Je důležité, aby zápas měl náboj a aby se na to dalo koukat, to mě pak baví, říká řízný obránce Maratonu Pelhřimov Vlasta Beneš

Vlastimil Beneš. To je velmi překvapivý vítěz ankety o Hráče 9. kola Poutník ligy. Důrazný předstoper Maratonu Pelhřimov v rekordním hlasování nenašel přemožitele a stal se tak historicky prvním hráčem Maratonu, který anketu ovládl. Zkušený hráč toho za svou kariéru stihl opravdu hodně, odehrál stovky zápasů na nejrůznější úrovni, rozdal a přijmul nespočet ran. Ve velmi zajímavém a obsáhlém rozhovoru nám Vlasta Beneš prozradil, jaký trenér mu dal nejvíc, na jaký zápas i s odstupem let vzpomíná, nebo také koho tipuje za vítěze Gambrinus ligy. Více v následujícím rozhovoru.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Vlasto, mohl by ses čtenářům na úvod představit?
Je mi téměř 36 let, ženatý. Táta dvou holek – 7 leté Nikolky a skoro 5 leté Adélky. Přestože jsem vystudoval Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity, obor matematika – zeměpis, pracuji v pelhřimovské fy. TOKRA, která se zabývá okny, garážovými vraty atd.. Bydlím v Pelhřimově, z kterého pocházím. Záliby - sport všeho druhu, v létě hory, rád se dívám na český filmy.
Vyhrál jsi anketu o Hráče kola Poutník ligy, což se ještě žádnému hráči Maratonu nepodařilo. Překvapil tě triumf v anketě a kdo ti podle tvého názoru poslal nejvíce hlasů (spoluhráči, fanoušci, kamarádi, rodina)?
Vítězství v této anketě mě značně překvapilo. Mě překvapila už jen samotná nominace do sestavy kola. Když se dále podívám na přehled vítězů minulých kol, tak byl asi v Horní Cerekvi nějaký výpadek připojení k internetu. Dále pak to moje vítězství má patrně na svědomí jeden kamarád (který mi o tomto portálu asi před 14 dny povídal, jinak by jsem o něm ani nevěděl). Asi čeká, že za tento primát hodím něco do placu a pak si ještě bude dělat srandu z mých odpovědí.
Jsi pelhřimovský odchovanec, fotbalové mládí jsi strávil v tehdejším Spartaku. V kolika letech si s fotbalem začínal a kdo tě k němu přivedl? Pamatuješ si na svého prvního trenéra a který z trenérů ať už v mládežnických kategoriích či v týmech dospělých ti nejvíce dal?
Na fotbal mě přivedl asi v 5 letech táta. Prvním trenérem byl pan Hron, který nás učil zpracovat balon, jestli se tomu, co jsme v tu dobu měli k dispozici, z dnešního pohledu vůbec tak dá říkat. Trenérů jsem potkal celou řadu, ale nejvýše by jsem řadil pana Mácu, který nás vedl ve starším dorostu – byl tvrdej ale spravedlivej. Byla to pod ním neskutečná dřina, ale posunul nás výkonnostně o stupínek výš, ať už z pohledu předváděné hry, tak pak i fyzické kondice. Dále by jsem ještě uvedl Jurise Vodáčka z mého působení v Žirovnici, kde jsem to měl hodně rád. Ten první mě totiž postavil na post předstopera, když předtím jsem hrál pravého beka, i když pomalejší byla snad už jen želva. Nechtěl by jsem ještě opomenout Leoše Mitase i současného lodivoda Maratonu Lubu Přecha. Ten by mi dal, kdyby tam nebyl uvedený.
Jak vzpomínáš na žákovské a dorostenecké roky? Co tě na fotbale bavilo nejvíce a co naopak nejméně?
Nejvíce mě bavilo a baví i doposud, že jsem v kontaktu s kamarády, s kterými jsem vyrůstal, zejména pak s těmi z Houfů (pro neznalé bytovky v Pelhřimově u silnice na Jihlavu). Naopak jsem nejvíce nesnášel zimní přípravy, byly strašně dlouhé a toho běhání tam bylo až moc. Tohoto se v Maratonu však již obávat nemusím. Jeden přátelák před sezónou a jde se na to.
