Michal Kekelák - Jsem rád, když má příprava nějakou logiku a odehrává se na hřišti s míčem

Tentokrát si toho vážím přeci jen více. S naprostou jistotou mohu říct, že se jednalo o nejtěžší utkání této sezony. Je to taková satisfakce za to, jak mi přátelé a známí tvrdili, že tam dostaneme "rychtu." Rozhodně musím vyzdvihnout výkon celého mužstva, neskutečně obětavý výkon na hranici fyzických možností.

A také jsem se nepletl, Hostinné zdobí výborná kombinace, hráči se nezbavují míče, chtějí hrát. Skvěle přenáší hru, a co mě osobně překvapilo, tak to bylo následné zpracování a okamžitá přímočarost do zakončení. Pro mě je to nejlepší celek soutěže a umím si tuto hru představit o soutěž výše.

Hostující R. Polák si hledal prostor na centr a bohužel se stopeři seběhli tak nešťastně, že ho vzali do kleští a jeden z nich ho nejspíše i kopl při snaze odehrát míč, bylo to ve velké rychlosti, soustředil jsem se spíše na míč. A co se týče samotné penalty, tak jsem čekal do poslední chvíle na pohyb a vytočení kotníku hráče. Vystihl jsem stranu, míč mi letěl pod tělo po pravé ruce a tak jsem ho takovým neohrabaným způsobem vyškrábl, bohužel přímo k dobíhajícímu hráči, který ale naštěstí pod tlakem dobíhajících hráčů branku netrefil. Hodně mě to nakoplo a po zbytek zápasu jsem si hodně věřil. Co se týče zákroků ve zbytku zápasu, tak se hodně jednalo o střelbu z hranice pokutového území, hodně nás tím domácí překvapili, prakticky jakmile se naskytla skulinka, tak z toho byla střela. Opět musím vyzdvihnout obranu, kluci mi skákali do střel a několik jich nepříjemně schytali. Takhle má vypadat týmový výkon.

Snad největší byla po rohu, když se mi rozestoupila obrana a domácí útočník zcela sám hlavičkoval na přední tyč, díkybohu přímo mně do náruče. Chvilku poté si to skvěle útočníci narazili na hranici velkého vápna a najednou se na mě jeden z nich řítil sám, ale jeho pokus na zadní tyč přes mou stojnou nohu jen těsně minul tyč. Sotva jsem odkopl míč, tak opět přišla svižná kombinace a neskutečná rána z dvaceti metrů k tyči, kterou jsem vyrazil a jen těsně před dobíhajícími hráči schoval pod sebe. Šancí bylo opravdu hodně.

Určitě jsem jistější na čáře, ale moderní fotbal bohužel pro mě vyžaduje větší zapojení brankáře do hry a pokrýt větší prostor, než jen čáru, tak se snažím pomáhat, co to jde. Určitě je to obrovská úleva pro obranu, když brankář umí sebrat i těžší centr do vápna.

V dorosteneckém věku jich bylo hodně z penalt a přímých kopů. V mužské kategorii jen jeden při výkopu z ruky. Shodou okolností je to tento týden přesně tři roky, co se mi to podařilo. Jednalo se o utkání III. třídy Třebeš B - Malšova Lhota. Běžela třetí minuta druhé půle, když jsem viděl, že se mi rozbíhá útočník, tak jsem to jen vykopl, co nejdál. Na hranici šestnáctky to skočilo, brankář to podcenil, a že jsem vstřelil branku, mi došlo až poté, co na mě naskákali spoluhráči. Utkání jsme tehdy nakonec vyhráli 1:2, můj gól byl vyrovnávací na 1:1.

Určitě bych šel, baví mě to, ale muselo by to být za rozhodnutého stavu před koncem. Člověk pak trefí zeď a je z toho pěkná show. V Předměřicích pro to navíc ani není prostor, když máte v týmu takové hráče, jako je Frank, Šmarda nebo Hronek. Ti kopou trestňáky skvěle.

Vůbec tohle neřeším, postavím si zeď, a buď míč vidím, nebo ne. Většinou spoléhám na reflexy.

No...asi ten nejkurióznější jsem dostal minulý měsíc v Jičíně. Útočník vystřelil bodlem z poměrně malé vzdálenosti a trefil mě na břicho, míč se ale neustále i v mé náruči točil a nedostatečně jsem ho přimáčkl do koše. Vypadl mi skrze lokty pod nohy a mezi nohama se dokutálel za brankovou čáru. To jsem si s prominutím přišel, jako blbeček. Diváci si to následně pěkně vychutnali a dali mi to vypít, až do dna.

Měl, začalo to v dorostu, kdy se mně s ostatními kluky v Třebši věnoval Milan Švagre. Vyzkoušel jsem si i přípravu v Nové Pace, kde se mi věnoval pan Zajíc. Musím říci, že tohle mi teď hodně chybí, proto se teď sám snažím trénovat s dorostencem v Předměřicích a něco mu předat, když je na to čas.

Víme o tom a čtvrté místo chceme uhájit. Nevím, jestli někdo chce zakončit sezonu porážkou, ale já rozhodně ne a udělám pro to vše. Navíc čtvrtá příčka odděluje horní polovinu tabulky od té spodní, kdo by chtěl být dole. :)

Hlušice pokud se nepletu, měly ze začátku jara absenci opor, které už hrají a je to na obrazu hry znát. Hra má myšlenku a zkušenost v kádru Hlušic je cítit. Od vysoké porážky na Lokádě se Hlušice vzchopily a v základní hrací době prohráli jen jednou. Navíc doma porazili Lokomotivu a Jičín B, což je pro nás obrovský vykřičník.

Očekávám, že si zachytám, jedná se o poslední kolo, které asi už nebude tak těsně svázané taktikou a podle zpráv z kabiny, mají Hlušice nachystané posvícení, přijde hodně diváků a rozhodně se domácí budou snažit ukázat. Na utkání se těším.

Rozlučku máme nachystanou hned po utkání v domácích podmínkách na hřišti v Předměřicích. Už se všichni těšíme na limonádu. :)

Nejednal, přijde mi to v průběhu sezóny nekorektní vůči klubu, ale mám i pochopení, že si kluby chtějí co nejdříve zajistit hráče pro příští sezonu. Nabídky mám aktuálně čtyři, ale na rovinu říkám, že bych rád pokračoval v Předměřicích. Jsem zde spokojený a je tu skvělá parta kluků.

Nevadí, ale jsem rád, když má příprava nějakou logiku a odehrává se na hřišti s míčem. Rád se kousnu, vím, že to dělám pro sebe a můžu z toho pak těžit.

Netěším, ještě bych si klidně dal pět kol. Ale přijde léto a s ním spojené turnaje, tak zahálet nebudu a letní pauza je navíc krátká.