Přítelkyně má se mnou svatou trpělivost, když musí celý týden poslouchat, jak mě všechno bolí, říká Muž kola Tomáš Tengl

Děkuji. Zatím žádné gratulace neproběhly. Kdo by také gratuloval k hřáči kola v nějaké pralesní soutěži. (smích) Tak každopádně bych rád poděkoval všem ochotným za jejich hlasy a hlavně klukům do kabiny, ty na tom mají největší podíl. Díky si ale také zaslouží náš nový trenér, který mi dal důvěru od začátku zápasu.

Na konci minulé sezony se rozhodlo, že to bude dělat Martin Pytel. Jenže ani jsme nezačali přípravu a přestoupil na Srubec. Takže jsme tam zůstali jen já a Kuba Frank, že to nějak zvládneme. Přivedl jsem ze čtyráku svého kamaráda gólmana Michala Korbela. Ten má zkušenosti nějaké s trénováním. Dal myšlenku do tréninků a nějak se řeklo, že se to zvládne. Bohužel při zápase to nešlo nějak koučovat a střídat ze hřiště a nikdo z nás se nemohl 100% soustředit na svůj výkon. Tak Kuba Frank přivedl Standu Bryxe. Potřebujeme, aby někdo stál na lavičce a byl z něj cítit respekt. Je fajn, že na tréninky chodí 14-15 lidí.

Nejsem první, už to vyhrál od nás Honza Jeremiáš. Pokladník Kuba Frank samozřejmě mi hned psal, že to budu mít za kilo do kasy. Pak ještě za hattrick další částka. To aby se člověk bál dávat góly. Samozřejmě to rád zaplatím, ale mělo by to být naopak. Spíše by nám měli vracet. Jako útočník přeci je velká pravděpodobnost, že ho vstřelím. Zvlášť ve 3. Třídě, kde ty obrany jsou hodně otevřené. V tom případě by měl gólman platit za čisté konto. (smích) Ještě to zkusím nějak uhádat.

Když poslouchám jak Lokotka, Úsilné, Mokré i Dívčice hovoří nahlas o postupu, tak my za Borek určitě nechceme hrát druhé housle. Nahlas o tom nemluvíme, ale určitě se tomu nebráníme. Myslím si, že po dlouhé době bude tato skupina velmi vyrovnaná a bude rozhodovat každý bod. Necháme se překvapit, jak to vše dopadne.

Hrozilo. Už jsem zažil spousty takových utkání. Každý to měl v hlavě, že by se mohlo vyhrát větším rozdílem. 15 min před zápasem soupeř měl na hřišti sotva pět hráčů a nás bylo 18. Pořád jsme si ale v kabině opakovali, že není kam spěchat, ať jsme trpělivý. Nakonec jsme to zvládli.

Je jiné, když se jde do druhé půle za nerozhodného stavu nebo za stavu 4:0. Každý chce dát gól, vystřídá se pár hráčů aby si všichni zahráli, navíc to nové pravidlo hokejového střídání zatím přináší víc zkázy aspoň pro nás. Jak je nás hodně pořád se to točí a nakonec každý hraje třeba na dvou třech postech. Je to pro týmy co mají úzký kádr. My se musíme ponaučit z toho, že máme hrát jako by to bylo stále otevřené a je o co hrát. Ne to jen odkopat a dohrát.

Na první trefu mi centroval Lukáš Kolouch za obranu. Předskočil jsem obránce a z penalty pravou nohou prostřelil gólmana mezi nohama. Byl to asi nejspíš můj první gól pravou. Kdo mě zná tak ví, že jsem levej. (úsměv) Při druhém gólu mi Pepa Skippy přihrál pod sebe na penaltu a střelou o tyč to tam zapadlo. Na třetí gól mi přihrál hostující stoper. Šel jsem z půle sám na gólmana a obstřelil ho. Mrzí mě šance o chvíli později. Tentokrát mi přihrál sám gólman. Šel jsem zase na něj, ale vykopl mi to.

Dovolená mi hodně pomohla zregenerovat hlavně. Mám po každém zápase velké bolesti a kdybych neledoval a netejpoval ani bych hrát nemohl. Myslím, že jsme si to s přítelkyní užili. Jelikož si píšu statistiky co jsem přišel na Borek, tak se dá říct, že ve 3. Třídě se mi podaří dát 3 a více gólů velmi často. Zvlášť proti Kolodějům. Poslední zápas proti nim, když jsme postupovali se mi jich povedlo dokonce Pět (6:2). Jinak ze 46 zápasů mám 71 gólů. Je to sice v pralese ale nezní to špatně.

Na toto období vzpomínám velmi rád. Přišli jsme tam tenkrát s Jirkou Kladrubským z Dynama hrát ligu žáků. Ještě jsem si odskočil v mladším dorostu zpět do dynama na celostátní ligu dorostu. V 18 jsem se ale vrátil zpět na čtyrák a hrál za tři týmy. Áčko KP, béčko 1.B a dorost Divize. Díky tomu koleno nevydrželo takovou zátěž. A bylo po lepší kariéře. Samozřejmě že je sleduji. Mám tam pořád spoustu kamarádů. Navíc bydlím kousek odsud, tak se chodím koukat, jak jim to šlape.

Je pravdou, že když se mi to stalo poprvé v roce 2004, věřil jsem, že se to dá dohromady. Komu se poštěstí si v 18 zahrát KP. Ale hned v roce 2006 jsem si přetrhl opět ten samý vaz a už ani nedoufal, že kdy bych ještě hrál. Vzalo mi to velkou chuť a asi 4 roky jsem nehrál a ani nebyl se nikde podívat. Jak jsem byl z toho špatnej. Fotbal byl pro mě v tu dobu vše. Na nic jiného nebyla chuť. Kromě počítače a hraní fotbalového manažera a fify. (smích) Nejvíc mě mrzí, že jsem do té doby hrál levou zálohu, piloval lajnu a teď jsem rád, že si stoupnu do vápna a doufám, že se mi tam něco odrazí. Na zdraví mám štěstí jako Tomáš Rosický. Bohužel se to odráží na mé účasti na tréninkách. Rád bych byl na všech, jako za mlada, ale zdraví to nedovolí.

Jelikož jsme celá rodina pingpongová, tak od mala hraju stolní tenis. Pátým rokem hraju v Rakousku. Teď se nám dokonce povedlo postoupit do 5. Rakouské ligy a dnes začínáme sezonu. Jezdím tam sice jen jednou týdně na zápasy většinou v pátek, ale i tak je to dost náročné. Přeci jen to je 145 km z Budějovic. Ale za ty peníze to stojí. Uvidíme jak dlouho to ty moje kolena vydrží.

Jedeme si každopádbě pro 3 body! Hlavně se vyvarovat zbytečných faulů kolem šestnáctky, protože Pavel Hezoučký má vynikající kopací techniku. Musíme hrát svoji hru a pokud nám tam něco spadne, určitě nepojedem s prázdnou. Navíc proti Dívčicím se nám daří. Naposledy když padali do 4. Třídy jsme jim na cestu naložili 8:0 ( já 4 goly). Měl by nás pískat pan Jindrle ze Zlivy, který tam má spoustu kamarádů a známých, snad to bude rovina. (smích) Doufejme.

Závěrem bych chtěl hlavně a především poděkovat svojí přítelkyni Mišce. Protože denně po zápase a celý týden musí poslouchat jak mě všechno bolí a má se mnou svatou trpělivost. Děkuji Ti za to. Jinak přeji redakci fotbalunas ať vytrvá a pořád dává přehledy ze všech zápasů a soutěží. Děkuji za rozhovor.