Nejprve bych vám chtěla pogratulovat k titulu Hráč kola! Jaký je pro vás pocit, když se váš výkon takto ocení?
Děkuji moc. Podobné ocenění vždycky potěší, ale zároveň to beru jako ocenění pro celý tým.
Jak byste zhodnotil zápas proti Jinočanům z vašeho pohledu?
Dali jsme gól ve 3. minutě z rohového kopu, takže začátek super. Kolem 25. minuty jsme začali dělat zbytečné chyby a pustili soupeře do šancí, které pro nás naštěstí dopadly dobře.
V druhém poločase, kromě standardních situací, kdy to kluci uskákali, Jinočany nic neměly. V poslední minutě pouze snížily na 1:2, kdy jsme si nepohlídali zajištění na půlce.
V dorostu jste působil ve Slavii Praha. Co vám tato zkušenost dala a jak na toto období vzpomínáte?
Na Slavii vzpomínám moc rád. Bylo to období, kdy jsem se hodně naučil - jak po fotbalové stránce, tak i lidsky. Poznal jsem tam hodně kamarádů, ať už jako spoluhráče, nebo soupeře. S některými se bavíme dodnes.
Z Českého Brodu jste taky minulou sezónu zamířil do Kolína a pomohl jste týmu udržet třetí ligu. Jak k tomuto přesunu došlo?
Kolín tehdy potřeboval pomoct v druhé části sezony. Já už jsem v Kolíně byl asi v roce 2022 a 2023, takže jsem šel do známého prostředí. Tím, že Kolín a Brod mají dobré vztahy co se týče fotbalu, aspoň mi to tak připadá *smích*, tak nikdo nebyl proti. Jsem rád, že se nakonec podařilo 3. ligu udržet, i když to bylo občas náročné.
V současnosti jste jedním z dua brankářů Českého Brodu spolu s Alexem Gajdaszem. Jak spolu vycházíte? Panuje mezi vámi zdravá rivalita, nebo spíš týmová spolupráce a podpora?
S Alexem máme dobrý vztah. S jeho bráchou Mariem jsem chodil čtyři roky na střední do třídy, takže jsme o sobě věděli ještě dřív, než jsem vůbec do Brodu přišel. Navzájem se podporujeme - není tam žádná zášť proti druhému, když chytá ten, nebo ten. Myslím, že to je ideální stav jak pro nás, tak pro tým.
Byl jste vždy rozhodnutý stát v bráně nebo jste se do ní dostal spíš náhodou?
Už si to ani moc nepamatuji, jak jsem se tam dostal, ale co mi vyprávěli rodiče, tak jsme jako žáčci dostávali od každého třeba dvacet gólů. Pak dali do brány mě a už jsme jich tolik nedostávali, nebo občas i vyhráli. *smích* Tak jsem tam zůstal nadobro už od mala... ale třeba mi to rodiče vyprávěli s nadsázkou.
Vaším dobrým přítelem je Alex Král, který nyní hraje Bundesligu. Jak se vaše přátelství zrodilo?
S Alexem se znám ze Slavie. Když jsem tam tehdy přišel ve čtrnácti letech z Viktorky Žižkov, on dorazil asi o půl roku po mně ze Zbrojovky Brno. Byli jsme ve stejném ročníku (1998) a vídali se denně, tak jsme se poznali. Když začal hrát ligu za Teplice a následně za Slavii, já jsem přibližně v tuto dobu začal pracovat. V tomto období jsme v kontaktu moc nebyli, ale dalo se to pochopit - oba jsme začínali budovat své kariéry... já tu pracovní a Alex profi fotbalisty.
Udržujete spolu kontakt i teď, když hraje v zahraničí?
Ano, kontakt udržujeme. Nejčastěji přes PlayStation - tam hrajeme ve třech ještě s jedním kamarádem ze Slavie. U toho si pokecáme, takže se vlastně slyšíme skoro každý den, i když je mimo republiku. Když je v Česku, jdeme si sednout na kafe nebo večeři. Samozřejmě jsme se za ním byli podívat i v zahraničí, kde jsme spojili fotbal s poznáváním měst jako Londýn, Gelsenkirchen, Berlín nebo Barcelona.
Je vám 27 let, máte ještě vyšší cíle než je pátá liga?
Upřímně, žádné velké ambice nemám. Chci hlavně předávat zkušenosti mladším klukům a pomoct týmu, aby dobře fungoval. Fotbal mě pořád baví, ale teď už to beru spíš tak, že chci být prospěšný kolektivu.
A na závěr – co byste chtěl vzkázat fanouškům Českého Brodu?
Chtěl bych jim hlavně poděkovat za podporu. Fandí nám i teď, kdy se nám výsledkově moc nedaří, a toho si s klukama vážíme.