Aleši, hlasování byl boj mezi vámi a spoluhráčem Josef Praisem. Bojovali jste spolu i na tréninku?
Ještě jsme to nestihli, ale určitě něco proběhne.
Co vás bude vítězství stát?
Předpokládám, že asi nic, to vyhráváme jen my, tak už je to takové normální (smích).
Vy osobně sledujete portál fotbalunas.cz?
Líbí se mi to. Ale abych se přiznal, začal jsem to více sledovat, až když naši hráči začali tuhle anketu vyhrávat. Každopádně se mi to moc líbí, je to zajímavé.
Jak byste zhodnotil duel na půdě vítěze podzimu Vejprnic?
My jsme se do toho opřeli od začátku, pan rozhodčí si nenechal nic líbit, výborná práce od něj, vše pískl, jak měl. A za stavu 3:0 jsme si to již pohlídali.
Jak jste viděl vaše branky ze svého pohledu?
První jsem si dlouhý balón zpracoval mezi stopera a obránce, těm se to tam trochu zamotalo, reklamovali faul, ale ten nebyl. Pak jsem jen udělal kličku do strany, ale ještě mi to při střele uklouzlo, ale i v pádu jsem to naštěstí trefil. Druhý balón šel na jejich obránce, který ho nedokázal zpracovat, já mu vyběhl za zády, míč se odrazil ke mně a bylo.
Podzim jste zakončili na páté příčce, nyní jste již čtvrtí... Kam až chcete a můžete dosáhnout?
Chtěli bychom postoupit, první zápasy jara se povedly, zimní příprava byla tvrdá, tak doufejme, že to dopadne dobře a bude se nám dobře dařit i dále.
Pojďme přímo k vám. Jak jste si a kdy našel k fotbalu cestu?
Já jsem v prvopočátku chtěl hrát hokej a být brankářem, ale bylo to náročnější. V Třemošné, kde jsem tehdy bydlel, ještě nestál stadion. Takže jediný kolektivní sport tam byl fotbal, navíc táta hrával za Škodovku, měl k němu tedy blízko. Pak jsem se otrkal, šel jsem do SK ZČE, kde jsem to ukončil a dal si od fotbalu desetiletou pauzu. Pak mě spolužák a zároveň zdejší kapitán přemlouval, ať si jdu zahrát. Dlouho jsem odolával, až poslední dvě, tři sezóny zde působím.
Vyhovuje vám váš post?
Dříve jsem hrál předstopera, stopera i někdy zálohu. Tady mi postavili do útoku, že tam nemohu nic pokazit. Tak jsem trenérovi ukázal, že to jde, když se netrefí brána z malého vápna (smích). Ale vyhovujete mi to, už bych neměnil.
Máte svůj fotbalový vzor?
Dřív se mi líbilo, jak hrál Karel Poborský, teď již spíše nikoho konkrétního nemám. Nesnažím se někoho kopírovat, chci být sám sebou.
V Plzni se nyní hraje semifinále se Spartou, Viktorka s ní zase bojuje o čelo ve fotbale, sledujete vše?
Určitě to všichni sledujeme. Já jsem sportovně založený od malička, takže tohle všechno je můj šálek kávy.
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho nejen sportovních úspěchů!