Musíme si promluvit o Kataru

0

Tim Sparv, kapitán finské fotbalové reprezentace, partner Jitky Nováčkové (modelka, Česká Miss 2011), se pro web The Players' Tribune rozpovídal o své osobní zkušenosti se současnou situací v Kataru, pouštní zemí, kde se již za rok odehraje Mistrovství Světa, kam se pokusí dostat také česká fotbalová reprezentace. O tisících zemřelých, o vykořisťování, o nekončící pracovní době, utlačování dělníků z ciziny a také o tom, co může každý jeden z nás udělat, aby došlo ke změně. My Vám přinášíme přeloženou verzi.

 

Všem hráčům, trenérům a fotbalovým federacím.

 

Všem fanouškům a novinářům.

 

Vlastně, všem, komu nejsou ukradená lidská práva.

 

Prosím, mluvme o Mistrovství Světa v Kataru

 

Diskutujme. Vyjadřujme podporu dělníkům, kteří do Kataru přichází z ciziny. Pišme o nich zprávy, blogy, nebo tweetujme. Publikujme prohlášení. Ozvěme se. Dostaňme Katar a FIFU pod větší tlak.

 

Proč? Protože to funguje. A dělníci - to mi věřte - to oceňují.

 

Během posledních dvou a půl let jsem se rozhodl dozvědět více o situaci v Kataru. Nejsem žádný expert, ale jako kapitán finské reprezentace vím, že bych mohl hrát brzy na stadionech, za které už spousta dělníků zaplatila životem. My, hráči, budeme tváří turnaje, nad kterým nemáme žádnou moc. Proto jsem se chtěl dozvědět více. Mluvil jsem přímo s dělníky. A proto Vám mohu říct: Skutečnost, že je někdo podporuje a oceňuje jejich práci, jim dodává na síle.

 

Vím, že tenhle článek píšu s několikaletým zpožděním. Pořád si říkám, Copak jsme tohle nemohli řešit už před pěti lety? Možná jsme mohli změnit nějaká rozhodnutí, zlepšit tak podmínky pro dělníky, kteří přichází z ciziny.

 

Třeba jsme tím mohli zachránit životy.

 

K****. Probudili jsme se příliš pozdě. Já se probudil příliš pozdě.

 

Ale i tak můžeme zlepšit jejich životní situaci. Pořád se můžeme postarat alespoň o to, že v budoucnu budeme dělat lepší rozhodnutí. K tomu je ale zapotřebí nespouštět Katar z očí. Fanoušci o tom musí mluvit, novináři psát, organizace vynášet na denní světlo. A hráči o tom prostě musí mluvit. Tohle není jen o Kataru, ale také o tom, jak se díváme na jiné mezinárodní turnaje a hostitelské země.

 

Vím, že to není jednoduché, z mnoha důvodů. Já osobně jsem měl po dlouhá léta klapky na očích. Vše se změnilo, když jsme s Finskem odletěli na zimní soustředění do Kataru, v lednu 2019. Jeden z našich hráčů, Riku Riski, odmítl odcestovat z etických důvodů. To bylo poprvé, co jsem viděl někoho odmítnout pozvánku do reprezentace z takového důvodu. Byl jsem překvapený, ale zároveň jsem znal Riskiho, byl a je to skvělý kluk - teď spolu dokonce hrajeme v HJK Helsinki. Tak jsem začal přemýšlet. Co mi uniká?

 

Neměl jsem tušení, co se skutečně odehrává v Kataru. Bral jsem to prostě tak, že tak obří organizace, jakou FIFA je, ví, co dělá a o všechno se postará. Takže, když bylo oznámeno, že MS 2022 bude v Kataru, nepochyboval jsem o tom, že si k tomu udělali potřebné průzkumy a má to logické zdůvodnění. Jistě, bylo zvláštní, že vybrali zemi, která je v podstatě jedna velká poušť, k pořádání toho největšího fotbalového turnaje na světě. Na druhou stranu, museli mít v plánu nějak zmodernizovat společnost “tam dole” … že?

