Hráč 18. kola III. tř., Jan Dědek: "Jsem spíš obranář, ale do vápna soupeře se taky občas podívám"

O tomto webu jsem poprvé slyšel přibližně před měsícem od spoluhráče Míry Černého, do té doby jsem o něm vůbec nevěděl, ale nyní už ho sleduji celkem pravidelně, jelikož se většinou sportovní weby zajímají o soutěže vyšší než je ta naše a ten váš mapuje i ty nejnižší soutěže.

Pro mě bylo spíš překvapení, že jsem se vůbec dostal do sestavy kola, jelikož mi nepřišlo, že bych předvedl nějaký nadstandardní výkon, ale jinak je to určitě potěšující, že jsem nakonec vyhrál. Mám takový tušení, že o tohle vítězství se postarali kamarádi a kluci z týmu, schválně hlasovali celou noc, aby se pobavili u toho, co tu vymyslím za moudra :-) Jak znám našeho pokladníka, tak se mě určitě bude snažit zkasírovat.

Vlastně přesně nevím, jak jsem se k zeleným pažitům dostal, protože jsem nikdy na žádném náboru nebyl, ale asi v 7 letech jsem jednoduše začal hrát u nás na vesnici žákovskou soutěž. Když časem starší kluci skončili, tak se soutěž přesunula do sousedních Bečvár odkud pocházelo více kluků a tady hraji nepřetržitě dodnes, v jiném týmu jsem nikdy nehrál. Trenérů jsem pár poznal a asi nejraději vzpomínám na dorostenecké sezony, kdy nám trenéry dělali tátové několika spoluhráčů, se kterými hraji doposud nebo hrají jinde.

V dorosteneckých soutěžích jsem hrál beka (zprava i zleva), to mě hodně bavilo a i tak jsem si dost zaútočil, v dospělých jsem se posunul o řadu vpřed. Nejprve jsem hrával krajní zálohu a časem mě trenér posunul na střed, asi běhám všude jinde než mám:-D, tak asi proto střed zálohy, kde se mi hodně líbí. Typ jsem spíš takový "pes obranář", než že bych umotal obranu soupeře a zavěsil do prázdné brány, ale vápno soupeře během zápasu taky navštívím.

Ten gól jsme hodně potřebovali, protože vždycky pak z nás spadne nervozita a hraje se nám daleko lépe. Rozehrávali jsme po faulu přímý kop zhruba z 25m, kopal ho náš hlavní dělostřelec Honza Uher, trefil levou tyč. Myslel jsem že i tak to skončí v síti, jenže to šlo po brankové čáře i do té druhé tyče a ven zpět na vápno. V tu chvíli jsem si říkal "hlavně to nepřestřel" a to se mi naštěstí nepovedlo a vedli jsme. Do poločasu jsme dali ještě dva góly a druhý poločas už jsme hráli v klidu naši hru, dali další branky a získali důležité 3 body. Trenér nás varoval, že to bude náročný zápas, protože ve Ždánicích mají malé hřiště a v tu chvíli je na všechno méně času a pořád někoho potkáváte, jako na Silvestra na Václaváku.

Já doufám a přeji nám, aby trvala co nejdéle, protože jsme si po sestupu z okresu řekli, že se tam hned další sezónu chceme vrátit a myslím si, že tam i patříme. A příští zápas? Liblice určitě nepříjemný soupeř, jeden z těch silnějších ve skupině, jak si pamatuji z podzimu. Hrají důrazně a v posledním kole na penalty porazili Velim. I tak věřím, že zápas zvládneme, dáme dostatek branek, aby se bylo na co koukat a zase se o krok přiblížíme k vytouženému postupu.

Kromě fotbalu od loňského roku pravidelně běhám seriál závodů Spartan Race, jedná se o běh terénem s různými typy překážek (vodní, balanční, silové, atd....) a různých délek od 5km až po 21km. Člověk se podívá na pěkná místa nejen naší republiky, ale i Slovenska, Polska nebo Maďarska. A když nemám závod, zápas a nebo nevykonávám službu jako profesionální hasič, rád trávím volný čas na rybách nebo zajdu do kina na dobrý film.

Tak tento problém řešit nemusím, že bych musel žádat o propustku na fotbal :-):-)

"Sešívaný, sešívaný, hej hej hej". Od malička fandím Slavii, to mám po taťkovi, ale bohužel je to bída poslední roky. Oblíbence jsem měl ještě když chytal Martin Vaniak a když za nás hrál Dušan Švento, snad se v létě do Edenu vrátí.

I když všichni v rodině jsou vinaři, já jako "černá ovce" raději pivo, takže volba padne na hospodu a půllitr vychlazeného.

Krásný okamžik je pro mě každý, když s týmem vyhrajeme, mě spíš v paměti utkvěl jeden zápas, ale to je spíše k breku... Když jsme v dorostu vedli v poločase na hřišti soupeře 0:5, v kabině se rozhodlo, že se někdo vystřídá, aby si zahráli i mladší kluci. Zápas je takřka vyhraný, jenže co se dělo v druhé půli? Soupeř vystřídal, ale poslal tam oproti nám starší kluky. Po dvaceti minutách to bylo 5:5 a my nakonec jeli domů těžší o osm kusů.