Vždycky jsi platil za velmi pracovitého fotbalistu. Neměl jsi talent od pánaboha ani fyzickou kondici maratónců, přesto jsi to poctivou prací dotáhl až do divize. Bylo hodně těžké se prosadit do A kádru mužů Pelhřimova a jaký zápas ti nejvíce utkvěl v paměti?
Po příchodu do chlapů jsem za „Áčko“ za první 4 kola odkopal v součtu tak 20 minut, a tak jsem putoval na hostování do Žirovnice, v tu dobu tam hráli I.A třídu, kde jsem se dost oťukával, protože ten rozdíl mezi dorosteneckým a mužským fotbalem byl ohromný – v myšlení, v rychlosti práce s balonem, v tvrdosti. A pak to šlo tak nějak plynule samo. Nejvíc si nyní asi vybavím zápas v divizi, když jsme hráli na Viktorce Žižkov, bohužel jen proti „B“ týmu. Dostali jsme tam búra. Trenéři mi říkali, před zápasem „Bédo, pozor hraje tam Pospíšil, ten reprezentant do 21 let, má v lize trest za 4 žlutý karty“. Já jsem jim na to odpověděl „ Ňákej Pospíšil“ a mávnul rukou“. No a ten fešák tam dal 4 góly z 5, je však potřeba uvést, že 1 gól byl z jasného offsidu a 2 góly dal po skrumáži při rohu.
Na jaké fotbalové období nejraději vzpomínáš a kterého úspěchu ať už individuálního či týmového si nejvíce ceníš?
Nelze říct, že by nějaké období zásadně převyšovalo ty ostatní. Každý mělo něco. Nejvíce asi řádím týmový úspěch, když jsme ve starším dorostu postoupili do II. dorostenecké ligy. Nejprve jsme poměrně s přehledem vyhráli krajský přebor a pak jsme v baráži o postup přešli (tehdy to byl snad jediný rok, kdy se v rámci nějaké reorganizace nepostupovalo přímo a hrálo se o postup s týmem z II. ligy) přes SKP České Budějovice ( dříve to bylo něco jako „B“ tým Dynama). Tam jsme vyhráli 2:1 a doma plichtili 1:1.
V minulé sezóně jste s Maratonem ovládli Poutník ligu, práva na postup jste ale nevyužili. Bylo to těžké rozhodování nebo jste se jednoznačně shodli, že OP je pro Maraton stropem?
Jsme realisti a hned jsme jasně všichni do jednoho věděli, že nikam nepůjdeme. Oproti OP vyšší náklady, větší štreky na cestování, nám vyhovuje cesta do 20 km a pak bez tréninku by už to asi ani nešlo. Ale jen tak z hecu jsem klukům říkal, že když se tak ohlídnu za svou fotbalovou kariérou, že B třída je jediná soutěž, která mi v přehledu soutěží od IV. třídy až do divize chybí a že by jsem si chtěl zahrát kraj. A navíc v tu dobu zrovna dávali v televizi Okresní přebor, kde v jednom z dílů Jirka Luňák říká předsedovi, že by si chtěl ještě na starý kolena zahrát kraj. A předseda mu říká „Jirko, s krajem běž do prdele“. No a tak nějak to asi vypadalo u nás v Maratonu.
První utkání nové sezóny Maratonu hrubě nevyšlo, v Horní Cerekvi jste byli v poločase na ručník. Co stálo za takovým kolapsem a myslíš si, že Horní Cerekev ovládne Poutník ligu?
Hráli jsme to špatně zejména vzadu, když jsme hráli v lajně a oni se za nás dostávali dlouhými pasy. Byli jednoznačně lepší a zaslouženě vyhráli. Nejlepší mužstvo proti kterému jsme letos hráli. Pokud se nestane něco nepředvídatelného tak zcela jistě a suverénně postoupí.
