Kdyby mi někdo před sezónou tvrdil, že v květnu postoupíme do druhé ligy, odpověděl bych mu, že je blázen, říká trenér FC MAS Táborsko Miloslav Brožek

Podle nejnovějšího vývoje situace to vypadá, že Táborsko bude po roce opět druholigové. Co na to říkáte?

Já se jenom usmívám. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že budeme v květnu druholigoví, tak bych ho považoval za blázna. To, že jsme momentálně první na řadě na postup do druhé ligy, za okolností, které aktuálně jsou, to je skvělá zpráva pro Tábor. Když jsem loni 9. července do Tábora přišel a den poté jsme hráli turnaj v Počátkách, kde jsme skončili poslední, tak se ozývali hlasy, že proletíme ČFL a budeme hrát další sezónu divizi. To se ale tým teprve začal tvořit. Rok se s rokem sešel a my míříme do druhé ligy. Je to velký úspěch managementu, který zapracoval. Klub se semknul, ozdravil se a vyhlíží lepší zítřky. Aktuálně je v klubu skvělá atmosféra.

Jak hodnotíte ukončenou sezónu?

I když se na jaře skoro nic neodehrálo, bylo to pro nás intenzivní, protože jsme absolvovali celou zimní přípravu a připravovali jsme se na jaro. Očekávali jsme velké bitvy a strašně jsme se těšili na domácí zápasy se Spartou, Plzní, Slavií a dalšími. Trošku nás mrzí, že se nehrálo, i když jsme postoupili. Byl by velký svátek hrát doma o první místo se Spartou a o 14 dní později přivítat Slavii. O toto jsme byli ochuzeni. Jsem strašně rád, že jsme otočili jediný jarní zápas a k tomu bych přidal i poslední zápas na podzim s Královým Dvorem. To byla strašně těžká utkání. Na podzim jsme měli i další těžké zápasy v Domažlicích, nebo na Admiře, kde jsme dokázali uhrát body a to nás udrželo před Spartou. Aktuálně jsme tedy první ve třetí lize. Od začátku jsem považoval postup za extrémně těžký, protože jsou dvě skupiny po šestnácti týmech a postupuje jenom jeden, ještě k tomu po baráži. Takto byla nastavená pravidla, což považuji za naprosto abnormální záležitost. Nikdo si tak ve třetí lize nemohl plánovat postup, protože to je strašně přísné.

Vrátili jste se s mužstvem zpět k tréninku a čeká vás Letní liga. Co od této soutěže očekávat?

Neočekávám od toho vůbec nic. Nevím proč se to tak vůbec jmenuje. Někdo to tak asi pojal a nazval. My jsme se pouze dohodli s kluby, že budeme hrát nějaká přátelská utkání. Já tyto zápasy považuji pouze za selektivní a přípravné pro náš tým. Nevidím v tom žádnou ligu.

Táborsko již v Letní lize sehrálo první zápas se Slavií Praha B

Jak probíhají aktuální tréninky?

Prvně jsme trénovali ve skupinkách, nyní trénujeme již pohromadě. Hrajeme dost přáteláků. Máme trošku problém, že někteří hráči mají takové drobné šrámy. Věřím, že těmito zápasy uzavřeme jaro a od dnešního dne máme třítýdenní dovolenou.

Do mužstva jste přivedli několik zahraničních hráčů, kteří týmu svými výkony výrazně pomohli. Můžeme se těšit na další zajímavé zahraniční akvizice?

Už jsem mnohokrát říkal, že pokud by na českém trhu byli hráči, kteří by byli mimo systém a měli kvalitu, abychom je mohli získat téměř zadarmo a výhodně prodat, tak bereme naše kluky. Ti zahraniční hráči mají obrovskou výhodu. Nejsou zařazení v našem systému. Když máte českého hráče v systému, tak jeho výkonnost odpovídá pravděpodobně zařazení do soutěže a do klubu. Když přivedete cizince, tak je mimo systém a spousta z nich dokáže překvapit a mít velký potenciál, aby u nás hráli první a druhou ligu. To se nám podařilo fantasticky s několika hráči. V zimě jsme posunuli čtyři hráče do ligy, což je ze třetí ligy úplně výborný úspěch pro Tábor. Ten podzim se nám povedl až neuvěřitelně.

