak dlouhé době trénování Slavkova trenéři odstupují a nahradí je nová dvojice. Uvidí se postupem času, jestli to byl dobrý krok pro slavkovský fotbal nebo ne.

Vy osobně jste vlastně neprodělal letní přípravu kvůli zranění kotníku, takže jste začal sezonu na lavičce. Nebyl jste trošku naštvaný?

Naštvaný jsem nebyl, spíš jsem byl zklamaný, že jsem nemohl být společně s kluky na hřišti a nějakým způsobem jim pomoct. Fotbal mi chyběl a řekl bych, že mi to pomohlo, jelikož mám momentálně větší chuť hrát.

Nová trenérská dvojice vás využívá v útoku, zatímco dříve jste pravidelně nastupoval v záloze. Kde se vám více líbí? Který post je pro vás ideální?

To je pravda, od staršího dorostu vlastně hraju většinou střední zálohu nebo křídlo, to mi zůstalo do teď a jsou to moje top posty. Ovšem momentálně se mi líbí i post „desítky“, kde jsem právě odehrál poslední dva zápasy. Mám tam více sil na útočení, což se mi pochopitelně líbí. (úsměv)

Patříte mezi odchovance Hradce nad Moravicí. Jak vzpomínáte na své fotbalové začátky a vrátíte se tam někdy?

Na Hradec vzpomínám v tom nejlepším. Na začátky, kdy jsem se tam učil hrát fotbal, prostě nejde zapomenout. Nosím si to dodnes v srdci. A na otázku, jestli se tam někdy vrátím, momentálně nedokážu odpovědět, ale určitě tam ta možnost je, jelikož Hradec je mým domovem. A popravdě mě tam pan Beinhauer lanaří vždycky, když ho potkám.

Brzy jste ovšem odešel do Slezského FC, kde jste byl dokonce členem mužského béčka. Co si z těchto dob vybavíte? Mezi muži jste vlastně nedostal větší příležitost. Nemrzí vás to?

Byl to pro mě velký skok odejít ve třinácti letech z Hradce do SFC Opava. Z Hradce do Slezského si mě tenkrát přetáhl trenér Ivo Schmucker. Teď jsem za ty zkušenosti, které jsem získal v Opavě, strašně moc vděčný. To, že jsem se dostal až do mužského béčka, beru jako svůj velký životní úspěch, i když jsem se ho později dobrovolně vzdal. Toto pro mě bylo nejtěžší životní rozhodnutí. Ale byl jsem ve věku, kdy jsem prostě potřeboval pravidelně nastupovat do zápasů, a to vzhledem k tomu, jak to chodí v opavské rezervě, nebylo možné. Minimálně tehdy ne.

Hostoval jste rovněž ve Slavii Opava a v Krnově. Co říct k těmto působištím?

Ve Slavii jsem byl půl roku na střídavém startu kvůli vleklému zranění beder, které se mi přihodilo v devatenáctce Slezského FC. Poté jsem zvolil na hostování Krnov, kde jsem setrval rok a zažil jsem tam hodně vydařenou sezonu. Tehdy se v Krnově sešel silný dorostenecký tým.

Co vás pak přivedlo zrovna do Slavkova?

Pamatuji si jak mi Michal Gavenda (slavkovský mecenáš – pozn. redakce), poté co jsem skončil v Opavě, napsal, jestli nechci jít hrát do Slavkova, že kluků je málo. Tak jsem šel na zápas a nakonec jsem tam zůstal až do teď. (smích)

Jste ve Slavkově spokojený anebo výhledově uvažujete o další změně dresu?

Momentálně jsem ve Slavkově velmi spokojený. Sedl mi kolektiv a pomohl jsem tady přetáhnout i pár kluků, kteří jsou mými dobrými kamarády. Fanoušci k nám na fotbal chodí rádi a atmosféra je na domácích zápasech super, takže nemám moc co vytknout.

Máte ještě nějaký nesplněný fotbalový sen?

Můj dětský sen vždycky byl si zahrát anglickou ligu za můj milovaný Arsenal, ale to už neklapne. (smích) Určitě bych si chtěl někdy ještě zkusit zahrát nějakou tu vyšší soutěž, např. krajský přebor, ale uvidíme.

Jaké máte záliby ve volném čase?

Mými zálibami jsou kromě fotbalu ještě posilovna, workout a celkově nepohrdnu žádným sportem. Volný čas jinak trávím se svou drahou polovičkou a s přáteli. Žiju aktivním životem.

Kde pracujete a jak vás to baví?

Jsem vyučený obráběč kovů a momentálně pracuji druhým rokem v Ostroji jako horizontář, kde jsem šel hned po vyučení. Práce mě baví, ale má to svoje háčky, jako například střídající se ranní a odpolední směna, což mě velice trápí.

Autor: Tomáš Holata