Podzimní část Poutník ligy zahájilo a uzavřelo vítězství hráčů Ústrašína v sestavě kola

Ahoj. No, co na to říct. V každým případě je to super, i v tom ohledu, že se to podílí na už tak dobré náladě v šatně. Stejně jako kluci, kteří tuto anketu vyhráli v minulých kolech, i já chci všem moc poděkovat za podporu. Je to veliká motivace do dalších zápasů, i když v mém případě až do těch jarních. Co se týče nominace, o té jsem se dozvěděl na klubovému profilu na facebooku. A jelikož to byla moje první nominace, tak se musím přiznat, že od té doby jsem průběh hlasování poměrně poctivě sledoval.

To určitě ne. Proto jsem byl nominací velmi, i když nepopírám že mile, překvapen. Ještě pořád si zvykám na odlišný styl hry a celkově na fotbal v mužské kategorii, přece jen jsem byl z dorostenecké divize zvyklý na trochu jiný fotbal. Proto jsem rád za každou radu, kterou sem tam od někoho z týmu dostanu. Po zápase jsem byl spokojený ani ne tak se sebou, jako s výsledkem a výkonem celého týmu. Ale myslím, že z mé strany to byl jeden z těch lepších zápasů, i když i tentokrát tam byly chyby a momenty, ze kterých je třeba se ponaučit. Tak to však bývá, vždycky je co zlepšovat. Avšak takové zápasy, jako byl ten s Žirovnicí, nejsou o jednom hráči, proto si jsem vědom, že tato nominace plyne hlavně z dobré práce celého týmu. A k zápasu, přesně takové zápasy jsou vždy náročné, soupeř byl silný ve středu pole a hrozil z dobrých přihrávek za obranu. Navíc vše komplikoval vítr, který chvílemi dělal problémy na obou stranách. My jsme se však konečně sešli v poměrně slušném počtu a myslím, že to na hřišti bylo znát. Snažili jsme se kombinovat a poměrně často jsme hrozili po křídlech. Jen je trochu škoda, že se trápíme v koncovce. Kdybychom v prvním poločase proměnili několik gólových příležitostí, které jsme měli, mohli jsme hrát v pohodě a nemuseli bojovat o cenné body až do posledních minut. Ale jsem rád, že nás gól soupeře nepoložil na lopatky, a nakonec se nám podařilo zvítězit.

Člověk není nikdy spokojený, protože ví, že vždycky to může být lepší. V průběhu sezony byly zápasy, ve kterých jsme dominovali, ale převahu na hřišti se nám nepodařilo přeměnit ve vítězství. Na druhou stranu byly i zápasy, kdy jsme měli vyloženě štěstí. Takže naše umístění v tabulce asi odpovídá tomu, co jsme na podzim předvedli. Současně doufám, že na jaře se nám bude dařit o trošku víc a budeme při nejmenším bojovat stejně, jako v posledních dvou zápasech.

Tak hlavním důvodem mého přestupu z Pelhřimova je studium na časově náročnější vysoké škole, tudíž bych fotbalu v Pelhřimově nemohl věnovat tolik času, kolik by to vyžadovalo. A Poutník liga pro mě byla celkem jasná volba. Jednak proto, že i zde se podle mého hraje fotbal na poměrně slušné úrovni a poté, byl to tak trochu můj dětský sen. Už od mala jsem měl přání, abych jednou hrál za Ústrašín. Tento tým pro mě byl vždy srdeční záležitostí. V týmu hrával můj taťka, který z Ústrašína pochází, tudíž jsem tam jezdil k babičce a pravidelně navštěvoval domácí zápasy místního klubu. Takže volba, kam z Pelhřimova, byla poměrně jasná.

Poutník liga je velice vyrovnaná soutěž, o čemž vypovídá i pohled na tabulku. Na konci jara to může dopadnout jakkoliv, ale byl bych rád, kdyby se nám povedlo umístit se v první polovině tabulky.

Tak rozhodně je škoda, že se této soutěži nepřikládá větší pozornost a respekt. Je zde spousta hráčů, kteří za svou dosavadní kariéru prošli spoustou týmů a hráli vyšší soutěže. Už jen z toho důvodu by si nejen hráči, ale celá soutěž zasloužili větší uznání.

Já jsem v podstatě fotbalem vyrůstal. Právě díky tomu, že taťka hrál fotbal, jsem se ve fotbalovém prostředí pohyboval už od mala. Jinak svůj první trénink jsem absolvoval asi v pěti letech a samozřejmě mě na něj nedoprovázel nikdo jiný než taťka.

Takový, který nikdy nehrál žádné nejvyšší soutěže a v současnosti už ani aktivně nehraje. Za všechno moc vděčím taťkovi, on je pro mě obrovským vzorem, a to nejen ve fotbale. Byl to on, kdo mi nejvíce radil a pomáhal, ať už z pozice rodiče, nebo po dobu dvou let i jako trenér. I nyní za mnou stojí, dává mi dobré rady a snaží se mě podporovat, jak jen to jde. Za všechno bych mu chtěl strašně moc poděkovat. A co se tedy profesionálních fotbalistů týče, vždycky jsem obdivoval a můj respekt měl a stále má Frank Lampard.

Jako malý jsem byl velikým fanouškem pražské Sparty a londýnské Chelsea. Teď už dění na českých i zahraničních fotbalových scénách příliš nesleduji, ale pokud bych měl říci své oblíbené fotbalové kluby, byly by to právě tyhle dva.

Pravidelně jsem začal až od začátku letošní sezony. Do té doby to bylo pouze výjimečně. A když už tam jsem, rád si přečtu reportáže ze zápasů a občas sleduji právě anketu o hráče kola.