ROZHOVOR s Romanem Mackem: Měl jsem příležitost být šest měsíců součástí týmu, který došel do finále Ligy mistrů

Již od roku 2018 působíte ve švýcarském Luganu, které se v tabulce momentálně nachází na prvním místě. Jdete si pro postup?

Ano, dá se říct, že nejen díky momentálnímu postavení v tabulce je šance na titul, ale jde i o to, že po tom, jak jsme poskládali ten kádr, jak byl na tu sezonu připraven s tím, že už minulý rok jsme byli druzí, dalo vedení před sezonou najevo, že se o ten titul popereme. Neřekl bych, že by to byl úplný cíl, ale jsme si vědomi toho, že zvlášť teď, po tom půl roce, má ten kádr takovou sílu, že o ten titul můžeme usilovat až do konce.

Vy jste ale na podzim téměř nenastupoval. Čím to?

Je pravda, že po těch dvou úspěšných sezonách jak na týmové úrovni, tak i po individuální stránce, tak tenhle půlrok jsem toho odehrál málo. Bylo to zapříčiněno i tím, že se v létě řešil můj odchod. Řešil se až do poslední chvíle a právě i kvůli tomu jsem nebyl zapsán na soupisku pro Konferenční ligu, což mě samozřejmě hodně zamrzelo. Takové situace ale ve fotbale a celkově ve sportu zkrátka někdy přijdou. Právě tím, že se v létě řešil můj odchod, tak se pak na podzim upřednostňovali jiní hráči, takoví, na kterých to americké vedení chce stavět. Já jsem jeden z posledních dvou hráčů, kteří „přežili“ od minulého vedení. Já a legendární kapitán Mattia Bottani, který je tu už nějakých dvanáct let. Když jsem tehdy přicházel do Lugana, před šesti lety, pokud se nepletu, tak tady bylo úplně jiné vedení. Dva a půl roku zpátky přišlo americké vedení, které chtělo ten tým a celkově klub přeskládat. Tento půlrok dali najevo, že by to chtěli stavět spíše na jiných hráčích, takže i kvůli tomu jsem na podzim nedostal na hřišti tolik prostoru.

Jaké jsou Vaše vyhlídky do jarní části sezony?

V tuto chvíli je přestupové období. Všichni víme, že v každém přestupovém období se může něco stát, takže uvidíme. Teď jsem s Luganem absolvoval povedenou přípravu v Marbelle ve Španělsku, dařilo se mi a odehrál jsem určitý počet minut v obou přátelských utkáních. Takže jak říkám, jsem tu dlouho, jsem asistentem kapitána a mám už nějakou pozici jak v klubu, tak v kabině. Ve fotbale ale vždy, když se změní vedení a přijdou noví majitelé, tak chtějí obměnit kádr a stavět to na svých hráčích, které si vybrali. Už podle tohoto půl roku jsem tedy pochopil, že to nebude jednoduché, vytvořit si tady větší minutáž. Jak říkám, v tuto chvíli je přestupové období, může se stát cokoliv. Prozatím jsem hráčem Lugana a pokud tady zůstanu, tak bych určitě chtěl hrát více, jelikož tu sezonu máme skvěle rozjetou. Vypadá to ale, že už to nezáleží jenom na mně a na mojí výkonnosti, takže uvidíme, co se stane v následujících týdnech.

Vy jste odchovanec Zlína. Jak prožíváte momentální situaci ševců, kteří v minulé sezoně sestoupili do druhé ligy?

Ano, jsem odchovanec Zlína. V šestnácti letech jsem přestoupil do zahraničí právě rovnou ze Zlína, takže co se týče Česka, tak mám velký vztah ke Zlínu. Sledoval jsem ho poslední roky, když bojoval o záchranu a sleduju ho i teď ve druhé lize. Jsem rád za ten úspěšný půlrok, který se mu povedl. Nechci ale předbíhat, protože víme, jak je druhá liga náročná a jak může být ten první půlrok zavádějící. Jsem ale rád, jak se mu ten podzim povedl a doufám, že na to na jaře naváže. Všichni víme, jak strašně důležité je po pádu do druhé ligy dostat se co nejrychleji zpátky do první ligy. Potom je to náročné, když se tomu klubu nepodaří hned zase postoupit, každý rok o to bojovat není jednoduchá věc. Zlín tedy sleduju, sledoval jsem ho po celou dobu, co jsem v zahraničí a sledovat ho budu, protože k němu mám obrovský vztah. Přeju mu co nejrychlejší návrat do první ligy.

Chtěl byste se do rodného klubu jednou vrátit i v seniorského fotbale, jelikož jste zde působil pouze v mládežnických kategoriích?