 

Přehled plánovaných ultramoderních stadionů, stavěných ale za pochybných podmínek:

 

Ale pak jsem začal číst o porušování lidských práv, vykořisťování migrujících pracovníků. Byl jsem vyděšený. Ale i přesto, na nějakou dobu, to byl pro mě jen rušivý hluk v pozadí. Byl jsem si toho vědom, ale nebyl jsem schopen vstřebat, co to všechno vlastně znamená.

 

Myslím, že podobně to má spoustu lidí.

 

A spoustu z nich se nadále nezajímá.

 

Je poměrně snadné ztratit se v detailech svého vlastního života. Když jsme letěli do Kataru, zajímal jsem se o tolik jiných věcí. Jak bychom mohli zlepšit náš tým? Kde bude nejlepší místo k tréninku uprostřed zimy? Byl jsem v téhle bublině, fotbal a nic víc. Je šílené, že mezitím, co ti dělníci v Kataru trpěli a dokonce umírali, já se zajímal o vzdálenost mezi naší záložní a obrannou řadou. Ale asi jsme v jádru naučeni upřednostňovat vždy vlastní životy před těmi ostatními. 

 

Naštěstí, Riku to viděl z větší perspektivy. Severské noviny toho ještě před našim příletem napsali o Kataru spoustu, takže když jsme přiletěli, začali se nás vyptávat.

 

“Proč tu jste?”

 

“Proč neděláte to, co Riku?”

 

Takovým otázkám se těžko čelí. Očekává se od nás, že se ke všem podobným tématům vyjádříme na kameru, jako bychom byli diplomati, nebo politici. Někteří z hráčů byli s týmem vůbec poprvé. Byli nadšení jako malí kluci, chtěli si konečně navléct reprezentační dres, ale najednou byli nuceni odpovídat na otázky o cizí zemi a jejím zacházení s migranty a porušováním lidských práv.

 

“Jste si vědomi, kolik migrujících dělníků už v Kataru zemřelo?”

 

Bylo to velice nepříjemné, pro všechny z nás. A já jsem si uvědomil, že jsem neměl žádné uspokojivé odpovědi. A po pravdě, v hlavě se mi jen rojily další otázky.

 

Je tohle skutečně to, co bychom měli dělat?

 

Tím, že tu jsme, neukazujeme tím nepřímo podporu režimu, který by žádnou podporu mít neměl?

 

Proto jsme se my, hráči, a fotbalová federace, podívali dlouze a pečlivě do zrcadla a rozhodli, že už do Kataru žádné výpravy nepodnikneme. Ale i tak jsem měl výčitky. Očividně se tam dělo něco důležitého. A stejně tak očividně jsem tomu nevěnoval dostatek pozornosti.

 

Abych zjistil více, začal jsem komunikovat s FIFPRO, organizací, která reprezentuje více než 65000 profesionálních fotbalistů po celém světě. Lidé od nich byli skvělí. Poskytli mi spoustu informací o katarských zákonech, nedávných reformách a jaké to prostě je, být dělníkem v Kataru. Pomohli mi také porozumět tomu, co všechno leží za titulky z novin po celém světě. Slyšíte o neproplácení mezd, zneužívání dělníků a ignorování reform, které byly schváleny za účelem zlepšení životní úrovně.

 

Před pár týdny vyšla zpráva od Amnesty International, že Katar neprozkoumal dostatečně důkladně smrt tisíců migrantů za posledních deset let a že tato ledabylost znemožňuje postiženým rodinám žádat o finanční kompenzaci. V únoru, The Guardian zveřejnil, že od roku 2010, kdy bylo Kataru přiřazeno MS 2022, zemřelo 6500 dělníků z Indie, Pákistánu, Nepálu, Bangladéše a Srí Lanky. A podle všeho značná část těchto dělníků přicestovala kvůli chystanému Mistrovství Světa. Jak můžete tohle číst a furt být lhostejní?

