Rotava vstřelila třináct branek, hráč kola Roman Prokop čtyři z nich. Není důležité o kolik, ale to, že vyhrajete, říká skromně

S fotbalem jsem začínal v Rotavě v šesti letech.

Do svých 15 let jsem hrál v Rotavě za žáky. Mladší dorost jsem odehrál ve Viktorce Žižkov. Pak jsem se vrátil zpět do Rotavy a postupně jsem byl na hostování v Kraslicích, ve Vintířově, hrál jsem v Německu a naposled na hostování na Březové.

Jsem naprosto spokojen. Troufám si říct, že takový kolektiv nikde jinde není! Všichni do jednoho jsme kamarádi a dohromady je to neskutečná parta.

Co si pamatuji, tak jsme vždycky měli problém vyhrát na hřišti soupeře. Doma jsme většinu zápasů vyhrávali. Jenže teď se nám daří i venku. Takže to je pro mě ten hlavní důvod, proč jsme na prvním místě. A navíc si myslím, že máme dobře poskládaný tým, ze kterého bych chtěl vyzdvihnout Martina Vázlera, který hrál dřív útočníka a teď patří k nejlepším stoperům v kraji a našeho kapitána Míru Jandoru, který je nejlepší fotbalista, se kterým jsem kdy hrál a pro naší hru je ten nejdůležitější.

Zažil jsem to určitě v žákovském věku, možná pak i v nějakém přátelském utkaní za chlapy. Ale v mistráku to bylo poprvé. Nám pomohlo, že jsme dali hrozně rychle tři góly, pak se nám hraje úplně jinak. Ale zase musím říct, že i Hroznětín tam měl tak pět gólovek, ale oba naši brankáři předvedli skvělé zákroky. Byl to zajímavý zápas a kdyby oba dva týmy daly všechny šance, tak to mohlo být klidně 18:5.

Tak atmosféra byla určitě dobrá, jako po každým vyhraným zápase. Není rozhodující o kolik gólů vyhrajete, ale to, že vyhrajete.

První branka byla vlastně střela kousek za vápnem a zapadla k tyči, gólman ji ještě tečoval, ale už jí nestačil pořádně vyrazit. Druhá padla tak, že jsem se uvolnil na vápně a byl jsem sám před gólmanem, kterému jsem to dal pod tělem do brány. Na třetí mi nahrál Martin Vázler v podstatě do prázdné brány, já jsem ještě stačil trefit dobíhajícího obránce, od kterého se to odrazilo zpět ke mě a napodruhé už jsem se trefil přesně. A čtvrtá padla tak, že jsem kopal přímý kop, trefil jsem zeď, od které se to odrazilo ke mě a z voleje jsem to trefil k tyči.

Já jsem hlavně spokojený s tím, jak se daří celému týmu. Já se snažím odvádět pro tým co nejlepší výkony a vím, že všichni ostatní to mají taky tak. Samozřejmě, že jsou zápasy, kdy se vám nedaří, tak jak si přejete, ale nikdo to přeci nekazí schválně.

Týmovou kasu nemáme. Myslím, že by u nás s naší platební morálkou byla pořád prázdná :) kolikrát je problém zaplatit i příspěvky.

Momentálně mě nic nenapadá. Je určitě dobře, že se snažíte zviditelnit nižší soutěže a já držím palce, ať to šlape dál!