Sen a realita. O znovuzrození lázeňské Lokády

TJ Lokomotiva Mariánské Lázně, klub, který je dnes pevně ukotven v tabulce 1.B třídy ještě před několika lety neexistoval. “17 let se tu nehrál fotbal, až pak, v roce 2013, se parta bývalých hráčů, co si v týdnu chodila kopnout za školu, rozhodla přihlásit nejnižší soutěž a začít odznova,” říká Antonín Paur. 

S myšlenkou a vůlí se do toho všeho pustit přišli mimo jiné David Žižka, předseda klubu, Pavel Šimice, bývalý kapitán a bratři Petr a Tomáš Černíkové.

I po tak dlouhé pauze se do klubu vrátily stálice, které za Lokádu hrávali i v 90. letech, bratři Schwertschalové, Semančíkové a právě kapitán Tonda Paur.

“Muži prý hráli vždy jen prales, co říkají pamětníci, historický úspěch byla kdysi vykopaná 1.B třída,” vypráví s úsměvem 38 letý záložník, a dodává, “my jsme vůbec netrénovali, vlastně doteď netrénujem, a hned v první sezóně jsme skončili první a teď už se třetím rokem držíme v 1.B třídě.”

“Předtím, než Lokáda zanikla, tak měla i mládež, ta se spojila s Viktorkou a u nás dokonce vzniklo zázemí pro mládež, kde měly oba týmy společně trénovat. Vznikl tím ale velký dluh, který se nedařilo splácet, Viktorka se vrátila zpět do svých prostor a Lokáda postupně zanikal,” komentuje Paur důvody a okolnosti zániku klubu.

Hřiště pochopitelně po většinu času netknutě stárlo a zarůstalo, již několik týmů si na tamní kvalitu zázemí stěžovalo. “Na hřišti se spoustu let nic nedělalo, poslední tři roky ale pracujeme na tom, aby bylo hřiště lepší. Musíme vše dělat svépomocí. V první sezóně byla naší šatnou garáž! K vytvoření střídaček jsme nejdříve zkusili použít starou bránu, pak jsme použili stany a lavice, v jednom utkání nám jeden stan dokonce odlétl, k tomu všemu jsme celý rok odehráli s menší brankou, než má být!” komentuje Tonda a sám se nemůže ubránit smíchu.

Mužstvo hraje již sedmým rokem ve velice podobném složení a na věkovém průměru mužstva je to znát. “Je to tak, stárneme, ale začali jsme postupně kádr obměňovat. Letos přišel mladý gólman Czibula, také Pavel Hančin, dorostenec Matěj Řehák, všichni z Viktorky. Před covidem jsme dokonce odehráli soutěž starších žáků. Letos mládež nemáme, ale do budoucna ji určitě plánujeme,” komentuje lázeňský kapitán plánované omlazení.

“Teď od nové sezóny máme v týmu ještě Peruánce Sinojara Tello Job a samozřejmě kluky z Vietnamu, Sonyho, Bhina a Fabregase! (smích) Ale kolem týmu se jinak nikdo nepohybuje, což znamená, že si musíme sami připravovat hřiště, lajnovat, natahovat sítě. Často to děláme těsně před zápasem. Do pořadatelský vestičky většinou navlékneme někoho z fanoušků

Řeč musela přijít i na nedávné utkání, ke kterému se Lokáda pro nedostatek hráčů nedostavila na půdu Chyše. Bude se jednat o trend? “Určitě ne, tohle byla ohromná shoda okolností, měli jsme spoustu zranění a pracovních povinností. Vždyť na nedávné domácí utkání nás dorazilo 18!” říká Paur a vzápětí dodává plánované vylepšení zázemí. “Chceme především začít zadržovat dešťovou vodu a konečně začít se zavlažováním. Pak věřím, že se bude vše postupně zlepšovat.”

Narozdíl od spousty týmů, i v Karlovarském kraji, které se v posledních letech pro nedostatek zájmu rozpadly (např. Potůčky, bohužel), píše TJ Lokomotiva Mariánské Lázně kapitolu opačnou - o dlouholeté absenci fotbalu a následném znovuzrození. I proto nám nezbývá, než držet palce a Tondovi spolu s celým mužstvem popřát, ať fotbal v Mariánkách jen vzkvétá.