 

V srpnu mě FIFPRO spojilo přímo s několika dělníky v Kataru. Právě to mi skutečně otevřelo oči. Katar prohlásil, že vylepšil svůj zákoník práce. Přečtete si to a řekne te si, Jo, super! Ale během mého hovoru bylo jasné, že tyto nové zákony se ve skutečnosti příliš nezavádí. Dělníci momentálně požadují především to, ale byly tyto zákony plně přeneseny na pracoviště s garancí, že budou platné i po skončení MS 2022. 

 

Upoutávka + odhalení oficiálního loga

 

Vybavuji si jednu konverzaci s dělnicí, která mě opravdu zasáhla. Měla ohromnou potřebu pomáhat svým kolegům, ale zároveň byla velice zklamaná a naštvaná. Vyprávěla mi, že musí pracovat 16 hodin každý den, bez přestávky. Říkala také, že pokud si její kolegyně na cokoliv stěžovaly, policie se vždy postavila na stranu zaměstnavatele. A mluvíme samozřejmě o stížnostech zahrnujících sexuální zneužívání. Nikdo je neposlouchal.

 

Bylo hrozné to slyšet. I přes to, že se v Kataru zavedly reformy, které měly situaci zlepšit, bylo by bláhové myslet si, že už je v Kataru vše v pořádku. Stále je před námi dlouhá cesta.

 

Po našem hovoru jsem byl rád, že jsem ho podstoupil. Zároveň jsem se ale cítil bezmocně, poněvadž bych chtěl udělat mnohem více.

 

Proč se mám zrovna já takhle a ti dělníci trpí?

 

Myslím si, že je život loterie. Měl jsem štěstí, že jsem vyrůstal ve Finsku. Dělníci v Kataru pracují mnohem více hodin, než mi v severských zemích, a přesto je pro nás mnohem snazší zařídit si dobré živobytí. Vyhráli jsme v loterii.

 

Je to tragické, poslouchat o smrtích a strastech spojených s fotbalem, hrou, kterou milujeme a která má zlepšovat naše životy. Stále mám spoustu dotazů k tomu, proč FIFA udělila Mistrovství Světa zrovna Kataru. Jak mohla tak malá skupina lidí učinit rozhodnutí, které ovlivňuje životy milionů?

 

Kde byli fanoušci? Hráči? Nevládní organizace?

 

Kde byli experti na lidská práva?

 

Proč jsou všechny tyhle sociální problémy ignorovány?

 

Oceňuji, že se ve FIFĚ od té doby nějaké věci změnily. Spoustu z těch, kteří volili pro Katar, kteří upláceli, nebo byli upláceni, bylo vyhozeno. Před tím, než padlo rozhodnutí, kde se bude odehrávat MS 2026, FIFA prohlásila, že bude brát v potaz lidská práva a ochranu životního prostředí během rozhodovacího procesu. Vznikly dokumenty k tomu určené. Takže to vypadá, že se věci zlepšují. Upřímně doufám, že tomu tak je.

 

Ale stále mohou dát větší zodpovědnost nám, hráčům. My jsme v podstatě produkt, o který státy bojují a který FIFA prodává televizním stanicím za miliony. Ale nemáme možnost vyjádřit se k tomu, kde se Mistrovství Světa odehraje. Nikdo se ani nenamáhá nám to sdělit. Dozvíme se to z ranních zpráv v televizi. Hele, budeme hrát v Kataru.

 

Přijde mi, jako bychom jen stáli před budovou a řvali na ty lidi “Hej, pusťte nás dovnitř! Prosím řekněte nám, co se děje!” Je to velice frustrující.

 

Přál bych si, aby o tom mluvilo více hráčů.

