Snad budou v anketě bodovat i další spoluhráči, říká Muž kola Petr Vazač

Děkuji Lukáši. Gratulace přišli v sms od kamarádů hned ve středu a především od Roba (náš gólman), který mi to rovnou volal a hned se oháněl kasičkou. (smích) Děkuji samozřejmě všem, kteří se hlasování zúčastnili a hlavně těm kteří kvůli tomu nespali. (smích)

To jsem vůbec nevěděl, že jsem první z Voselna. Doufám tedy, že v dalších kolech navážeme na dobré výsledky a odrazí se to i v anketě pro ostatní spoluhráče. Abych se přiznal, ceník jsem ve Voselnu ještě neviděl, ale jak to znám jistě se v něm na takové situace pamatuje,zvlášť když mi Rob hned volal a oháněl se kasou,tak je mi jasné, že mě něco nemine a že se na mě kluci těší s připomínkami. (úsměv)

Hráli jsme až do konce o příčky nejvyšší a nikdo by nechtěl skončit hůře ani letos. Já osobně pomýšlím na příčku nejvyšší. Ale jsme teprve na začátku, bude to dlouhé a věřím, že to v našich silách je, když si pojedeme to svoje a bomby k tyči.

Týmů s tvrdou hrou do těla je více, je nás tady dost, co už to za ty léta znají a každý na to musí být nějak připraven. Žabovřesky bych řekl, že tentokrát nebyli až tak tvrdé jak je o nich známo. Nepřipravujeme se nijak zvlášť podle soupeře, jdeme od zápasu k zápasu s cílem uspět a hrát svoji hru, což se nakonec stejně ukáže až v danou chvíli na hřišti. Vždy něco k danému zápasu trenér řekne a pak stejně prská, že to neděláme. (smích) Jako je to všude a já jsem se připravoval odpočinkem.

Nevím kdo to řekl, ale v mých očích to nebylo špatné, já myslím, že jsme zahráli dobře, nejen proto že jsme vyhráli, ale některé situace se nám dařili a myslím, že jsme předvedli pro diváky zajímavý duel. Každý odvedl, co měl. Ale samozřejmě je pořád co zlepšovat, třeba být rychleji na balonu a někdy důraz. Od Žabovřesk jsem čekal více, je to nevyzpytatelný tým, nikdy nečekám, že by to s nimi bylo lehké, ale tohle byl dle mého asi nejlehčí zápas, co jsem proti nim hrál.

Při té první jsem dostal přesný pas od Kuby Čady a měl jsem trošku problém přemluvit míč při zpracování, nechtěl mě poslechnout v běhu, abych ho dostal před sebe a mohl rychleji uniknout. Naštěstí mě nikdo z hostů nestihl atakovat a já měl klid na zakončení tváří v tvář brankáři. Ten druhý to byla lahůdka. (úsměv) Před vápnem mi nejprve mi vracel Tony,pak jsem si narazil s Čadísem , pak jsem si to píchnul mezi dva beky do vápna a když jsem se chystal ke střele tak se objevil Doubek (jeden z nejlepších hráčů Žabovřesk), před ním jsem si to seknul a než se dostal ke střele tak jsem musel oběhnout ještě dva obránce a z vápna to se štěstím poslal přesně k tyči.

Lipíčko bude hodně kousavé, osobně čekám těžší souboj než s Žaby, ale samozřejmě pevně věřím a nic jiného než tři body neberu. Ať se v Lipí chytnou raději na naši konkurenci. (úsměv)

To je dobrá otázka. Já jsem totiž od malička hrál obránce, vůbec nejsem čistokrevný útočník a až postupem času jsem se na něj přesunul postupně přes zálohu a není to zase tak dávno, možná tak pět, šest let. A ještě dnes se mě někdo zeptá, jak jsem se dostal na útok. Jednoduše, obrana mě přestala bavit. (smích) Na Vltavě mě jednou zkusili dát do obrany a po porážce 3:0 v Hradech mi bylo řečeno (asi poprvé v životě), že já hrát obranu nemůžu, tak jsem řekl, ještě že tak. Tak jsem vlastně rád, že toto číslo není oblíbené a dostal jsem ho všude. Tedy krom Dřítně, kde shodou okolností toto číslo měl zabukované taky zrovna útočník Jarda Klimeš.

(smích) Tak tady by bylo asi lepší se zeptat, kde jsem nehrál, jak mi každý říká. Jako malý klouček jsem začal na Kohinoru (Slavia čb) v obraně, kam mě přivedl táta, jenž tam taky hrál a zároveň mě trénoval, tam jsem si vyzkoušel i post brankáře. V 21 letech jsem poprvé měnil dres a odešel do Bavorovic odkud jsem po 2,5 letech začal chodit po hostováních, postupně to byli T.Sviny, Loučovice, Dříteň, Temelín, Vltava (přestup), N.Hodějovice ,Borek,Úsilné.

Takových za tolik let je spousta a něco si zrovna vybavit co bych chtěl vystihnout, mě nenapadá. Třeba slyšet to, že nemůžu hrát obranu, byla pro mě kuriozita. Ale třeba když jsme v přípravce jeli do Lišova a neměli jsme brankáře a táta mě tam šoupnul, vyhráli jsme 0:10 a já od té doby byl jedničkou v bráně, až do konce přípravky na to třeba nezapomenu. I dnes v malém fotbale mám choutky postavit se mezi tyče a zaskakuju za Roba, když nám chybí. Jinak hlavně nejvíc zážitků mám asi z dokopných, pokud si je tedy pamatuju. (smích)

Mojí velikou vášní je rybaření, hlavně kaprařina a lenošení u toho. Jinak aktivně ještě futsal a sálovka a rekreačně všelijaké míčové sporty.

Děkuji a ještě na závěr. Rob mi říkal, ať hlavně nezmiňuji Slavii, takže Slavie Praha, ať žije šampion. (úsměv)