Když chci, tak včas přijdu. Akorát to není úplně často, říká věčně nedochvilný Jakub Kolář z Mladotic

Je pravda, že posledních pár sezon jsem dával hodně gólů, vždycky mi to tam padalo a za to jsem rád, tréninkovou docházku se snažím chodit nejvíc jak můžu. Ono je to i hodně zapříčiněné mou prací, že kolikrát na tréninku nemůžu být, ale snažím se chodit na maximum. To si úplně nemyslím, protože se hodně připravuju i mimo fotbal jednak nějakou osobní připraveností nebo jinými sporty, ať už futsal nebo třeba hokej. A že jsem dal "zatím" jen čtyři góly? Věřím, že se ještě gólově rozjedu a dotáhnu se na čelo tabulky střelců (směje se). Ale uvidíme jaké to bude, mám teď v týmu menší herní vytížení než dříve a také jsem víc začal hrát na středu zálohy, takže se do těch šancí dostávám méně.

Mám štěstí, že mi to tam padá (směje se). Za mě je to hlavně o hlavě, umět se na to dobře nastavit. Protože každej ji dokáže proměnit na trénincích nebo když o "nic" nejde, to všichni známe (směje se), ale při zápase je to něco jiného. Přesně určitě nevím, ale myslím, že několik sezon už to držím a bude jich tak přes 10. Naposled jsem ji nedal v okresním přeboru v Křelovicích, kde jsem nádherným přestřelením označkoval stádo koní za přilehlou brankou domácích (směje se). Za specialistu bych se nepovažoval, protože penaltu nedají ani ti nejlepší hráči na světě, ale samozřejmě věřím, že budu proměňovat pokud budu mít příležitost i nadále.

Sloužíme 24 hodin a pak máme dva dny volna. Máme nějaké dopolední a odpolední zaměstnání, to spočívá v různých výcvikách, ve kterých se připravujeme na různé mimořádné události, jako např. vyprošťování při dopravních nehodách nebo technické události, požáry,.. Pak máme fyzickou přípravu, která spočívá v týmovém sportu, u nás hodně hrajeme florbal a pak posilovna, večer si pak různě můžeme vyhodnocovat nějaké zásahy co nastaly za ten den. S tréninkama a zápasama je to těžké skloubit, protože většinou na ten jeden trénink ze dvou ta práce vyjde, takže se snažím být aspoň na jednom. Na zápasy, když to vyjde, si snažím brát výměny nebo dovolenou, takže na většinu jsem.

Pokřiky si užívám hodně, mám to rád (směje se). Bohužel nemám buben, takže vždycky mlátím do toho, co je po ruce, hlavně aby to mělo dobrou ozvěnu (směje se). A s hlasivkama naštěstí problém nemám, takže i když se to někdy přežene, tak můžu druhý den fungovat (směje se).

Jednoznačně srdcovka. Klukům se to ze začátku úplně poslouchat nechtělo (směje se), museli si k tomu najít cestu a teď už si myslím je to v pohodě a líbí se jim to. Možná i proto, že to je styl hudby co mají rádi naši zkušení hráči Ondra s Vášou Šimlojc, takže se museli přizpůsobit (směje se) a teď už v našem týmu budujeme pomalu skalní fanoušky (směje se). A co se týče toho bubnu, ten nemám, ale tímhle stylem bych o něj kluky (našeho pokladníka) poprosil, kdyby se složili z pokut co vyberou a koupili mě cajón, to bych si přál (směje se). Oslavy by nabraly úplně jiný rozměr (směje se).

Začínal jsem s fotbalem v Plasích, tam jsem byl myslím do mladších žáků, ale poté, co nás přestal trénovat pan Sedlecký, tak to tam s fotbalem nebylo úplně dobré, a tak jsem přestoupil za kopec do Mladotic. Mladotice pak byly i nějak spojené, tak jsem se objevil chvilku i na Hadačce, ale primárně jsem byl furt v Mladoticích, kde jsme si vytvořili za tu dobu skvělou partu s velkým potenciálem, se kterou rosteme každým zápasem a uvidíme, kde až se to zastaví.

Je to tak, poprvé bych si to chtěl zkusit, protože na běžkách jezdím od mala a vždycky mě to bavilo. Mám rád zimní období a hory, takže když můžu vyrazit, určitě běžky beru s sebou.

Letos jsem ještě na běžkách nebyl, ale mám v plánu začít během vánočních svátků a pak v lednu v tom pokračovat, abych vyladil formu na tenhle závod. Jedu se spoluhráčem Dejvem Janským, který je také vášnivý běžkař. Tak snad neuděláme ostudu.

Tohle je malinká lež (směje se). Moje přítelkyně mě velmi podporuje a já jí za to moc děkuju, když může je snad na každém zápase. Má ráda kytky asi jako každá holka a tak když jí můžu udělat radost, rád ji kytku dám, ale není to každej týden, zase aby si na to moc nezvykla (směje se).

To je u mě nejhorší, že málokdy přijdu včas, ale zase je to takové, že když chci, tak včas přijdu, akorát to není úplně často (směje se). Přemýšlel jsem nad tím a začíná už to lézt do peněz. To je furt dvacka sem, dvacka tam a ono se to nasčítá (směje se). Tak si zkusím dát takové novoroční předsevzetí, že to od jara zlepším.