 

Není to tak, že musíme mlčet, jako tomu bylo dřív. Máme sociální média, platformy jako The Players’ Tribune, máme FIFPRO a lokální hráčské organizace, které nás podporují. Můžeme světu sdělit své myšlenky kdykoliv se znám zlíbí, a když to uděláme, média se toho většinou chytnou. Fanoušci a veřejnost se to dozví. Máme větší vliv než když předtím - musíme toho využít.

 

Nečekám, že mladí se do toho budou vrhat po hlavě. Pro 17letého fotbalistu je to už tak dost těžké, když jde ze školy hrát rovnou před 50000 lidí. Hodíme je do jámy lvové a doufáme, že v ní přežijí. 

 

Respektuji také, že ne každý fotbalista chce o těchto problémech mluvit. Část fotbalistů se prostě chce věnovat jen fotbalu a dění na hřišti.

 

A pak jsou tu také následky. Všichni víme, že když hráč promluví o politice určitých zemí, může se dostat do problémů. Nemusí to být ani s majitelem klubu, nebo ředitelem. Můžou to být sponzoři, jejichž zájmy mohou být poškozeny. Osobně jsem s tím nikdy problém neměl, poněvadž jsem hrál vždycky za rozumné kluby, ale znám hráče, kteří vědí, že budou ve velkých problémech, když budou mluvit o věcech, jako Katar. Bojí se.

 

Vždy dostanete nějakou reakci, ať děláte cokoliv. Když finský nároďák poklekl před utkáním, obdržel jsem na Twitteru více nadávek, než kdy předtím. Ale nevadilo mi to, poklekli jsme na podporu protirasistické kampani a bylo důležité, že jsme tak učinili. Vím, že většina Finů to podpořila. Pokud s tím část z nich nesouhlasí, tak ať.

 

Chtěl bych tedy podpořit další hráče, aby byli odvážní. Katar není ani tak politické, jako humanitární téma. Když už nic jiného, aspoň to zdůrazněme. Dostaňme to lidem do povědomí.

 

Říci něco je mnohem lepší, než neříct vůbec nic.

 

Víte, mám pocit, že v tomhle jsme dost pozadu oproti USA. To, co dělají LeBron James a Megan Rapinoe, to bych rád viděl více i v Evropě, zejména od ikon svých sportů. Já jsem jen nicka z Finska. Představte si, kdybychom se všichni začali bavit o tématech, jako je Katar.

 

Uvědomujeme si vůbec, jakou moc, jako fotbalisté, máme? Bezesporu by to byl game-changer.

 

Musím zatleskat Marcusu Rashfordovi. Je hrozně mladý - já byl v jeho věku psychicky ještě dítě - ale on už dokázal změnit svou zemi. Předtím byl superstar, teď je z něj ikona. Doufám, že se na něj hráči dívají a říkají si neměl bych také dělat více?

 

Pak musím zmínit také maďarského gólmana, Pétera Gulácsiho, který se vyjádřil nesouhlasně k maďarskému zákonu, který zakázal LGBT párům adoptovat lidi. Věděl, že za to od spousty lidí obdrží kritiku - a obdržel - ale stejně to udělal. To ukazuje sílu osobnosti a odvahu. 

 

Bavili jsme se o tom, co můžeme dělat, s reprezentací na přípravě. Osobně si nemyslím, že bojkot je řešením. Nepřinesl by žádnou pozitivní změnu dělníkům v zemi - právě naopak. Někteří řeknou, že neděláme dost a to je oprávněný názor. Vždy máte vzadu v hlavě hlas, který Vám říká měl bych dělat víc.

 

Souhrn toho, co je v Kataru při přípravách na MS špatně (pouze angl.)

