Jan Matas: Fyzická zdatnost studentů? To v současnosti nejde shrnout do pár vět, vydalo by to na samostatný rozhovor

Mimo své fotbalové kariéry má rokycanský Jan Matas i druhou „kariéru“- řekněme pedagogickou. Za svých několik učitelských let měl možnost pozorovat, ale i podílet se na aktivním zapojení vysokoškolských studentů do sportovního prostředí. Jací ale vlastně jsou současní studenti po stránce sportovního ducha? Jedno z témat, které jsme v našem rozhovoru s Hráčem kola Janem Matasem řešili… Zavzpomínali jsme také na současný průběh sezóny a narazili jsme na možné budoucí směřování jak týmu, tak našeho Hráče kola.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Rokycany odstartovaly svou několikátou sezónu v Divizi s poměrně těžkým losem. Váš vůbec první soupeř byl Lom. Vyrovnaný duel, ale nakonec prohra. Máš radši lehčí rozjezdy do sezóny, nebo ti nevadí silný soupeř?
Je to už dokonce třetí sezóna, co jsme začínali těžkým losem. Pokaždé to byl právě Lom a pokaždé jsme prohráli. Těžké rozjezdy mi nevadí, ba naopak si myslím, že je lepší začínat s těžším soupeřem na začátku, jelikož ještě týmy nejsou v zápasovém rytmu a je větší šance je porazit. Může se stát vše.
Pak ale přišla celkem radostná série čtyř výher v řadě. Takže nálada v kabině musela být dost dobrá…
Ta série byla mnohem delší, když tam nepočítám pohár. Vyhráli jsme šest zápasů a ano, nálada byla v té době výborná, jelikož jsme ještě všichni prožívali zápas v poháru s Libercem.
Pak ale přišel konec září, a poměrně velký pád… Co se stalo?
Neřekl bych, že to byl až tak velký pád. Přišlo to postupně, přestali jsme vyhrávat a střídali se nám remízy s prohrami. Podle mě to bylo ovlivněno více věcmi. Určitě to ovlivnilo zranění některých kluků v týmu, pak jsme dostali nějaké červené karty a ostatní týmy se na nás chtěli vytáhnout, jelikož jsme měli před tím právě dobrou šňůru a Rokycany byly všude na internetu, v televizi, v tisku. Ostatní týmy měly o to větší motivaci nás porazit a my jsme na to nezareagovali, jak bychom měli.
První výhru jste pak od září získali až v březnu. Ta radost musela být velká
Je to tak. Spadlo to z nás, že jsme ukončili špatnou sérii.
V současnosti tým osciluje na poměrně nevyrovnaných výkonech, máš ale pocit, že je vše na dobré cestě?
To je pravda, že máme nevyrovnané výkony. Říkám to pořád, že bojujeme především sami se sebou a ne s ostatními týmy. Tak my teď tu cestu máme jasně danou a to je záchrana v soutěži.
Blíží se konec sezóny a tabulka je naprosto extrémním způsobem vyrovnaná. Dává to na hráče tlak, nebo je to něco, co příliš neovlivňuje?
Za mě to je velký tlak, jelikož si uvědomuji všechny věci a co by to mělo za následky.
Předpokládám, že se chcete za každou cenu udržet, co bude rozhodovat?
Udržet se chceme a rozhodovat bude samozřejmě nasazení, touha, bojovnost, štěstí, vyvarování se individuálních a týmových chyb, … Těch faktorů je opravdu hodně.
Možnost sestupu svírá snad polovinu tabulky. Máš osobně nějaký tým, kromě Rokycan, se kterým by ses nerad loučil?
Upřímně ostatní týmy mi jsou momentálně jedno. Samozřejmě by mě zamrzelo, kdyby spadly týmy z Plzeňského kraje, ale i to se může stát. Je to prostě sport.
Pro příští rok určitě budete mířit výš. Formují se už nějaké posily?
Příští sezóna je daleko, teď je důležitější se soustředit na záchranu. Ohledně posil nic nevím, ta otázka by měla směřovat na vedení klubu. Teď si trochu rýpnu, ale možná přijde jako posila David Kroc… již asi po páté.
Jak moc se zde dá spolehnout na vaší mládež?
Musím pochválit kluky, co trénují mládež, že do toho dávají vše a to co vidím, tak mládež v Rokycanech je na dobré úrovni napříč všemi ročníky. Několik kluků z dorostu vypadá velice dobře a myslím, že jsou příslibem do budoucna. Když budou na sobě makat, tak se mohou prosadit do A týmu.
Kromě fotbalisty působíš na Ústavu tělesné výchovy a sportu na Lékařské fakultě UK v Plzni. Využíváš svoje fotbalové zkušenosti ve vedení studentů?
Určitě zkušenosti využívám obousměrně. Vše se točí kolem sportu.
Jak ti v rámci této práce sedí trenérská role?
Trenérská práce mi sedí. Mám trenérské zkušenosti s mládeží, měl jsem možnost si vyzkoušet pozici hrajícího trenéra u A týmu v Tachově v Divizi. Trénovat kluky na fakultě a celkově budovat tým a starat se o něj mě baví a mám z toho radost, když se všichni posouváme dopředu a jsou vidět výsledky.
V posledních letech se stále víc naráží na problémy v oblasti sportu u dětí. Týká se to už i současných vysokoškoláků? Jak vlastně může učitel ve studentovi probudit chuť sportovat?
Jsem na fakultě již 7 let a bohužel musím říci, že fyzická zdatnost studentů se každý rok zhoršuje a základní pohybové dovednosti se vytrácejí. Tohle téma asi nejde shrnout do pár vět, ale vydalo by na samostatný rozhovor. Co se týče chuti sportovat, já osobně se snažím dostat lidi na svou stranu svým zápalem pro sport a ukázat jim možnosti jaké při sportování mají. Rád si hraju a zkouším nové věci a to se pak snažím předávat dál.
Zrovna dva dny zpět jsi jeden velmi zajímavý zápas v roli trenéra absolvoval. Myslíš, že bys jednou do této role přesedlal i v Rokycanech?
Ohledně trénování mi chodí tak nějak nabídky průběžně, nebo se mi někdo vždy zeptá, jestli bych nechtěl trénovat třeba mládež a tak. Všem říkám, že určitě trénovat někdy někde budu nebo se kolem sportu budu motat, ale v současnosti už mi nezbývá čas. Mám to tak, že dokud můžu běhat po hřišti jako hráč, tak chci hrát.

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.