To ještě hodně předbíháme, ale kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si chtěl někdy zahrát za Zlín, tak určitě odpovím, že ano, protože, jak už jsem zmiňoval, Zlín je jediný český klub, kterým jsem prošel. Kdyby ta možnost tedy byla, tak bych jí mile rád využil, jelikož mám ke Zlínu krásný vztah. Vychovali mě tam, takže proč ne. Nechci předbíhat, nikdy nevíte, co se v kariéře stane, ale kdyby tahle možnost nastala, tak bych o ní určitě stál.

V roce 2013 jste přestoupil do Juventusu. Nebál jste se trochu, že odcházíte do zahraničí, aniž byste okusil seniorský fotbal v Česku?

Ano, je pravda, že jsem přestoupil rovnou ze Zlína do Juventusu, ale nikdy bych neudělal jinak. Bavíme se o Juventusu, který v té době patřil k nejlepším týmům na světě, takže pro kluka ze Zlína se to těžko odmítá. Obzvlášť, když jsem věděl, jak moc o mě stojí po tom, co jsem si tam vyzkoušel týdenní nebo desetidenní stáž a viděl jsem, na jaké úrovni tam pracují s mládeží a celkově. Jiné rozhodnutí bych tedy neudělal. Je pravda, že teď česká liga neskutečně stoupá a v té době určitě nebyla na takové úrovni jako dnes. Nevidím nic špatného na tom, když se mladší kluci chtějí nejdříve prosadit v Česku a poté jít do zahraničí. Dává to smysl. Mně v té době dávalo smysl hned odejít do zahraničí a znovu se budu opakovat, když řeknu, že bych neměnil. Přišel jsem do Juventusu a po prvním roce hned uplatnili opci. Hrával jsem ve všech mládežnických kategoriích a jako jeden z mála jsem po skončení mládežnického období prodloužil smlouvu. Absolvoval jsem šest měsíců s A-týmem, takže mi to do kariéry dalo spoustu. Bohužel pak přišla nějaká zranění, která mi tu kariéru trochu přibrzdila. Myslím si ale, že to, jaký jsem fotbalista a člověk, je díky Juventusu. Díky tomu, jak se tam o mě starali, jak mě tam vychovali a jakou cestu mi ukázali jak na hřišti, tak mimo něj.

Jak vzpomínáte na začátky v Itálii? V té době Vám nebylo ani 17 let, pokud se nemýlím?

Možná už jsem to trochu nakousl v předchozí odpovědi, ale vzpomínám na to tak, že jsem odešel jako kluk, který měl velký sen a odešel jsem do klubu, kde jsou ty podmínky na neskutečné úrovni. Nic mi tedy nechybělo. Měl jsem fantastický servis a byl jsem součástí obrovského klubu s dalšími kluky, kteří měli stejný sen, jako já, a to hrát na vysoké úrovni nebo si jednou zahrát za Juventus. Já jsem tedy od té doby, co jsem se dostal do zahraničí, neměl s ničím problémy. Byl jsem sice daleko od domova, ale snášel jsem to v pohodě. Pro mě to byla obrovská životní zkušenost, která mi toho dala spoustu jak na hřišti, tak mimo něj a jsem za to strašně vděčný.

V Juventusu jste se setkal mimo jiné s hvězdným Cristianem Ronaldem. Byl jste při setkání s ním hodně nervózní?

Ano, těsně před tím, než jsem šel na hostování do Lugana, které mě později odkoupilo, tak jsem absolvoval přípravu s Juventusem v Americe. Už tam jsme my hráči i vedení věděli, že se příchod Cristiana blíží. Po návratu do Turína jsem se tedy s Cristianem potkal. On se vrátil v tom období po Mistrovství Evropy nebo Mistrovství světa, teď se nechci plést, ale vrátil se zkrátka po náročném létě. Začínal tedy spíše v posilovně a já jsem měl naopak menší zdravotní problémy právě po přípravě v Americe, takže jsme se seznámili v posilovně. Je to další moment, za který může být člověk jedině vděčný. Díky Juventusu jsem se potkal se spoustou kvalitních fotbalistů, a i za tohle je pak člověk později rád a je za to vděčný. Je to součást těch všech pozitivních zážitků.

S Ronaldem jste se ale nakonec vinou zranění na hřišti nesetkal. Mrzí Vás to zpětně?

