Martine, gratuluji k titulu hráče kola! Výhra 7:0 nad ambiciózním Lišovem vyrazila mnoha lidem dech. Čekal jste osobně, že soupeře, který na jaře do té doby neprohrál, takovým způsobem deklasujete?
Předem bych chtěl poděkovat za hráče kola, vůbec jsem to nečekal. Do zápasu s Lišovem jsme šli, jak už psal trenér, s pokorou. Měli dvě remízy s těžkými soupeři – Rudolfovem a Slavií. Zbytek výhry. Takže forma jako blázen.
V zápase jste znovu potvrdil střelecký instinkt dalším hattrickem a na jaře už máte 12 gólů. Zatímco na podzim jste spíše střídal, teď nastupujete v základu a forma graduje. Cítíte se teď na hřišti v nejlepší pohodě?
Na podzim, nebo spíš od března minulého roku, jsem laboroval se zraněním břicha. Lítal jsem po všech čertech a nic nenašli, asi to bylo v hlavě, takže jsem nastupoval jen na pár minut. Teď, jak píšete, jsem na hřišti v pohodě. Dalo by se říct, že do čeho plácnu, to tam spadne. Ale to neznamená, že to nejsou hezké góly.
Vy i Robin Štolba máte na kontě shodně 19 branek, což je obdivuhodné. Přitom spolu v útoku nenastupujete vždycky. Čím to je, že i když se na hřišti třeba střídáte nebo doplňujete, dokážete být oba takhle extrémně produktivní?
Když jsem se vrátil zpět do Dačic, tak jsme si s Robinem říkali, že si ještě na „starý“ kolena zahrajeme spolu jako za mlada, ale nějak se na tom hřišti míjíme. Když hraju já, je zraněný, když hraje Robin, tak zase něco bolí mě. Ale je to dobře, že máme na kontě skoro 40 gólů, a přitom spolu moc nehrajeme.
Sledovat dva takto plodné střelce v jednom týmu je pro diváky zážitek. Sledujete se s Robinem navzájem v tabulce střelců, nebo je pro vás důležitý čistě jen týmový úspěch Dačic?
Asi to tam někde hluboko máme, že se po očku koukáme, kolik kdo má, ale dnes už je to zdravá rivalita. Koukáme na úspěch Dačic. Trochu mě mrzí, že se Robin nějak tlačí dozadu na stopera, přece jen jeho vzor je Sol Campbell. Hrál tam v Rudolfově a klobouk dolů, skvělý výkon.
Proti Lišovu jste byli „brutálně efektivní“, ale zápas předtím v Rudolfově tým vyšel střelecky naprázdno. Jak si jako zkušený sniper vysvětlujete tyhle výkyvy v koncovce, kdy jednou do sítě spadne všechno a jindy se branka zdá zakletá?
Tak zápas v Rudolfově – nechci psát, že nám nevyšel. Měli jsme tam pár slušných šancí, bohužel tam právě nic nespadlo. Naopak Rudolfov měl tři šance a dal dva fíky. Teď o víkendu rychlý gól ve 4. minutě a hraje se jinak. Tam nám zase spadlo úplně všechno. To je ta krása fotbalu.
FK Dačice mají silné dorostenecké ročníky a klub se snaží tyto mladé hráče postupně zapracovávat do A-týmu. Jakou roli v tomto procesu jako zkušený hráč zastáváte? Snažíte se klukům na hřišti nebo v kabině radit?
Celkově je naše mládež na vysoké úrovni, chlapi to tady dělají výborně. A kluci z dorostu – někteří z nich už teď mají místo v áčku jisté. Občas jim samozřejmě něco poradím, ale nejsem zrovna z těch, co dávají rady. Já většinou radím až po zápase v bufetu.
Už jste se zmínil, že jste se do mateřského klubu vrátil na „fotbalový důchod“. Máte už jasno v tom, zda se budete v dačickém fotbale nějak angažovat i poté, co ukončíte aktivní hráčskou kariéru?
Nad tím jsem ještě vůbec nepřemýšlel. I když mě všechno bolí, tak bych rád hrál co nejdéle. Teď ve čtyřech letech začal můj syn, tak bych si s ním chtěl zahrát. Ale to nevím, jestli vyjde.
Dačice se drží na skvělém 2. místě za vedoucí Slavií České Budějovice. Ta má velmi zkušený kádr a zatím trůn neopouští. Věříte, že je ještě v silách FK Dačice ji v závěru sezony potrápit?
Ano, mají zkušený tým. Dvě šance už jsme měli a bohužel jsme je nevyužili. Potřebujeme, aby jednou prohráli, a pak si to rozdali u nás doma. Ale my nemůžeme ani jednou ztratit.
Mnoho střelců má své specifické zvyky. Máte i vy nějaký osobní rituál, který musíte před výkopem dodržet, aby vám to tam takhle „padalo“?
Čekal jsem, že tahle otázka přijde. Bohužel na ni nemůžu odpovědět. Ale mám jich víc, třeba při nazouvání kopaček jde jako první levá noha. Ale to je zrovna z těch méně důležitých rituálů.
Když se ohlédnete za svou bohatou kariérou v divizi a porovnáte ji s dnešním působením v krajské soutěži, co vás na fotbale v Dačicích aktuálně nejvíc baví a naplňuje?
Nejvíc samozřejmě fotbal, góly, výhry. Ale hlavně parta. Když si jdeme – ať už po vyhraném, nebo prohraném zápase – sednout na pivo či kořalku, pohádáme se, zasmějeme, zazpíváme. To je to, co mě osobně hodně naplňuje. Byl jsem půl roku v Rakousku a to pro mě nebylo. Třeba to tam někde taky mají, nevím… a zkoušet už to nechci.
Martine, děkuji za rozhovor, ať se daří.