V mládí jsi chytal. Co se stalo, že ses na hřišti posunul o trochu výš – do obrany?
Chytat jsem začal už v přípravce na Hadačce, kde se trenér Vlastimil Pech řídil nepsaným vesnickým pravidlem - nejtlustší jde vždycky do brány. Po příchodu do Mladotic už jsme brankáře měli. Tady se trenér Hajžman řídil druhým vesnickým pravidlem - nemáš fleka, hraješ beka.
V Mladoticích jste taková jedna velká rodina. Ty sám máš v týmu bratra Filipa a aby toho nebylo málo, tak ještě bratrance – bratry Kůsovy. Berete domácí zápasy i jako takové rodinné sešlosti, kam dorazí například i rodiče, prarodiče a další příbuzní?
Ano, je to tak. Minimálně naše rodiny berou zápasy velice zodpovědně a mají téměř 100% docházku. Mně, a určitě i ostatní kluky, těší návštěvnost našich domácích, ale i venkovních utkání, kde máme vždy velice početnou diváckou kulisu. Za což všem moc děkujeme!
Pozorný divák také nepřehlédne, že Buchtelíci a Kůsovci nejsou jediná duplicitní jména v týmu – například Šimlové nebo Sebránkové. Tvoříte v Mladoticích takovou novodobou Klapzubovu jedenáctku?
Myslím si, že už je to v Mladoticich takový standard. Navazujeme tím tak na bratrská dua (tria) klubových legend bratrů Berků, Krejčů, Sebránků a Kroftů.
Pracuješ jako specialista na Správě železnic. Jaká je náplň tvé práce?
Pracuji zde teprve krátce. Jsem na odboru přípravy staveb, kde se zabýváme modernizací železniční sítě.
Bakalář už jsi, inženýr teprve budeš. Slyšel jsem, že studuješ dálkově v Budějovicích. Co přesně?
Studuji navazující magisterské studium obor Logistika.
Už několikrát jsi dostal nabídku na přestup od týmů z vyšších soutěží. Co jsi na to říkal a máš ještě ambice zahrát si vyšší soutěž? Proč jsi zatím na žádnou z těch nabídek nekývl? Máš ambice hrát v budoucnu vyšší soutěž?
Asi jako každého hráče mě nabídka z vyšší soutěže potěšila. Ambici zahrát si vyšší soutěž mám, ale aktuálně jsem spokojený v Mladoticích, kde máme super partu. Tímto bych také chtěl velice poděkovat všem, kdo se na chodu klubu podílejí, ať už jsou to trenéři, vedení klubu a ostatní lidé, kteří investují svůj volný čas a snaží se zde vytvořit ty nejlepší podmínky.
Jsi na hřišti spíš flegmatik, nebo cholerik? Něco jsem slyšel, ale pomluvám nevěřím – rád bych to slyšel přímo od tebe.
Je to i důvod tvých žlutých karet?
Asi jsem trošku cholerik, ale podle mě nic hrozného (směje se). Podle spoluhráčů jsem prý přemotivovaný. Žluté karty dostávám samozřejmě neprávem, jako každý hráč (směje se).
Slyšel jsem také, že bys chtěl jednou trénovat. Máš už trenérskou licenci, nebo si ji teprve plánuješ udělat?
Jednou bych chtěl zkusit trénovat, ale licenci nemám a ani o ni aktuálně neuvažuji.
Už byla řeč o tom, že v týmu jste taková jedna velká rodina – a to jak v přeneseném významu, tak trochu i doslova. Prý spolu jezdíte i na různé akce a výlety. A ty to všechno domlouváš. Jací jsou v tomto ohledu kluci? Je s nimi snadná domluva, nebo ti to spíš komplikují?
Pravidelně spolu už několik let jezdíme na společné chaty nebo jiné akce. Je tu skvělá parta, za kterou jsem moc vděčný. Kluci jsou v tomhle bezproblémoví.
Po úvodní debatě, kde se dohadujeme kam a kdy se pojede, co budeme dělat a hlavně kdo vezme auto, se vždy shodneme a akci si užijeme.