Vy sám jste hrál fotbal v Indonésii. Jak na to vzpomínáte?

To už je krutá historie. Představte si devatenáctiletého kluka, který pár let po revoluci vyráží do takhle exotické destinace. Dnes už to není nic nenormálního, ale tenkrát to byla opravdu extrémní exotika pro všechny. Pro mě to byl fantastický kulturní zážitek, strašně mě to obohatilo do života a postaršilo mě to. Dospěl jsem díky tomuto angažmá, které mi sjednal Josef Masopust. Budu na nadosmrti věčný a budu na něj vždy s láskou vzpomínat. Stejně tak na Indonésii, která je nádhernou zemí.

Jako trenér jste pro změnu působil v jiné exotické destinaci, v Jemenu. Jaké vzpomínky máte na Jemen?

Za Jemen jsem vděčný Jánu Kociánovi, který si mě vybral jako asistenta a kondičního trenéra. S arabským světem jsem neměl zase tolik co dočinění. Na severu Afriky jsme byli, ale na Arabském poloostrově ne. V Jemenu jsme nebyli vůbec, je tam občanská válka. Všechna soustředění a přípravy jsme tak absolvovali mimo Jemen, právě na severu Afriky, ale i v Malajsii. Pro mě to byla opět nádherná zkušenost. Mám rád toto kulturní prostředí a jeho poznávání. Pokud nebudu pracovat v Čechách, tak bych rád zamířil opět do zahraničí poznávat jiné kultury. Teď třeba studuji profilicenci v Lotyšsku.

Vraťme se k příští sezóně, kdy by se v Táboře měla hrát druhá liga. Byla by cílem záchrana?

Když řekneme, že je cílem záchrana, tak je to takový cíl, necíl. Je to jeden z cílů. Pojal bych to obráceně. Cílem není postoupit do první ligy. Objektivně na to nejsou v Táboře podmínky. Neříkám, že by se to jednou nemohlo vyvinout jinak. Pro nás je rozhodující, abychom se zabydleli ve druhé lize, adaptovali jsme se a přizpůsobili jsme hráče na tuto soutěž. Ty hráče chceme připravit tak, aby byli schopni hrát i první ligu a kluby by je mohl výhodně prodat. Určitě nás čeká těžká sezóna a já bych byl spokojený, kdybych hráli okolo desátého místa. Vše, co bude nad toto umístění, bude úspěch. Nejdeme cestou nějakých drahých nákupů.

Klub se snaží stavět na svých odchovancích. Mají tito nadějní mladíci na to, aby zvládli druhou ligu, nebo bude třeba více posílit?

Máme tu nyní skvělou generaci z akademie, je to asi šest kluků. Vidím, že mají obrovskou touhu se prosadit. Někteří na to v krátkodobém horizontu mít nebudou, ale mají zdravou motivaci se poměřovat s ostatními. Jedním z cílů klubu je přiblížit akademii dospělému fotbalu. Chtěli bychom, aby z akademie každý rok vyšel hráč, který bude schopný hrát profesionální fotbal, nebo fotbal na naší úrovni. Ti hráči hrají druhou dorosteneckou ligu, což je dospělému fotbalu hodně vzdálené. Mají ale obrovské srdce, které jim může pomoci.

Na závěr jedna všeobecná otázka. Co říkáte na dohrání profesionálních soutěží bez diváků? Ovlivní to výkony na hřišti?

Na jednu stranu je to strašné. Na druhou stranu po fotbale je absťák. Bez diváků to bude zvláštní, jiné. Fotbal jsou emoce, kontakt mezi divákem a hráčem. Pokud tam ten divák není, tak je to jiný sport. Fotbal se hraje především pro diváky, je to velká show, velká zábava. To momentálně nebude a odehraje se to pouze proto, abychom si to alespoň trochu vynahradili v televizi. Pevně věřím, že se to brzy vrátí do starých kolejí.