 

Co ovšem můžeme dělat, je neustále o tom mluvit. V březnu poslala Finská fotbalová federace, spolu s pěti dalšími severskými federacemi, otevřený dopis, ve kterém vyzývá FIFU, aby se zaměřila na problematiku lidských práv v Kataru. Nedávno poslalo šest federací další dopis ve kterém žádá FIFU, aby se ujistila, že Katar důkladně vyšetří ty tisíce mrtvých, o kterých informoval Amnesty International. Norská reprezentace nosila trička s potiskem vyzývajícím k respektování lidských práv, následovali Dánové, Němci a Nizozemci. To jsou odvážní atleti, kteří zaujímají postoj naživo ve vysoce sledovaných utkáních. To je přesně to, co potřebujeme.

 

Myslím, že čím dál víc týmů si říká Co můžeme dělat? Můžeme dělat více, než jen vyhrávat zápasy? Můžeme pomoci lidem, kteří nemají takové štěstí, jako my?

 

Bude důležité držet Katar v paměti i po skončení turnaje. FIFA mluví o citelné změně, dojde k úplnému zrušení systému Kafala? (systém Kafala odpírá migrujícím dělínkům základní lidské právo - svobodu pohybu. Zaměstnavatel kontroluje pohyby dělníka pod záminkou “sponzoringu”, hrazení výdajů za základní lidské potřeby, má v držení jejich pasy a má právní možnost zakázat mu změnit práci a opustit zemi, pozn. red.) Budou konečně zavedené všechny reformy? Budou dělníkům zaručena základní lidská práva? Většinou veřejnost zapomene na hostitelskou zemi, jakmile turnaj skončí. To se tentokrát ale nesmí stát.

 

Musíme se také ujistit, že si je každý vědom toho, co se teď v Kataru děje. Musíme lidi probudit. Jsem si jistý, že jen v naší zemi je spousta lidí, kteří nemají nejmenší tušení, co se tam odehrává.

 

Čte si katarská vláda takovéhle příběhy? Ovlivňuje jí to? Myslím, že ano. Již byla přinucena změnit zákony, což by se bez politického nátlaku jiných zemí nestalo. Pokud se přidají další hráči a další reprezentace, zvěčníme odkaz a sociální dopad, který bude mít Mistrovství Světa na Katar. Tím jsem si jistý.

 

Když jsem mluvil s těmi dělníky, byli nadšení, že se mohli zapojit. Utvrdili mě v tom, že bychom o jejich situaci měli nadále mluvit, vyjadřovat jim podporu a stavět se za jejich práva jakožto dělníků, ale také lidských bytostí.

 

Chtěl bych tedy apelovat na každého hráče, který se účastní kvalifikace, aby se aspoň zamyslel nad tím, jak je s migrujícími dělníky zacházeno a jak to ovlivňuje jejich rodiny. Zamyslete se o štěstí, které jako hráči máme, a o dosahu našich sociálních platform. Ti dělníci takové štěstí nemají, ale můžeme jim vyjádřit podporu tím, že budeme zveřejňovat jejich příběhy a společně vyjádříme vůj názor.

 

Pokud najdete odvahu, informujte se, zajímejte se a ozvěte se. Promluvte s novináři, tweetujte, dejte příspěvek na instagram. Spojte se se zástupci dělníků, organizacemi pro lidská práva, nebo hráčské organizace a ptejte se, jak můžete pomoci ovlivnit a zlepšit situaci v Kataru.

 

Možná Vám bude někdo nadávat, že zbytečně víříte vody. Možná budete muset odpovídat na nějaké emaily, podstoupit nějaké hovory.

 

Ale až se bude psát historie tohoto Mistrovství Světa, budete stát na správné straně.

 

Přeložil: David Křížek

 


Našli jste nějakou chybu? Rádi ji opravíme.

Stačí napsat na email info@fotbalunas.cz, co nejvíce nám nedostatek popište a my zajistíme, aby vše bylo v pořádku. Zároveň nám můžete pomoci s Vaším oblíbeným týmem. Napište nám na email tym@fotbalunas.cz aktuální soupisku, celá jména hráčů a budeme rádi, když nám budete dodávat informace z Vašeho klubu.

Děkujeme za spolupráci, tým fotbalunas.cz

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.

Ostatní čtou