Aleši, jaká byla vše první reakce, když jste se o vítězství dozvěděl?
Výsledek hlasování mi poslal až náš pan kapitán, mě spíše překvapila už samotná nominace. Myslel jsem si, že byli lepší než zrovna můj výkon.
Vy osobně sledujete portál fotbalunas.cz?
Líbí se mi to. Ale abych se přiznal, začal jsem to více sledovat, až když naši hráči začali tuhle anketu vyhrávat. Každopádně se mi to moc líbí, je to zajímavé.
Jak byste duel v Kozolupech zhodnotil?
My jsme ani nevěděli, jak hrají, ale podle výsledků bylo poznat, že jsou kvalitní. My jsme se ovšem připravili, nepodcenili jsme to, vlétli jsme na ně hned od začátku a vstřelili jsme tři branky v prvním poločase. Byli jsme na koni, ve druhé půlce jsme sice rychle dostali na 1:3, což jsme samozřejmě nechtěli, ale nakonec jsme zápas dotáhli do zdárného konce.
Jak jste viděl vaší branku ze svého pohledu?
Dostal jsem pěknou přihrávku za obranu, tak jsem si pro ní seběhl. Ještě se tam vynořil jeden obránce, kterého jsem již nečekal, naštěstí ale netrefil míč, jak by asi chtěl a já běžel sám na gólmana. Poslechl jsem rady trenéra před zápasem, abych střílel po zemi kolem brankáře a to se mi povedlo.
Podzim jste zakončili na páté příčce. Převládá v týmu spokojenost?
Začátek se nepovedl, pak jsme se do toho opřeli, dařilo se nám. Někdy nemohou klíčoví hráči, pak přišla zranění. Každý zápas je jiný, stačí chvilka nepozornosti, soupeř jde do vedení a to bývá těžké zvrátit. Škoda je třeba předposledních dvou utkání. Uvidíme, jak to na jaře zvládneme, třeba se povede postup. Nezastírám, že bychom rádi, tady již hrajeme delší dobu, tak bychom se posunuli (úsměv).
Již u vás proběhla dokopná?
Byla v sobotu a já myslím, že byla náramná (smích).
Pojďme přímo k vám. Jak jste si a kdy našel k fotbalu cestu?
Já jsem v prvopočátku chtěl hrát hokej a být brankářem, ale bylo to náročnější. V Třemošné, kde jsem tehdy bydlel, ještě nestál stadion. Takže jediný kolektivní sport tam byl fotbal, navíc táta hrával za Škodovku, měl k němu tedy blízko. Pak jsem se otrkal, šel jsem do SK ZČE, kde jsem to ukončil a dal si od fotbalu desetiletou pauzu. Pak mě spolužák a zároveň zdejší kapitán přemlouval, ať si jdu zahrát. Dlouho jsem odolával, až poslední dvě, tři sezóny zde působím.
Vyhovuje vám váš post?
Dříve jsem hrál předstopera, stopera i někdy zálohu. Tady mi postavili do útoku, že tam nemohu nic pokazit. Tak jsem trenérovi ukázal, že to jde, když se netrefí brána z malého vápna (smích). Ale vyhovujete mi to, už bych neměnil.
Máte svůj fotbalový vzor?
Dřív se mi líbilo, jak hrál Karel Poborský, teď již spíše nikoho konkrétního nemám. Nesnažím se někoho kopírovat, chci být sám sebou.
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho nejen sportovních úspěchů!