V podzimní části jsi si za rokycanské béčko připsal pouze jediný start, právě v posledním kole se Zručí. V poslední minutě jsi tehdy srovnával na 2:2. Popsal bys tu gólovou situaci?
Abych pravdu řekl, musel jsem se teď podívat na video (směje se). Kutálel se ve vápně balon k Titlošovi, ten to dal pod sebe, nevím jestli mě viděl nebo se to od něj klasicky odrazilo. Já pak jen zavřel oči a zkusil jsem trefit bránu. Mam dojem, že někomu ze soupeřů to ještě štrejchlo zadek, ale zapadlo to tam.
Jinak samozřejmě patříš mezi základní stavební kameny A týmu, kterému se na podzim dařilo možná více, než veřejnost čekala. Jak to, že byl podzim takhle povedený?
Tak povedený bylo už jaro minulé sezony. Ušili jsme na sebe bič jak se říká. Hrajeme to jednoduše, někdo se nám za to i směje, ale výsledky a nějaký drobný navíc to nese (směje se). Až na pár výbuchů (v Milíně a Krumlově) se nám dařilo.
Hráči A týmů si často chodí zahrát za B tým, když se například rozehrávají po zranění nebo se o víkendu do sestavy nevešli. Ty jsi ale v sobotu hrál zápas v Soběslavi, v pondělí jsi odehrál dalších 90 minut proti Zruči. Chtěl sis prodloužit fotbalový podzim?
Já bez fotbalu nedám ani ránu. Když přišla nabídka jít bojovat s klukama o další body, tak jsem neváhal. Jediný, kdo do toho mohl hodit vidle byla přítelkyně (směje se). Ale ta je chápavá a respektující. Někdy je to se mnou těžký, jsem víc na hřišti než doma. Ale vždy se to snažím nějak vynahradit.
Celkově se podzim v Rokycanech, když bereme v potaz áčko a béčko, hodnotí pozitivně, nemám pravdu?
Za mě určitě ano. V divizi (4.ČFL) takový podzim nepamatuju. A co se týče 6. ligy, tak je to také nad očekávání. Dlouho mi ale štvalo, že jsem víc nepomohl k druhému místu.
Ty jsi odchovanec Rokycan, v poměrně útlém věku sis ale vyzkoušel dvě zajímavá angažmá. Hrál jsi v Sokolově, ale také v Mariánských Lázních. Jak vzpomínáš na tyto štace?
Vzpomínám na ně hrozně rád. I když jsem to prostřídal po půl roce, tak z každého angažmá jsem si vzal něco, co bych v Rokycanech nenašel. Kamarády, fyzičku, zkušenosti od trenéra, herní praxi a především zážitky.
Také jsi jeden čas byl v mé roli, kdy jsi psal pro fotbalunas a v redakci jsme se o pár týdnů minuli. Proč jsi tenkrát v redakci skončil?
Tak nějak jsem nebyl spokojený ve spojení peníze a čas. Asi jsem tomu nedal ani dostatek času.
Ať už v áčku nebo v béčku působí několik hráčů, včetně tebe, kteří si vyzkoušeli druhou nejvyšší dorosteneckou soutěž. Vzpomeneš si třeba na nějaký zápas nebo na hráče, který tě zaujal? Koukal jsem, že proti vám nastoupil třeba Matěj Jurásek, který nyní působí v anglickém Norwichi.
Jo na ty zápasy si rád zavzpomínám. Nedávno jsme na to vzpomínali s dvojčatama z Mýta. Při každém vzpomínání padne řeč o zápase s Bohemkou. Bohemka tehdy suverénně první, přijeli k nám na malou umělkou na Jižní. Poločas 0:0, všichni jsme po sobě čuměli o poločase čeho jsme schopný. Konec zápasu 0:6 (směje se). Vojta Novák, co má pár prvoligových startů za Bohemku, měl v tom zápase asi 2+4 (směje se). V další sezoně proti nám chytal i Matyáš Vágner, který za pár let chytal evropu za pražskou Slavii.
Zpátky do současnosti. Mimo velmi dobré jízdy béčka i áčka jste se v Rokycanech opět ukázali celé republice v MOL Cupu. Suverénním způsobem jste vyřadili druholigovou Příbram, proti které sis střihl celý zápas, při porážce 0:6 s prvoligovou Mladou Boleslaví jsi hrál zhruba půl hodiny. Jaké to byly zápasy?
Já si užil především zápas s Příbramí. Bylo v tom zápase z naší strany úplně vše. S Boleslaví jsem odehrál pouze 30 minut. O víkendu předtím jsem střídal totiž o poločase s Křimicemi - lezla na mě chřipka. Na Boleslav jsem byl připravený, těšil jsem se na to, protože na Liberec jsem byl v Sokolově. Ale trenér se rozhodl mě spíš šetřit na víkend do Milína.
Zimní příprava je za rohem. Je někdo v týmu, kdo se na lednovou dřinu bez pochyby vyloženě netěší?
To ani nevim. Od příchodu duo Krejčus to bude druhá zimní příprava a ta první nijak extra náročná nebyla. Zažil jsem už o dost horší. Možná kdo se těší je Michal Černý, ten běhá i v centru Londýna.