Poté jste odehráli několik výborných zápasů, kdy jste sázeli soupeřům jeden gól za druhým. Máš radši takto jednoznačné zápasy nebo ti více sedí vyhecované duely, které byly k vidění např. proti Plačkovu či Červené Řečici?
Je důležitý, když má zápas náboj nebo když se dá na naší hru aspoň trochu koukat. To mě pak baví. A na druhou stranu mě nebaví, když je soupeř odevzdanej a čeká se jen na to, až zápas skončí a půjdeme potom na pivo.
Proti kterému soupeři se ti hraje nejlépe a máš i nějaký neoblíbený tým či hřiště, kam jezdíš nerad?
Nemám nějaký vyloženě oblíbený ani neoblíbený tým. To spíše nějaké neoblíbené hráče by jsem našel.
V posledním zápase jste proti silným Počátkám otočili stav z 0:2 na 4:2. Ty jsi se zapsal mezi střelce, což ti posléze pomohlo k vítězství v naší anketě. Jak bys duel v Počátkách zhodnotil a bylo hodně těžké uhlídat výborné ofenzivní hráče Počátek?
V první půli byli domácí mírně lepší, a tak asi po zásluze o jeden gól vedli. Zlomové pro konečný výsledek byly dvě situace ve druhé půli. Ta první, když Počátkám nebyl uznán gól pro offside, dorážka po vyražené střele a my jsme z útoku po rozehrání Zevlem (Lukáš Máca) srovnali na 2:2. A tím druhým momentem byla opravdu nesmyslná ruka jejich stopera ve vápně a gól z penalty na 3:2. Pak jsem měl pocit, že domácí rezignovali a navíc odešli fyzicky. Asi jsme je uchodili.
Jsi hráčem, který neuhne ze žádného souboje, což je na jednu stranu pro tým velmi užitečné, na druhou stranu pro tebe samotného nebezpečné. Měl jsi za svou kariéru hodně zranění či šrámů?
Jsem po 3 operacích ramena, když to rameno k tomu ještě navíc asi 8x vypadlo. Ale nikdy se to však nestalo v nějakém souboji, spíše to byla souhra nějakých nešťastných náhod.
Věkem patříš k fotbalistům, kteří pomalu bilancují a uvažují o konci kariéry. Na to, jestli se chystáš pověsit kopačky na hřebíček se ptát nebudu, má otázka bude znít jinak. Hodláš po konci aktivní hráčské kariéry u fotbalu nějakým způsobem zůstat? Láká tě třeba trenéřina?
Tak před 5 lety jsem si dal na půl roku od fotbalu pauzu, soutěžní fotbal mě v tu dobu už vůbec nebavil. A byl jsem rozhodnutý, že už dále pokračovat nebudu. Pak jsem se však nechal přemluvit a dostal se tak do Maratonu, kde mě to zase začalo bavit. Co se týká trénování, říkal jsem si, že až bude můj kluk chodit na fotbal, že by jsem trénovat mohl. Kluk se mi však nepodařil (osud tomu chtěl jinak a znova již zcela jistě nezaseju) a tak ta myšlenka je pasé. Navíc se dostávám z práce domů okolo páté a tak by jsem na to neměl ani čas.
Kterému klubu u nás či v zahraničí fandíš a kdyby sis měl vsadit na vítěze Gambrinus ligy, na jaký tým by to bylo?
Fandím Spartě. Vítěz podle mě vzejde z dvojice Sparta nebo Plzeň. Srdce říká, že to bude Sparta, ale nevsadil by jsem na to. Bude záležet na řadě věcí, zejména na tom, jak dopadne jejich vzájemný duel a pak na tom, jak mužstva zasáhnou případná zranění, disciplinární tresty. Zdá se mi však, že vyrovnanější kádr má Plzeň, a to zejména díky přestupové politice klubu, kterou poslední dobou u Sparty moc nechápu.
Poslední otázka je mimofotbalová. Máš nějaký nesplněný klukovský sen?
Žádný speciální klukovský sen jsem nikdy neměl. Myslím, že jsem chtěl být, tak jako asi dalších 60% kluků, popelářem. Ale to se může ještě splnit.

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.