ROZHOVOR S HRÁČEM 11. KOLA III. třídy sk. A, okresu Vyškov Romanem Ondrášem

S fotbalem jsem začal už od malička. Přivedli mě k němu bratři a otec, kteří v té době za Komořany už hráli. Začínal jsem jako hráč v poli, většinou jako krajní obránce. V dorosteneckém věku to byl předstoper a postupem času místo mezi třemi tyčemi, které mi zůstalo až dodnes. Většinu mé fotbalové kariéry byl můj domovský klub v Komořanech, jen jednu sezónu v dorostu jsem byl na hostování v Rousínově. Asi v sedmnácti letech jsem přešel do mužské kategorie, kde jsme se několikrát potkali mí dva bratři, já a otec na jednom trávníku ve stejném týmu. Pro mě to byl vždy velký zážitek, zahrát si se všemi společně a velice rád na ty okamžiky vzpomínám.

Nejsem si úplně jistý, vynechal jsem snad jen jeden nebo dva zápasy kvůli zranění, snažím se být na každém zápase, protože je pro mě fotbal zábava a také forma odreagování. Žluté karty dostávám jen výjimečně, většinou za úmyslné zdržování hry. Červenou kartu pokud si dobře pamatuji, asi jen jednou.

Něco takového se mi v gólmanské kariéře ještě nikdy nestalo. Je to příjemné po skončení zápasu mít nulu na kontě, ale není to jen moje zásluha, je to výsledek práce celého týmu, který tady v Komořanech máme a v neposlední řadě také trenéra Pavla Svobody. Žádné statistiky si nevedu. Jen občas s klukama u piva zavzpomínáme na to, co se komu povedlo a co ne.

Určitě ano, na to se nezapomíná jsme jenom lidi a ti čas od času dělají chyby. Naposledy to bylo při derby v Dražovicích, v poslední minutě zápasu za stavu tři jedna pro nás a já už sem se viděl v kabině při oslavě vítězství. Soupeř pokazil útočnou přihrávku, já si křiknul na obránce, šel si pro míč a chtěl ho nohou zastavit, jenže míč mi proklouzl pod nohou a skončil v síti. Naštěstí ihned po rozehráni rozhodčí ukončil zápas, takže to dobře dopadlo a my vyhráli tři dva. Na penalty, přímé kopy nebo rohy já vůbec nechodím, snažím se soustředit na svůj výkon a střílení gólů nechávám na ostatních.

Momentálně pracuji v brněnské stavební firmě jako řidič. Mám přítelkyni, se kterou bydlíme v Tučapech a devítiletou dceru. Nejraději trávím dovolenou v teple a je jedno jestli je to u moře, nebo na chatě někde v lese.

Pro nás je to velice příjemné a zároveň trochu zavazující, když vidíme, že nám naši fanoušci takhle fandí. Motivace předvádět co nejlepší výkony je to určitě velká.

Vaše fotbalové stránky sleduji prakticky od začátku. Je na nich spousta zajímavých věcí, které na ostatních stránkách nejsou (sestavy kola, rozhovory s vítězi kol, reportáže ze zápasů apod.) proto jsou tak oblíbené .

Osobně si nemyslím, že by to mělo byt lehčí než v minulých kolech. Bohdalice jsou sice poslední, ale už několikrát jsme se přesvědčili o tom, že zápasy s mužstvy ve spodních patrech tabulky mohou být těžší než souboj o přední příčky. Zápas určitě nepodceníme a půjdeme do něho s plným nasazením.

Chtěl bych hlavně poděkovat za jejich přízeň a přál bych jim, aby je fotbal co předvádíme bavil alespoň tak, jako nás hráče na hřišti.