Naděje umírá poslední, říká hráč kola Václav Duffek z Mrákova

Děkuji. A také bych při této příležitosti chtěl poděkovat za každý hlas, ale hlavně za upřímnou podporu všech fanoušků. Do zápasu jsme moc dobře nevstoupili. My v obraně jsme trochu podcenili útočníky soupeře, a tak běželi párkrát sami na našeho gólmana Ondru, který však i díky dobře postavené bráně jejich útoky zlikvidoval. Na druhou stranu jsme v útoku několikrát běželi na bránu my, ovšem naše trápení v koncovce pokračovalo i tentokrát. Poločas tedy 0:0. O přestávce jsme se poradili jak hrát lépe dozadu a efektivněji dopředu, a to přineslo ovoce. My jsme v obraně drželi čisté konto a kluci v útoku také něco dali. Hosté se v průběhu druhé půle párkrát nadechovali, ale neúspěšně. Nakonec jsme mohli dohrávat s klidem (3:0), což udělalo divákům na tribuně a hlavně vedení na lavičce velkou radost, protože klidných konců doma moc nezažili.

V naší kabině se tohle sleduje hodně. Koneckonců jinak bych tuto anketu ani vyhrát nemohl. Každý, kdo to má v práci přes den trochu volnější, hlasuje, a pak se celá šatna „baví“ na účet vítěze. Ale takhle by to podle mého mělo být. Radost a zábava. Takže klukům děkuji a na nedělní zápas něco připravím.

Moc dobře si uvědomujeme naši pozici, do které jsme se za sezónu dostali. Stejně tak si ale uvědomujeme fakt, že naděje umírá poslední. Ovšem byl bych nerad, abychom vidinou záchrany měli svázané ruce, a hlavně nohy. Zkusíme teď o víkendu potrápit Zruč, pojedeme zápas po zápasu a na konci uvidíme. Hlavně zkusíme každý zápas odehrát podle našich představ a fotbalem se bavit.

Nejedná se rozhodně o jeden konkrétní důvod, ale nehledal bych v tom zase žádnou vědu. Příčiny naší pozice v tabulce jsou podle mě dvě. Hodně gólů inkasujeme a málo gólů střílíme. Vůbec se neřídíme pravidlem: „Čím víc gólů dáme, tím víc bodů máme.“ Soupeři proti nám často využijí každou, nebo alespoň každou druhou „tutovku“, my na jednu branku potřebujeme minimálně tři. Osobně to přisuzuji zkušenosti. Nikdo z našeho týmu za sebou nemá extra bohatou fotbalovou historii. A tak se nemůžeme divit, když naši útočníci nejsou stejně tak efektivní jako protihráči, kteří koketovali s 1. ligou, nebo že naší obraně uteče hráč, který hrával vyšší zahraniční soutěž.

Od mala vyrůstám ve slávistické rodině, takže z českých klubů to je rozhodně Slavia Praha. Ve světě se nejvíce přikláním k Barceloně, ale rád se podívám i na ostatní evropské velikány. A když hrají pěkný fotbal, nebojím se zafandit právě jim.

Fotbal není všechno, to je nutné si uvědomit. Obzvláště když za to nejste placeni. My v Mrákově spoléháme na jakousi týmovou zodpovědnost, které máme prozatím dostatek. To jsem ale trochu odbočil. Ještě před pár lety, když jsem „pouze“ studoval, jsem měl i s fotbalem volného času dostatek. Nyní díky práci na Západočeské univerzitě a doktorandskému studiu je to již s časem horší. Kvůli studijním/pracovním povinnostem jsem musel pár zápasů vynechat. Vždy se ale snažím si vše důkladně naplánovat tak, abych mohl být s klukama na hřišti co nejčastěji.

Já Vám také děkuji a věřte mi, ještě se o to popereme.