V létě jste se s Filipem Stejskalem a tvým bráchou Jirkou přesunuli z Rokycan do Mýta. Proč?
Už jsme chtěli nějakou změnu, protože nebyla chuť a poslední rok nám některé věci vadily, tak jsme se rozhodli pro změnu.
Pomohlo to vám třem v začátcích, že jste se znali?
Určitě taky, ale my jsme tam pár kluků už znali, takže nám to ulehčilo práci.
Nebyli jste ale jediní, kdo v létě z Rokycan odešel. Má tento exodus nějaký důvod, nebo je to všechno pouze dílo náhody?
To úplně nevím, ale asi někteří kluci odešli kvůli nám.
V Rokycanech jsi strávil 11 fotbalových let. Jaké bylo loučení?
Jako nic horkého to nebylo. Poslal jsem zprávu do skupiny béčka a s některými jsme se rozloučili i osobně.
Máme za sebou třetinu sezóny. Jak zatím hodnotíš výsledky a postavení v tabulce?
Zatím hodnotím naše postavení v tabulce velice kladně, ale třeba takové dva zápasy jsme určitě ještě měli vyhrát.
Jak se liší tréninky v Rokycanech a v Mýtě?
Jestli to mám porovnat, tak asi v Mýtě se víc běhá, v Rokycanech se skoro vůbec neběhalo. Jinak mi to přijde skoro stejné.
Jak probíhaly jednání s Mýtem? Kdy se Slavoj poprvé ozval?
Po sezóně jsme tam zavolali, jestli bychom k nim nemohli jít hrát, a nějak jsme se domluvili.
Mělo Mýto zájem o tebe i bráchu od začátku, nebo byl zájem spíše o jednoho a ten druhý byl “kus zdarma”?
jelikož jsme tam volali my a žádné námitky nebyly, tak asi měli zájem. Snad teda (směje se). No a Filip – ten byl kus zdarma, toho moc nechtěli, tak jsme ho nakonec nějak domluvili (směje se).
V čem je brácha lepší fotbalista? A v čem si myslíš, že naopak vynikáš ty?
Jelikož každý hrajeme jiný post, tak to bude asi jednoduché říct, v čem kdo vyniká – on vyniká ve spalování šancí a já asi vynikám ve všem. Já jsem totiž pan fotbalista (směje se).
Překvapilo tě něco v kabině Mýta? Něco, co jsi z Rokycan neznal?
Abych pravdu řekl, tak asi nic. Koukám, že je to všude stejné (směje se).
A je naopak něco, co ti z Rokycan chybí?
Asi kluci, se kterými jsem hrál přes 10 let.