ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - Čtyři góly jsme už dal několikrát, hattricky ani nepočítám!

Milý Václave,

stačilo mi odepsat - všechno bylo v rozhovoru myšleno v nadsázce a tím to uzavřít.
Sportu zdar a fotbalu zvlášť!

Kočicí pracka, Stínadla

Milá Kočičí Pracko,
po přečtení tvého komentáře mi na mysl naskočilo několik myšlenek. V následujícím textu Tě s nimi seznámím.
1) Tvá prvotní myšlenka o nadsázce byla zcela správně pochopena a je škoda, že jsi u ní nezůstal. Nemusel bych se ted potit při psaní tothoto textu se slovníkem Českého pravopisu v ruce, protože Čeština mi podle Tebe neříká kamaráde.
2) Chceme slyšet upřímnost a myšlenky, které nám doopravdy kolují v hlavě a nebo chceme poslouchat nudné fráze a klišé, kterých je ve sportovních rozhovorech více než golu v bráně brankáře Štěpankovic? Odpověz si sám, ikdyž byla tato otázka stavěna pouze jako řečnická.
3) Opravdu si myslíš, že já, kluk z vesnice, hrající tu nejnižší možnou soutěž, je schopen myslet si, že se kolem něj točí svět? Znovu si můžeš v duchu odpovědět.
4) Tobě nesympatický fakt, že jsem pražský fotbalista, je zcela výmyslem Tvé choré fantazie. Pokud se redaktor zeptá na popis mé kariéry, je zcela rozumné odpovědět přesně tak, jak to bylo. Myšlenku podpořím faktem, že jsem 12 let kopal v Ostravě a pouhé 2 v Praze. Poměr let strávených v těchto dvou městech je nepřehlédnutelný a tudíž je více než jasné jakým fotbalistou se cítím být. Určitě sis v duchu hezky odpověděl, už ti to musí jít hezky.
5) Nelíbí se mi neosobní přístup, který schováváš pod pseudonymem Kočičí Sračka a moc by se mi líbilo, kdybys odkryl svou pravou identitu. Je také možno, že jsi dotčený hráč Štěpánkovic a nebo můj budoucí soupeř. Jestliže platí druhá varianta, tak pozdrav Vašehe brankáře a vyřid mu, že mu můžu dodat rybářské pruty. Při lovení míčů ze sítě se mu budou hodit.
6) Všem znova zdůraznuji, že rozhovor byl pojat zábavnou formou a kdo mě zná, ten mě prostě zná:)

Hezký den a Dobro do toho <3

Když pomineme pravipisné chyby v rozhovoru,
tak lze konstatovat zhruba toto
Pokud pan pražský fotbalista Chromečka pojal celý rozhovor s nadsázkou - nelze říci ani popel
a naopak zatleskat, což by byla pozitivní kritika.
Pokud ovšem ne na druhou stranu, tak nelze než konstatovat.
Že tento byť mladý a nevyzrálý človíček, kolem něhož se v žádném případě svět netočí, se více než tímto rozhovorem ztrapnil nad míru běžného chápání sebereflexe.
Sice dal 6 branek za tři zápasy a slíznul dvě žluté karty, ale jak vidno z rozhovoru, u tohoto
mladíka evidentně chybí jakákoliv míra pokory.