„Dlouhodobější cíl který nemám jenom já, ale myslím si, že celá kabina je probojovat se k postupu,“ říká Pavel Tomčala

Určitě to pro mě bylo překvapení, ale rozhodně to není to hlavní co si ze zápasu nejen já, ale i tým odnášíme. Jsem rád, že jsme zápas na konec zvládli i po těžké první půli a zápas otočili. Bereme tři body a to je to nejdůležitější.

Do zápasu jsme šli bez dvou hráčů základní sestavy, kteří museli zůstat doma kvůli zranění. Každopádně je nahradili skvělý hráči a do zápasu jsme šli s jasným cílem a to vyhrát a vzít si tři body. Český Brod na nás už od začátku vlítnul a dal nám rychlý gól, ze kterého jsme se těžce vzpamatovávali. Pak přišla druhá rána v závěru poločasu a to byl druhý gól. Pár minut na to šel Český Brod po faulu na Tea Mácu do oslabení. O přestávce bylo v kabině velmi dusno, ale všichni jsme se i tak povzbudili a do druhé půle jsme vstoupili s jasným cílem a to dát rychlý gól a zkusit zápas otočit. Střídající Láďa Vondrák hned ze startu druhé půle dal kontaktní branku a to nás nakoplo. Míra Grobár pak krásnou střelou vyrovnal a v závěru nahrál i na vítěznou branku zkušeného útočníka Tůry. Zápas byl těžký a chvílemi i dost vyhrocený, naštěstí jsme ho ale dotáhli do vítězného konce. Zápas byl i pro mě těžký, protože jsem nastoupil po delší pauze a bylo tam pár těžkých momentů, které jsem naštěstí zvládl.

Mezi mnou a Pavlem rozhodně žádná nevraživost není. S Pavlem tvoříme skvělý kamarádský duo, navzájem si pomáháme a povzbuzujeme se. Jsem rád, že můžu krýt záda jako druhý brankář zrovna Pavlovi, který mi hodně pomohl po příchodu do Nespek.

Naštěstí jsem ve Vlašimi chodil tři sezóny trénovat s druholigovým Áčkem a občas jsem něco odchytal i za Béčko, za které jsem chodil také trénovat. Takže na rozdíl mezi dorostem a chlapským fotbalem jsem byl už nějakou dobu zvyklý. Těžší byl spíš přechod z Vlašimi, ve které jsem vyrůstal do jiného klubu, kde jsem až na Tea Mácu vlastně nikoho neznal. Jsem rád, že mě kluci v kabině vzali mezi sebe a se všemi jsem si sednul.

Já jsem se do brány dostal taky úplnou náhodou. Když mi bylo 10 let, tak jsem zůstal jako malý jedlík v jídelně na soustředění sám jenom s trenéry. Vzhledem k tomu, že to bylo na začátku sezóny a náš brankář odešel do Sparty, jsme neměli gólmana. Tak se mě trenéři zeptali, jestli to zítra nechci zkusit v bráně a já jim na to kývnul. Po konci soustředění jsem už v bráně zůstal a chytám už přes devět let.

Určitě spoluhráči i fanoušci. Rozhodně bych toto ocenění nezískal, kdybychom jako tým nepodali skvělý výkon. Fanoušky máme skvělý, chodí na každý zápas a vždy poctivě fandí. Máme od nich také velkou podporu.

Tohle je strašně těžká otázka, protože se vám může kdykoli přihodit nějaké zranění a už si třeba zahrát fotbal vůbec nemusím. Dlouhodobé cíle si moc nedávám. Samozřejmě vždy byl můj dětský sen se fotbalem živit. Dávám si spíše krátkodobé cíle a od těch se pak odrážím a posouvám dál. Můj nejbližší cíl je podat dobrý výkon na trénincích, v zápasech a udržet si své místo v Nespekách. Jediný dlouhodobější cíl, který nemám jenom já, ale myslím si, že celá kabina je probojovat se k postupu.

Rád chodím na ryby, ale na to už teď moc času taky nezbývá, protože jsem začal studovat vysokou školu v Praze, kde přes týden také bydlím. Přes víkend jsem doma ve Vlašimi, kde rád s kamarády zajdu na fotbal nebo na pivo do hospody.

Pro mě byl od malička vzor Petr Čech, kterého za jeho výkony uznávám do dnes a stále si myslím, že rozhodně patřil mezi elitu v tomto řemesle.

Určitě bych chtěl na závěr poděkovat všem co pro mě hlasovali. Fanouškům chci vzkázat jenom to, ať nám nadále fandí, abychom to dotáhli do toho postupového konce.