HRÁČ 19. KOLA LUKÁŠ DONT: Český fotbal zaostává už v nejnižších věkových kategoriích

Rozhodně to ztráta je. Nevyšel nám vstup do zápasu, ale i tak jsme byli téměř devadesát minut jasně lepším týmem a mrzí nás, že jsme neproměnili naše příležitosti.

To určitě ne, soupeř byl opravdu slabý. I v deseti hráčích jsme byli stále u balónu a na půlce Hrubého Jeseníku.

Tak líbilo by se mi první místo... To je už ale samozřejmě nereálné. Podařit by se nám mohl bronz, i ten by byl hezký.

Na postup vidím Městec a Ostrou B, i když jsou ve hře i Všejany. Tato dvě mužstva totiž disponují širokými a vyrovnanými kádry, což je v této soutěži raritou. V ostatních mužstvech se najdou mezi jednotlivými hráči diametrální rozdíly. O udržení se v soutěži se ještě popere hodně týmů, ale podle mě by měl sestoupit právě Hrubý Jeseník, protože se proti nám prezentoval jednoznačně nejslabším výkonem.

Největší část kariéry jsem odehrál přímo v pražské Spartě, kde jsem kopal do 19 let. Poté jsem šel hrát třetí ligu za Dvůr Králové. Následovala divize s Převýšovem, pak jsem přestal s fotbalem kvůli práci a po oné pauze jsem zamířil do Rožďalovic. Pak jsem hrál Pražskou A třídu a teď jsem zase tady, v Rožďalovicích, a plánuji tu určitě nějakou tu dobu zůstat.

Ve Spartě jsem hrával střed zálohy, ale také levého beka a stopera. V dospělosti jsem už hrál jen v obraně.

Zahrál jsem si s ní proti Leverkusenu, Schalke, Ajaxu, Marseille a dalším velkoklubům. Na vše rád vzpomínám. Už v těchto mládežnických kategoriích je však znát zaostalost českého fotbalu. Vždy mě samozřejmě bavilo i derby se Slavií, v nějakých těch 16 letech jsme na to bývali nadšení a plní očekávání.

Dříve to byl Pavel Nedvěd, který ukázal, jak může poctivý český hráč prorazit. Nyní hodně sleduji madridské hvězdy Ramose a Kroose, kteří jsou tak komplexní, že to nemá obdoby. Rozehra, souboje... Je radost to sledovat.

Aktivně se věnuji v Praze malému fotbalu. Dost mě baví i badminton, chodím si zacvičit a zaběhat. Celkově žiji aktivně.

V první řadě své poděkování za obdržené hlasy, cením si jich. Bez fanoušků Rožďalovic bych se hráčem kola nestal. Dále budu rád, když se fanoušci vrátí na venkovský fotbal, ačkoli není vždy koukatelný. Před deseti, patnácti lety zde byla návštěvnost mnohem vyšší a fotbal prostě na vesnici patří. Choďte podporovat místní kluky, aby venkovský fotbal nevymíral. Trápí mě, že dříve byla v okresních soutěžích pozitivní atmosféra a kluci snili, že budou také pro vesnici jakýmisi hrdiny. Teď už to přestává, a to podle mě hlavně proto, že jim nemá kdo zatleskat. Takže jednoduše: choďte na fotbal!