ROZHOVOR se Štěpánem Harazimem: Čísla jsou důležitá. Přeju si, aby mi to tam padalo

Poslední zápas podzimu se Vám povedl na výbornou, když jste gólem zařídil vítězství na půdě Dukly 2:1. Ideální konec podzimní části?

Určitě ideální konec, takhle jsme si to představovali všichni. Byl to strašně důležitý zápas, na kterém nám záleželo, takže velká spokojenost týmově i individuálně.

Byl to pro Vás první gól v letošní sezoně. Spadlo to z Vás, nebo góly vzhledem k Vaší pozici neřešíte?

Musím říct, že tato sezona je první, kdy to řeším. Čísla jsou důležitá, takže si přeju, aby mi to tam padalo a byl úspěšný jak celý tým, tak i já.

Jednalo se o krásnou trefu z hranice vápna do šibenice. Dal jste někdy v kariéře hezčí gól?

V mistrovském zápase byl tohle opravdu nejhezčí gól a také velmi důležitý. Pár hezčích jsem dal možná jen v přípravě.

Na podzim jste za A-tým Hradce Králové naskočil do sedmi zápasů a do dvou za hradecký B-tým. Jste spokojený s Vaším herním vytížením?

S herním vytížením jsem úplně spokojený nebyl. Na jaře jsem hrál víc, cítil jsem se velmi dobře a měl jsem i slušná čísla, takže jsem na to chtěl navázat. Takový je ale někdy fotbal. Daří se, všechno je fajn, ale pak zase najednou nehrajete, musíte makat a na tu šanci čekat.

S fotbalem jste začínal v Sokolu Štěpánkovice. Jak vzpomínáte na své první fotbalové krůčky?

Na Štěpánkovice vzpomínám jen v tom nejlepším. Je to má rodná vesnice, ke které mám velmi hluboký vztah. Rád se tam pravidelně vracím a jednou bych tam určitě chtěl žít. Fotbalově mi to dalo opravdu hodně, jelikož jsem od svých asi pěti let byl neustále na hřišti, ať už to byl trénink, zápas nebo každé odpoledne po škole, když bylo volno.

V roce 2011 jste přišel do Opavy, kde jste působil následujících 10 let. Debut v nejvyšší soutěži jste si připsal 27. května 2020 proti Karviné, kdy jste odehrál celý zápas, který skončil nerozhodně 0:0. Byl jste před ligovou premiérou nervózní?

V Opavě jsem prošel celou mládeží. V mládí jsem si prošel i zraněním a celkově nějakými těžšími časy. O to víc jsem si pak vážil toho prvního startu. Na mládežnické roky vzpomínám rád. Získal jsem spoustu kamarádů, se kterými se vídám dodnes a také spoustu trenérů, které jsem měl rád a kteří mi toho dali hodně. První start byl takový specifický. Měl jsem nastoupit s Karvinou, ale všechno se rychle zastavilo, přišel covid a já na první start čekal asi dva nebo tři měsíce. Nervozita před prvním zápasem určitě byla, ale v samotném utkání už to bylo v pohodě a cítil jsem se dobře.

I přes podepsanou dlouholetou smlouvu v A-týmu jste za rok přestoupil právě do Hradce Králové. Bylo to těžké loučení, po tolika letech v Opavě?

Těžší to bylo v tom ohledu, že se spadlo. Opavě jsem za všechno hodně vděčný a vzpomínám na ni v dobrém. Těšil jsem se na novou výzvu. Bylo to spíše o tom, že člověk odchází od rodiny, na kterou byl zvyklý. Uvědomil jsem si, že teď budu většinu času vlastně sám.

Měl jste nabídky i z jiných klubů?

Nabídku jsem měl ještě před tím, než jsem podepsal v Opavě, a to z Baníku. Nakonec jsem se rozhodl podepsat smlouvu v Opavě, a to i kvůli tomu, že mi dala šanci a chtěl jsem se tam dál rozvíjet. Dalším důvodem byl pan Grussmann, který byl tenkrát ještě v Opavě. Sledoval mě v mládeži a potom mi dal prostor ukázat se v A-týmu. Mám na něj skvělé vzpomínky.

V roce 2023 jste byl nominován do výběru české reprezentace do 21 let na zápas proti Belgii. Jaký to byl pocit, když jste se dozvěděl svou nominaci?

Byl jsem šťastný. Pro mě, jako pro mladého kluka, to byl jeden ze snů a cílů.

V utkání jste ale nakonec nenastoupil. Mrzelo Vás to?

Na srazu jsem měl bohužel zranění, které mě nepustilo do zápasu. V prvním utkání jsem byl ještě alespoň na lavičce, ve druhém už ne. To mě hodně mrzí dodnes. I tak je to ale velmi cenná zkušenost a byl jsem moc rád, že jsem tam mohl být.

Váš strýc Pavel Harazim je bývalý prvoligový fotbalista. Jaký vliv měl nebo stále má Váš strýc na Vaši kariéru?

Byl to úspěšný ligový fotbalista, máme spolu dobrý vztah, ale nějaký vliv neměl. Nebyli jsme v denním kontaktu.