Za 11 gólů má slíbený sud piva, po čtyřech zápasech jich má na svém kontě 9! Aneb, jak říká Ruda Weinhard, fotbal nás musí hlavně bavit!

V 1. A třídě už vzniklo opravdu hodně rozhovorů s hráči kola. Ten, který nám poskytl Rudolf Weinhard, ale jednoznačně patří k těm nejpovedenějším! Špílmachr a kanonýr v dresu Větřní nás nechal nahlédnout do své fotbalové kariéry, popsal situaci v týmu Větřní, navíc nám poskytl i několik dalších velmi zajímavých odpovědí a my vám slibujeme, že při jejich čtení budete mít úsměv od ucha k uchu!

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
V první řadě gratuluji k vítězství v naší anketě, ale i ke třem bodům ze zápasu s Hradcem. Potěšilo tě toto ocenění nebo nepřikládáš podobným individuálním soutěžím moc velkou váhu?
Děkuji, vážím si každého ocenění a i to individuální musí každého alespoň trochu potěšit. Ale větší radost samozřejmě mám z vítězství a úspěchu týmu.
Větřní se vstup do jara opravdu povedl, pak sice přišlo zaváhání s Hrdějovicemi, ale nyní další vítězství. Můžeš srovnat náladu v kabině, která panovala na podzim s tou, která je teď?
Vstup do jara se nám povedl asi i nad očekávání, když jsme hned v prvním kole vyhráli na Slavii, kde jsme to zas až tak úplně nečekali. V kabině je teď všechno ok. Je tam pohoda, sranda a fotbal nás baví, i když z nás trenér Scolari (přezdívka) někdy přeci jen trochu roste, a to i teď, když občas vidí docházku na trénink (smích). Někteří hráči odešli a někteří přišli a hlavně ti, ať už to je Martin Pils nebo Petr Gutheis, výborně zapadli jak po fotbalové, tak i po lidské stránce. Velký dík také patří navrátilci a duši týmu kapitánovi Honzovi Skokovi, který je prostě výborný parťák. Poté co absolvoval operaci, si dal půlroční pauzu, navíc nemohl asi tři měsíce pořádně jíst, takže konečně i zhubl a začal běhat (smích). Jen je škoda, že už od malička je tak těžce nemocný, je to Sparťan, a to se nedá vyléčit (velký smích).
Má na formě týmu hlavní podíl zimní příprava nebo je to zapříčiněno ještě něčím jiným?
Zimní příprava začala dobře, ale pak se to zase na tréninky scházelo tak nějak všelijak, ale to je asi všude stejné, někde možná i horší. Hlavní příčinu vzestupu vidím v tom, že jsme si řekli, že uděláme pořádnou partu, a že nás musí fotbal bavit. Ti, kteří nechtěli plnit určitá základní pravidla, skončili a kádr se dobře doplnil.
Tvoje střelecká forma je kapitola sama pro sebe. Čím si vysvětluješ, že ti to tam na jaře takhle padá?
No už bylo na čase. Popravdě před jarní částí sezóny proběhla jedna sázka s bratrem našeho trenéra, který vyzval mě a Honzu Skoka k tomu, že když dáme dohromady na jaře 11 gólů, tak u něj máme sud pivíčka, takže paráda, každý ví, že jakmile jde o pivo, tak jsem schopný udělat cokoliv (smích). Doufám, že to vyjde, teď už mám gólů devět, takže chybí ještě dva. Hop (Jan Skok) je dřevák, ten nic nedá (smích), tak se snad trefím dvakrát třeba hned v Ledenicích, bude soudek a myslím, že pak už se zase dlouho netrefím (smích). A pokud by někdo chtěl poradit jak na to, aby mu to tam padalo, tak před zápasem doporučuji nebát se porušit stravu, v sobotu byla totiž u Weinhardů svíčková a po obídku Kozlík 11° (smích). Kdo jí těstoviny nemá sílu (smích).
O víkendu jsi čtyřmi góly zničil právě Hradec, je to tvůj gólový rekord nebo se ti už někdy v mužské kategorii podařilo dát ještě víc branek?
Možná v nějakém přáteláku, ale nejsem si jistý. V mistrovských zápasech za muže je to určitě můj první takovýto zářez.
Stanovuješ si před sezónou nějaké osobní cíle, co se týče například právě vstřelených gólů, nebo jdeš, jak se říká, zápas od zápasu?
Vyloženě cíle si nedávám, ale určitě bych chtěl dávat kolem 10 – 15 gólů za sezónu, pak budu jako útočník platný pro tým a to je důležité. Když dokáže dát člověk nějakých třináct gólů za sezónu, tak je pravděpodobné, že to pomůže i k nějakým bodům, než když se trefíte třeba jen dvakrát. Každopádně na sebe beru roli a zodpovědnost zkušeného hráče, o kterého by se tým měl opřít ve chvílích, kdy to potřebuje, takže jsem teď za toto gólově plodné období určitě rád.
S každým vítězství je Větřní blíž k záchraně v soutěži, ale ještě to bude asi hodně těžké, jak vidíš vaše šance ty?
Každé vítězství je důležité hlavně kvůli psychice v týmu. Pro nás je každý zápas po zpackaném podzimu klíčový. Věříme, že se nám podaří zachránit, ale i pokud ne, tak život jde dál. Určitě se nechceme v soutěži udržet za každou cenu a za každých okolností…hrajeme fotbal a ten nás musí bavit. Buď budeme na konci sezóny spokojeni, nebo chvilku zklamaní. Já ale pevně věřím v naší záchranu.
