Zdeněk Hulínsky, hráč 9.kola:„Poslali mě do zálohy, asi abych si na stará kolena zaběhal“

Tak s fotbalem jsem začínal asi tak v osmi, deseti letech v Jesenici a od té doby jsem stále v Jesenici, nikdy jsem nezměnil klub. Nastupoval jsem tu za žáky, za dorost i dospělé a dnes už nastupuji i za starou gardu, jsem takový jesenický srdcař.

Já protože jsem pracovně hodně vytížený, tak tyhle věci moc nesleduji, dozvěděl jsem se to až potom od kamarádů.

Zápas to nebyl moc záživný, Hřiměždice přijely přesně s jedenácti hráči, jeden hráč se jim už na začátku zranil, poté byl jeden hráč vyloučen a Hřiměždice dohrávaly o devíti, takže tento zápas nebyl moc atraktivní pro diváky ani pro nás hráče. V druhém poločase jsme se už na hřišti spíše fotbalově nudili.

Pokud bych nepočítal zápasy za žáky, kdy jsme vyhrávali velkými rozdíly, tak to asi byl můj první, za chlapi to byl určitě první hattrick. Do kasy mě to určitě něco stát bude, 13. listopadu máme závěrečnou, tak budu muset něco přispět klukům, už si o to říkali.

Já jsem vždycky hrál v obraně, možná proto jsem nikdy předtím hattrick nedal, ale posledních několik zápasů jsem odehrál v záloze. I tento hattrick jsem vstřelil, když jsem hrál v záloze, poslali mě do zálohy asi abych si zaběhal na stará kolena.

Já jsem tuto situaci neviděl, je možné, že v zápalu boje mohlo dojít k nějaké potyčce, ale asi to nebylo úmyslné, ale to co hráč Hřiměždic vypustil za sprosté slovo směrem k rozhodčímu, to by si asi dovolit neměl.

Ano, to je pravda, hráč Hřiměždic si nepříjemně vyhodil rameno, bylo to asi dvě minuty před koncem poločasu. Nějaký spoluhráč se mu snažil rameno nahodit, nevím jestli se mu to nakonec povedlo, ale stejně se pro jistotu zavolala záchranka.

Je to pro nás určitě dobrá pozice, do této soutěže jsme vstoupili poté, co nám odešli tři základní pilíře sestavy Zbyněk Polidar, David Kváča a Jan Čejda. Naším cílem před sezónou bylo skončit do pátého místa, takže s druhým místem by byla určitě spokojenost, pokud tam vydržíme, ono je to v tabulce dost nabité bodově, stačí jednou prohrát a hned se můžeme propadnout třeba na páté místo.

Já jsem hlavně hodně vytížen pracovně, pak se věnuji fotbalu a kromě fotbalu se ještě věnuji dobrovolným hasičům v Jesenici, dřív jsem si chodil zahrát i tenis, třeba jednou za čtrnáct dní, ale to už mě teď pustilo, protože jak jsem do toho neuměl pinknout, tak se mi objevil, jak se říká tenisový loket, takže mě začal bolet loket, ale možná až přestanu hrát pravidelně fotbal, tak se k tenisu zase vrátím. Chvíli jsem hrál hokej, když začínal v Sedlčanech, tak jsme scházeli, ale to byly jen takové „sranda mače“, ale když se pak přihlašovala neregistrovaná soutěž v Sedlčanech, tak už jsem do toho nešel.

Já přímo vzor, nějaké jméno, které bych obdivoval nemám, ale obecně obdivuji spíše hráče, kteří dokáží tvořit hru, nemusí to být vždy vyloženě gólový hráč.

Sice jsem stránky navštívil zatím asi jen dvakrát, jak už jsem říkal, jsem pracovně hodně vytížený, ale myslím si, že je to super projekt a držím mu palce.