"Šel bych na hřiště dříve, ale ty moje kotníky..." říká hráč kola Jaroslav März

20.04.2017 22:34 Petr Vlček

Hráčem kola jste zvolili fotbalistu, který v posledním kole odehrál jen 13. minut. Jeho působení by se dalo nazvat "Z ŘÍŠE SNŮ". Jeho dva góly, z toho ten druhý z kategorie "výstavní" si našly ten správný účel a Jarda si po zásluze odnesl titul v této individuální kategorii.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.

Jardo, jak jsi se dostal k fotbalu?

Hrál jsem za Škodovku hokej za žáky do osmé třídy, a jelikož nejsem velkého vzrůstu, tak mi trenér řekl, že to na dorost nejspíše nebude. Se sportem jsem končit nechtěl, hokej jsem hrál od pěti let, tak jsem si vybral fotbal. Na tréninzích jsme ho hráli pořád, tak proto fotbal.

Nastoupil jsi v 77. minutě přesto jsi se dvakrát trefil, druhý tvůj gól jsi krásně trefil nůžkami a díky tomu jsi vlastně zařídil, že Nečtiny braly v posledním zápase bod. Jak se díváš na to, že za takhle krátkou dobu jsi vyhrál hráče kola?

Mám zraněný kotník, takže jsem proto nehrál od začátku, bál jsem se. Proto mě tam trenér dal asi na posledních čtvrt hodiny, abych se pokusil třeba něco udělat.

Jsi střelec?

Je mi čtyřicet, teď už takový ne.Jeden rok jsem vyhrál střelce okresu. Myslím, že za Nečtiny jsem přes sto branek určitě dal.

Ty jsi odchovanec Nečtin?

Ne ne. Dříve jsem hrál za Bolevec, konkrétně asi do dvaatřiceti. Kvůli mým kotníkům a kvůli rodině jsem tam ukončil kariéru a pak asi po půl roce v Nečtinech mě kluci přemluvili a já jsem zase začal žít fotbalem.

Nečtiny mají výkyvy, když to řeknu blbě fotbalové jaro se nedaří, získali jste akorát dva body za prohry na penalty. Čím si to vysvětluješ, že ty výsledky nepřicházejí?

Tak, jak každý pracuje po republice, nedostáváme se na ty tréninky tak, jak bychom měli. S tím balónem se potkáváme prakticky jen při zápase. Myslím, že se určitě zlepšíme, přeci jen ten začátek máme trošku těžší.

Vyhrál jsi už někdy hráče kola?

Myslím, že ještě ne.

Jak jsi reagoval, když jsi vyhrál hráče kola? Nebo jsi to zjistil až ode mě?

Až od tebe (smích). Nikdo mi nevolal, že jsem vyhrál. Včera jsem měl čtyřicítku, slavil jsem, posílali mi smsky, ale nikdo z kluků mi nenapsal, že jsem to vyhrál. Kluci to sledují, asi mě chtěli nechat vydusit (smích)

Gratuluji.

Děkuji.

Už byla oslava v kabině?

Ještě ne. Ta proběhne až po následujícím domácím zápase.

Teď v dalším kole máte Kozolupy. Jsou šance na body?

Jsou. Určitě jsou. Na Kozolupy umíme, oni nás porazily asi za posledních pár let jen jednou. Samozřejmě tam jsou asi remízy, ale přesně si to nepamatuji.

Kdo je tvým nejoblíbenějším hráčem?

Samozřejmě Pavel Nedvěd.

Co tě na něm zaujalo?

Jsem hokejista, takže jeho urputnost a dravost v osobních soubojích.

Mě osobně zaujalo jeho fotbalové srdce.

Tak tak.

Díváš se na stránky fotbalunas.cz?

Jo jo. Ne sice každý týden, ale koukám. Kluci se hecují, když někdo vyhraje. Blahopřání a takhle.

Vstřelil jsi krásný gól v devadesáté minutě nužkami na 4:4. Popiš mi ten gól a jaké byly oslavy po brance?

Když jsi na hřišti chvilku a dáš prvního góla po pár minutách, tak zjistíš, že by to ještě šlo. Byla devadesátá minut a byl na mě od jejich nejlepšího hráče faul, karta. Z půlky byla rozehrávka na stranu, pak přišel centr ne příliš povedený, protože mi to šlo za záda, tak jsem se do toho zkusil položit na penaltě. Diváci čekali docela dlouho, letělo to totiž křížem do šibenice, pak to tam zapadlo. Možná to byl nejhezčí gól mojí kariéry.

Je ti čtyřicet a s fotbalem ještě nekončíš. Co je recept na fotbalovou dlouhověkost?

Co nejvíc času bez zranění a když máš chuť, když máš navíc dobrou partu, tak to do těch pětačtyřiceti klidně jde.

Podporuje tě stále tvoje rodina?

Podporuje, mám dvě malé děti, chodí se na mě koukat, syn se ve mě vidí a chce ten fotbal hrát také. Pokud zdraví dovolí, chci ještě pokračovat.

Charakterizuj svůj tým.

Parta byla úžasná, když jsme postoupili do okresu. Teď se hodně obměnili hráči, ale pořád jsme dobrá parta. Pořádáme i fotbalový ples. Myslím, že v tomhle ohledu, že kdyby ta parta nebyla, tak bychom neuskutečnili nic.

Poslední otázka je, co bys popřál do dalšího průběhu sezóny svému týmu a co ty by sis přál pro sebe?

Týmu bych přál, abychom se zlepšili a měli radost ze hry. Na pohodu si zahrát zápasy, zakřičet a dát si potom pivo. Pro sebe poté čtyřicítce hlavně to zdraví.

Autor: Petr Vlček