Jak naopak vidíš situaci na čele tabulky, kterému z týmů přeješ postup nejvíce?
Nevím, jestli někomu vyloženě přeji. Ševětín je sympatický nováček, určitě je ale nutno dodat, že v jeho dresu působí řada ostřílených borců, kteří mají něco odkopáno. Co se týče Dobré Vody a Slavie, tak ani nevím, jestli mají zájem hrát Krajský přebor. Upřímně řečeno, je mi celkem jedno, kdo postoupí.
Nedávno ses v komentáři k zápasu zmínil o tom, že na fotbal by se měl člověk těšit a ne vstávat s budíkem, takže asi nebudeš milovník výkopů v ranních a dopoledních hodinách?
No to opravdu nejsem. Je to specialita hlavně na Budějovicku (úsměv). V tomto čase vždy hráli jen dorostenci a Viktorka Žižkov (smích). Nesedí to mě a ani nikomu z našeho týmu. Ne že bychom měli ve Větřní ostré pátky, ale člověk by se chtěl trošku prospat po týdnu v práci a ne vstávat zase v sobotu ráno na fotbal. Na neděli toho já osobně moc nenaspím, soboty už bývají ostré, takže pak prakticky nemám víkend (smích).
Jak si tedy představuješ ideální hrací den?
Ideální hrací den by byl v pátek od 18 hodin a třeba pod světly, ale to se mi bohužel asi nesplní (smích). To by pak byl krásný víkend, byl by čas na výlety a tak…(smích). Jinak ale po obědě už s tím problém nemám, ale rána bych v dospělém fotbale zakázal.
Prozraď našim čtenářům něco více o tvé dosavadní fotbalové kariéře. Například jakou nejvyšší soutěž si hrál, kde všude jsi působil, kdo tě přivedl k fotbalu, jakých největších úspěchů jsi zatím ve fotbale dosáhl atd…
Moje fotbalová kariéra už opravdu něco pamatuje. Začínal jsem v šesti letech ve Slavoji Český Krumlov, kde jsem strávil celou přípravku. V žákovské kategorii jsem se přesunul rozvíjet svou kariéru do Dynama České Budějovice, kde se rozvíjela opravdu velmi dobře. Prošel jsem tam různými krajskými výběry a v dorostu jsem se dostal i do reprezentačních výběrů do 16 a 17 let. V klubu jsem dostal i smlouvu, měl jsem svého manažera, ale bohužel tohle všechno neunesla moje hlava, zkrátka s penězi roste chuť a já se poté začal rozvíjet i v mimo fotbalových činnostech. Občas jsme měli s klukama hodinu klavíru, občas jsme se zašli občerstvit a to byl takový můj dynamický hrob (úsměv). Po dorostenecké kategorii jsem se vrátil zpět do Krumlova, kde jsem strávil nějaký čas v Krajském přeboru. Půl roku jsem působil v Kameňáku, kde jsme tenkrát zachraňovali 1. A třídu, to se nám bohužel asi o bod nepovedlo, ale jinak tam byla super parta a na ten půlrok osobně rád vzpomínám. Pak jsem šel na půl roku rozdávat radost mezi ty blázny rakouský do Hausmenningu, jenže jsem si tam moc nepokecal (smích), takže jsem zamířil do Větřní, kde se hrál okresní přebor, a to byla lahůdka (úsměv). Hned v první sezóně jsme postoupili do 1. B třídy a po půl roce v této soutěži jsem šel zkusit pomoct klukům do divizního Krumlova. Povedla se nám zázračná záchrana, já stabilně nastupoval v základní sestavě a za půl roku jsem dal tuším osm gólů, což bylo na divizi slušné. Po zhruba nějakých dvou letech už mě pomalu přestávalo bavit to cestování a i trénování, tak jsem se rozhodl pro návrat do Větřní, které mezitím vykopalo 1. A třídu, se kterou se teď statečně pereme.
Výborných výsledků jsi dosáhl i v sálovce, zářným příkladem je zlato z ME hráčů do 21 let, kde jsi byl navíc vyhlášen i nejlepším hráčem! Určitě na tento turnaj rád vzpomínáš, že je to tak?
Bylo to výborné. Sešla se tam výborná parta kluků včetně trenérů, a navíc jsme hráli doma. Nejdříve jsme byli všichni zklamaní, že se nehraje třeba někde ve Španělsku, ale zpětně už bych neměnil. V Třeboni na nás chodila prakticky na každý zápas plná hala, fanoušci nás hnali. Takovou atmosféru bychom jinde po Evropě jen těžko našli, takže opravdu veliká spokojenost a krásný zážitek, který bych přál zažít každému. Navíc jako Jihočech jsem měl v hale plno kamarádů a známých, což bylo další velké plus.
Na závěr mi dovol takovou menší perličku. Na jednom tvém hráčském profilu z dřívějších dob, je zajímavá informace, že jako rituál den před zápasem nosíš trenky, které ti kdysi věnovaly holky z Větřní. Změnilo se něco od té doby? (smích)
Jooo změnilo, bohužel ty trenky jsem nosil asi před osmnácti kily (smích), takže už mi nejsou, ale ještě bych je tu někde určitě našel, věnovat je ale nebudu (smích). V té době mi bylo asi šestnáct nebo sedmnáct let (smích).
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů, a to nejen ve fotbale.
Já také děkuji, ať se vám daří a děkuji i těm, kteří mi posílali hlasy. Doufám, že takhle aktivní budou také, až budu za tento rozhovor platit do klubové kasy (smích).

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.