Rozhovor s hráčem 19. kola Martinem Paštěkou

Na začátku našeho rozhovoru poprosím o stručné seznámení s tvojím fotbalovým životem.

S fotbalem jsem jako mnoho mých vrstevníků z našeho okresu, začínal v přípravce v Drnovicích, kde se v té době hrála první liga a byla tam velká mládežnická základna. Postupně jsem prošel všemi žákovskými kategoriemi až do mužstva dorostu, kde jsem chytal v nejvyšší republikové soutěži. Na mém dalším růstu se potom projevili nejvýrazněji dvě věci. Za prvé, že vrcholový fotbal v Drnovicích skončil, a za druhé, že jsem usoudil, že je lepší góly dávat, než dostávat. Přestoupil jsem do Bohdalic a začal hrát hrotového útočníka. Jako hráč jsem také odešel na hostování do Vyškova, kam se mládežnická mužstva z Drnovic přestěhovala. Po návratu do Bohdalic jsem přestoupil do Kučerova jako hráč, ale protože v té době chyběl brankář, vrátil jsem se do branky a nakonec jsem tam zůstal až do současné doby. V této sezóně jsem ještě strávil půl roku na hostování v Bohdalicích, protože mě lákalo zachytat si v krajské soutěži, ale na jaro jsem se opět vrátil do Kučerova. 

Kdy jsi se rozhodl, že z tebe nebude další Jan Koller, ale brankář.

V době kdy jsme chytal za Kučerov, tak jsem se v jednom mistrovském utkání rozhodl jít do hry a utrpěl jsem zranění kolene. Musel jsem jít na operaci křížového vazu a na hřiště jsem se vrátil až po třech měsících.

Čím to je,že se vašemu mužstvu na jaře tak daří?

V žádněm případě to není jen tím, že jsem se vrátil, ale myslím si, že velký podíl na tom má náš současný trenér Roman Slezák, který se rozhodl, že přestane hrát a naplno se věnuje trenérské práci. Získal si hráče, dal mužstvu řád a jeho úsilí přináší výsledky.

Jako bývalý drnovický funkcionář vím, že v dorosteneckém věku jsi patřil mezi špičkové hráče krajských výběrů, jak na tu dobu vzpomínáš?

Velmi rád, protože jsem hrál v jednom mužstvu s hráči, kteří hrají dnes v první lize například Josef Šural, Josef Čtvrtníček, Václav Hladký, nebo v MSFL ve Vyškově Martin Žoček. Asi nejvíce vzpomínám na krajský výběr brankářů, kde jsme  týden trénovali s brankářskou legendou Ivo Viktorem. Tam se mi mimořádně dařilo a byl jsem v na tomto výběru krajskou brankařskou jedničkou.

V zimní přestávce jsi dostal nabídku do futsalového mužstva Amor Vyškov, co tě lákalo na futsale?

Já jsem futsal chytal za Orly Vyškov a do Amoru mě lákala možnost zachytat si futsalovou druhou ligu. Myslím si, že jsem se i brankářsky zlepšil, protože v tomto mužstvu mám možnost kvalitně trénovat s Michalem Karabinou, kterému v mužstvu dělám dvojku. Dostal jsem příležitost i ve čtyřech mistrovských utkáních a velmi se mi to líbilo.

Teď něco ze soukromí.

Mám dvacet pět roků, pracuji jako řidič v pekárně v Rostěnicích a z toho důvodu tam bydlím u sestry. Jsem zadaný, mám přítelkyni, se kterou rád jezdím na výlety do přírody. Naposled jsme si vyjeli na Pálavu, ale zaměstnání a fotbal mi neumožňuje, abych podobným aktivitám, které by mě určitě bavili, věnoval víc času.

Jaké máš plány do budoucnosti, co třeba svatba, nebo přestup do vyšší soutěže?

Na svatbu mám ještě čas a co se týká vyšší soutěže, tak to bylo aktuální právě v dorostenecké věku, kdy jsme asi všichni snili, že se budeme fotbalem jednou živit. V současné době bych si samozřejmě, z různých důvodů, rád zachytal vyšší soutěž, ať už třeba v dresu Kučerova, nebo pokud by mě z klubu pustili třeba na hostování, tak klidně i v jiném dresu. 

Díky za rozhovor a ať se ti daří i nadále.