ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - Máme fotbalově skvělý tým a zároveň jsme i neskutečná parta!

Cool pocit. Ale upřímně, na individuální ocenění si moc nepotrpím, a taky myslím, že tréňa prokázal jistý smysl pro humor, protože podle mého byli v našem týmu kluci, kterým se zápas povedl daleko víc.

Je to fajn. Zpočátku jsem si myslel, že to bude jen další pokus typu fotbalopavsko.cz, kde budou chodit jen hráči z týmů, za které hrají, ale nyní zjišťuji, že váš portál navštěvují např. i fanoušci a jiní lidé, kteří nejsou členy v jednotlivých klubech.

To ještě nevím, asi bude záležet na motivaci v podobě hlavní ceny. :D

Byl to poslední zápas sezóny a tréňa nás nabádal, ať hrajeme uvolněně a zápas si užijeme. Avšak Slavia byla těžkým soupeřem a už od začátku to ukazovala. Hrál se poměrně bojovný fotbal, my se dostali do vedení po chybě jejich obrany, kdy dával Filip Mrusek gól přesnou střelou k tyči, oni kontrovali o pár minut později, kdy jejich útočník vystřelil levačkou, stoper Kuba Štencek balón lehce tečoval, a náš gólman už nestihl zareagovat. Ve druhém poločase Slavia více držela balón, a byla i lepším mužstvem, na což trenér zareagoval střídáními, což vyšlo, protože jsme pak vybojovali rozhodující penaltu.

Blížil se konec zápasu, přišel dlouhý balón na levou stranu, kde si jej převzal Martin Schoppik, natlačil se do vápna a udělal kličku do středu obránci, který jej musel faulovat. V té chvíli si říkám, padá hvězda, něco si přej, a tak jsem doufal v penaltu, kterou sudí vzápětí opravdu písknul. K míči se postavil můj spoluhráč z pravé strany Honza Lichovník a předvedl jednu ze svých kulišáren tzv. ‚‚Lichvoňovku‘‘. Jelikož hraji pravého beka a k soupeřově brance se dostanu jen málokdy a na penaltu jsou určení hráči, domluvili jsme se, že míč napálí buď gólmanovi do nohy, nebo do tyče, míč se odrazí, a já si tak budu moct dát góla do poloprázdné brány. Zvolil první možnost, míč se skutečně odrazil ke mně, a já už je trefil nahoru. Vyšlo to geniálně.

Celkově jako povedenou, s ohledem na to, že jsme měli často mnoho zraněných hráčů a někdy v zápasech pouze jednoho na střídání nebo nás byl přesný počet. Nejvíce asi zamrzí jarní zápas v Malých Hošticích, kde jsme ztratili jasné tři body, díky kterým jsme mohli skončit v tabulce i o stupeň výš.

Určitě hrát špici tabulky, máme fotbalově skvělý tým a zároveň jsme i neskutečná parta!

Na pravém obránci.

Líbí se mi, jak hraje Leonardo Bonucci z Juve, ale jako takový vzor nemám.

Jelikož jsem do konce 4. třídy ZŠ hrál hokej za HC Slezan, fotbal přišel na řadu až potom. Začínal jsem v žácích ve Zlatníkách, pak jsem chvilinku hrál i za Stěbořice, načež jsem se vrátil zpátky do Zlatník. V dorostu jsem přestoupil do Chlebičova, kde jsem vydržel dva roky, a pak, asi v roce 2009, mě Tomáš Šenk s ostatními kamarády přemluvili k přestupu do Vávrovic, kde hraji dodnes.

Brusle, výlety na kole a tenis – chodím hrát s Filipem Mruskem, naše zápasy jsou obvykle třísetové bitvy, které svým nasazením a kvalitou připomínají finálové zápasy na grandslamových turnajích. :D V zimě pak lední hokej, hraji AHL v Kravařích.

Myslím si, že to byl propadák. Nicméně nebyli jsme favority, takže když se od vás moc neočekává, zklamání pak není tak velké.

Vavry ole!:)