To bych neřekl. Už v té době, co jsem s Juventusem odcestoval na přípravu do Ameriky, tak už jsem byl předdomluvený s Luganem. Juventus to odsouhlasil, měl jsem tam jít na hostování. To, co mě spíše mrzelo, bylo to, že jsem v Americe po nějakých dvaceti nebo třiceti odehraných minutách proti Bayernu Mnichov měl za dva nebo tři dny hrát proti Benfice v základní sestavě, jelikož to byla příprava a spoustu kluků z A-týmu chybělo. Ta příležitost si zahrát a více se ukázat tam tedy byla. V té době mi ale začal menší problém s patou, který se řešil špatnou léčbou, a nakonec z toho bylo větší zranění, než mělo být. Tohle období mám tedy spojené spíše s negativními myšlenkami a zkušenostmi, jelikož jsem přišel o pár hezkých zápasů nejen v A-týmu Juventusu, ale i v Luganu, kde jsem byl po příchodu na hostování dlouho na marodce. To angažmá tam se tedy nerozjelo v pozitivním duchu.

V Juventusu jste potkal několik dalších hvězd. Která jména se Vám vybaví jako první?

Je pravda, že jestli na něco vzpomínám, tak na to, že jsem s Juventusem absolvoval tři přípravy a po každé přípravě jsem si říkal, jak se ten level zvyšuje. Měl jsem poté příležitost být šest měsíců součástí týmu, který poté došel do finále Ligy mistrů, které sice prohrál, ale byl to ten rok, kdy měl Juventus za tu dobu, co jsem tam mohl působit, nejsilnější kádr. Jestli mám tedy říct nějaká další jména, tak určitě Paulo Dybala, který byl neskutečný. Miloval jsem také italskou obranu Barzagli, Bonucci, Chiellini. Byl tam také Dani Alves, který v té době patřil k nejlepším pravým obráncům na světě. Mohl bych vyjmenovat další hráče, kterých tam bylo spoustu. V minulosti jsem zažil i Paula Pogbu, který tam byl na začátku a také Carlose Téveze, který byl podle mě v Juventusu jedním z nejlepších hráčů, kteří tam v tom období mohli být. Těch jmen je tedy spoustu a nesmírně jsem si toho vždycky vážil, že jsem měl příležitost s nimi trénovat a i díky tomu se zlepšovat.

Když se vrátím k případné změně angažmá, kterou už jsme nakousli, tak kdyby tedy přišla zajímavá nabídka, byl byste otevřený odchodu?

Na tyhle otázky se těžko odpovídá, zvlášť, když je leden a probíhá přestupové období. Pokusím se to mírně shrnout. Řekněme to tak, že minulé dvě sezony jsem měl velice pozitivní, minulý rok jsme chvílemi byli na dosah prvního místa a já jsem na jaře hrával spoustu zápasů. Poté přišla i „přednominace“ do reprezentace, já jsem ale pak na závěr sezony z ničeho nic přestal hrát. Myslím si tedy, že i tímhle Lugano, respektive vedení poukázalo na to, že i přes to, že je tady vzájemný respekt a za poslední dvě nebo tři sezony jsem v Luganu odvedl spoustu práce, tak bych mohl odejít. Jak jsem již zmínil, tak začátky v Luganu i příčinou nějakých nevinných zranění nebyly jednoduché, i tak jsem si tu ale vytvořil nějakou pozici. Myslím si, že tyhle momenty, kdy jsme i teď v létě přemýšleli s vedením nad nějakým přestupem, hovoří o tom, že pokud by se teď v zimě našlo něco, co by dávalo smysl mně i Luganu, tak si myslím, že by mi v tom nikdo nebránil. Znovu říkám, jsem součástí momentálně prvního týmu ve švýcarské lize. Týmu, který má obrovské ambice, ale zároveň vím, že v tuhle chvíli se cítím skvěle, což jsem si dokázal i teď v přípravě ve Španělsku. Nejpodstatnější je pro mě teď tedy to, abych znovu hrál a navázal na ty předchozí dvě sezony, které za mě byly po individuální stránce velice úspěšné.

Přímou pozvánku do reprezentace jste v kariéře zatím neobdržel. Doufáte stále, že k tomu jednou dojde?

Je to tak, přímá pozvánka nepřišla. To, co jsem zmínil v minulé odpovědi, byla „přednominace“, která přišla v dubnu minulého roku, kdy jsem byl vlastně mezi případnými náhradníky. Bylo to v období, kdy jsme s Luganem byli druzí a já jsem pravidelně hrával. Té reprezentaci jsem se tedy přiblížil. Potom ale bohužel přišly určité věci, do kterých nevidím a na které nemám odpovědi. V Luganu jsem přestal hrát a začalo se to stavět na hráčích, které si přivedlo americké vedení, což už jsem zmiňoval. Pro mě to bylo těžší, což se projevilo i na uplynulém půlroce. Reprezentace ale rozhodně nějaký cíl je a každý chce hrát za reprezentaci, takže uvidíme, co budoucnost nabídne. Pro mě je teď podstatné zvýšit minutáž a uvidíme, co se potom stane.